Některé ženy dávají přednost malým autům. Jsou levnější, mají menší spotřebu, nižší povinné ručení, snáze s nimi zaparkujete a jsou roztomilá. Jiné ženy by si takové auto nikdy nepořídily. Ve velkých autech se cítí mnohem bezpečněji.

car

I ženy se rády baví o autech. Aby ne, většina z nich sama řídí a vlastní svoje auto. Často to bývá druhé menší auto do rodiny, kterému se lidově říká nákupní taška. Je živé, málo žere, všude s ním zaparkujete, takže do města je přímo ideální. Ženy jim s oblibou dávají jména jako Pusinka, Beruška, Citronek. Malá auta jsou zkrátka roztomilá a pro ženy přitažlivější. Mají pocit, že jim jdou lépe „do ruky“, že je snáze zvládnou a stačí jim i slabý motor, aby se rychle odpíchly od křižovatky. Ano, to jsou hlavní argumenty fanynek malých aut.

I já jsem si po rozvodu koupila malé auto, protože jsme měla pocit, že mi to stačí. K čemu je mi kombík, když většinou jezdím sama se psem. Na to, že v kufru vozím většinou vzduch, je to zbytečný luxus a drahý provoz.

A hned jsem dostala „vynadáno“ od kamarádky Anny, ke které jsem se jela pochlubit se svým novým přírůstkem.

„No jo, to je všechno hezký, takovej roztomilej kufřík, ale co když nabouráš nebo někdo sestřelí tebe? Z tebe ani z kufříku nezbude nic.“ Ví, o čem mluví. Před lety dostala smyk, vylétla ze silnice a narazila bokem do stromu. Ze svého těžkého džípu udělala doslova rohlík, ale jí se nestalo vůbec nic. „Kdybych jela v tom tvým kufříku, už tady nejsem.“  A tak když uvažovala o dalším autě, protože to její bylo na odpis, vůbec neváhala a koupila si zase džípa.

„Prostě mi to nikdo nevymluví, velká auta jsou mnohem lepší. Máš z nich pořádný výhled (když jsem si sedla do toho tvýho, měla jsem pocit, že šoupu zadkem o silnici) a cítíš se v nich mnohem bezpečněji. Prostě je to bytelný silný auto, který tě nenutí závodit. Jedeš si pěkně na čtvrt plynu, a když tomu šlápneš na krk, zaryje tě to do sedačky, jakou to má akceleraci. A motory jsou většinou držáky, protože je nemusíš vytáčet jako ty ten svůj „vysavač“, když potřebuješ, aby trochu jel.“
„No jo, ale taky to pěkně „chlastá“,“
ozvala jsem se, aby mi přestala kazit radost.
„Vůbec ne, nechala jsem si ho předělat na plyn, takže mě to stojí, jako bych jezdila za osm litrů benzínu. A to je pětilitr.“

Můžu vám říct, že mě pěkně zviklala  a začala jsem přemýšlet o změně.

Mám k tomu několik dalších důvodů.

Před časem mi odešlo turbo a od svého automechanika jsem si vyslechla přednášku o vysokých otáčkách a slabém motoru.

Teď už nejezdím jen sama se psem a vzduchem v kufru, takže by se větší auto docela šiklo.

A bezpečnost? To je další důvod, proč vážně uvažovat o koupi většího a bytelnějšího auta. Stačí si vzpomenout na naši bouračku na D1 cestou z reportáže. Nevím, jak by to dopadlo, kdybychom jeli mým roztomilým Yardou.

Další články o ženách a autech