Milý Radime,
během čtení tvé intimní zpovědi mi málem vypadla klávesnice z ruky. Málem bych ti nenapsala! :o)
Leč, chvilková závrať překonána, můžeme začít. A když začít, tak hezky od začátku.
Jedna. Můj muž je pro mě jednička! K tomu snad není moc co dodat. Však jsme teprve na začátku.
Dvě. Víc jak dva jsme nikdy v posteli (na koberci, v lese, ve vlaku, ve výtahu, na stole, ve vaně... a v seně, jo, to nesmím opomenout, to tak neskutečně nádherně vonělo...) - víc jak dva jsme nikdy nebyli. Ale byli jsme krásně. A budem. Kde všude ještě budem. :o)
Tři. Tělo o tělo...
Čtyři. Ano... Pokoj tonoucí ve tmě, na stole miska s vodou a čtyřmi plovoucími svíčkami, jejichž světlo ožívá s každým naším vydechnutím, pohybem... A v přítmí jeho svítící oči. A ruce, tak nedočkavé a přitom tak citlivé. Nebo jsem nedočkavá já?
Pět. Ne, pětky fakt nemám. :o)
Šest. Taky zajímavé číslo, co myslíš, Radime? Poznámka: vyjet výtahem šest pater netrvá moc dlouho. Patrně proto je ve výtazích tlačítko STOP? ;o)
Sedm. Sedmička.......... sedmička vína... Obávám se, milý Radime, že dnes to nedopočítám... mám něco moc důležitého. :o) Můj muž se chystá ublížit mému počítači, jestli ho během pěti minut nevypnu. :o)) Aspoň ti to ještě pošlu. Hezkou noc - i tobě. :o)
No to přeju hezkou zábavu, i když už si to asi teď nepřečtete. Tak nám aspoň příště napište, do kolika že jste dopočítali, docela by mne to zajímalo.
Nový komentář