Tak nám ……… nezastřelili Ferdinanda, ale zavírají smíšené zboží na rohu, kam jsme chodili léta nakupovat. Za týden se mne už nikdo nezeptá, jak se mám a jestli nepotřebuji ještě něco dalšího k večeři a ani já se nebudu moci otázati, zda si náš pán obchodník „urve“ tento rok nějaký týden dovolené nebo kdy dostane ty učňovské párky. Nebudeme vtipkovat, jestli má čerstvě nadojeno a že si také odnesu dva natočený rohatý. Nejvíc mi ale bude scházet paní, důchodkyně, která tam prodávala. Pamatuji si na ní od té doby, co je dítě schopno si něco pamatovat. Chodila jsem s babičkou do jejího krámku s potravinami skoro každý den. Obchod vedla sama a byl pro ní celý svět.

Tak nám zavírají také drogerii, která nepatří do žádného řetězce a do které jsme chodili kupovat "vytahovací“ kapesníčky. Za týden už budu hledat jiný obchod, kde koupíme spolu s nimi také balakryl na manželovy výtvory a kde najdu drobnosti, co v „-marketech“ není možno nalézt.

Kde najdu to, co jsem u těchto soukromníku hledala? V „super-, hyper-, mega- marketech se dá určitě nakoupit spousta věcí najednou a za nízkou cenu. Nicméně, v době počítačů, mobilních telefonů, satelitů a dalších vymožeností, které umožňují lidem komunikovat z jednoho konce světa na druhý, je takový malý soukromý obchůdek oázou, kde ke každému nákupu dostanete zdarma vlídné a přátelské slovo. „Dobrý den, Nashledanou, Tak jako vždycky? nebo si dáte i něco jiného? Právě nám přišla další várka kapesníčků, ještě je nemáme vybalené – jestli chvilku počkáte, budu s nimi zpátky natotata.„

Dovedete si představit, že se pokladní v hypermarketu zeptáte „Kde jste byl (a) letos na dovolené? A jak Vám rostou děti? A odkud berete tu čabajku? je výborná!“
Reklama