„S malárií se v Praze nesetkáte, ale jakmile chcete vycestovat do nějaké exotičtější země, vystavujete se stejně jako tři miliardy obyvatel naší planety ohrožení, že se touto nemocí nakazíte,“ připomněla Tereza Kvasničková, dobrovolnice Humanistického centra Dialog, která se věnuje mimo jiné rozvojovým projektům v afrických zemích, kde je výskyt malárie obvyklý.
Každým rokem se nemocí nakazí kolem 250 milionů lidí, přes milion z nich se z ní již nikdy nevyléčí a umírá. Nejvíce jsou samozřejmě ohroženi lidé v nejchudších částech světa, především v Africe. Tato nemoc však před šedesáti lety ještě sužovala i Evropu a Severní Ameriku. Díky efektivním opatřením se jí však podařilo úspěšně potlačit a v těchto zemích se dnes již prakticky nevyskytuje.
Malárie zapříčiňuje v průměru ztrátu v rozsahu 1,3 % ročního ekonomického růstu v zemích s vysokým rizikem malárie a významným způsobem brzdí jejich rozvoj. To přivádí rodiny a společnost do spirály chudoby a významně ovlivňuje chudé lidi, kteří si nemohou dovolit léčbu nebo kteří mají omezený přístup k lékařské péči. Snižuje účast dětí na školní docházce a zvyšuje nepřítomnost na pracovišti. A to vše přesto, že se této nemoci dá předcházet a je léčitelná.
Dětská zkušenost s malárií
- „Býval jsem nemocný, ale jednou jsem byl nemocný celé dny, odvezli mě do nemocnice, aby se podívali, jaká mě postihla nemoc. Řekli mi, že to je malárie. Řekli, že léky stojí 70.000 franků. Aby mě rychle vyléčili, moje maminka si půjčila od přátel. Pak jsem se úplně uzdravil a pořádně jsem se najedl.“ Aboubacar Kéita, 10 let
- „Většinou je to před velkými dešti, kdy se množí spousta komárů, kteří potřebují špinavé vody, aby nakladli svá vajíčka. To je to, co způsobuje šíření malárie. Kvůli nedostatku preventivních prostředků jsem se i já stala obětí malárie se všemi jejími důsledky. Celou noc má rodina nespala, protože jsem měla všechny projevy malárie, až do pozítří, kdy mě převezli do nemocnice.“ Fatoumata Conté, 10 let
- „Jeden kamarád měl malárii v roce 2007, mnoho vytrpěl, protože jeho rodiče neměli prostředky na léčbu v nemocnici. Stěžoval si na bolesti hlavy, všech kloubů a horečky, které ho trápily každý večer. Pak už nemohl vydržet bolesti, které měl, a zemřel. Musel bojovat s nemocí, která jenom zabíjí děti.“ Ousmane Camara, 11 let
(Texty na téma „moje zkušenost s malárií" napsaly děti z humanistických škol v západoafrické Guineji - Conakry)
Zdá se vám, že se nás problémy lidí žijících tisíce kilometrů od nás netýkají? Podpořila jste už někdy nějaký dobročinný projekt?
Nový komentář
Komentáře
ci sa nas to týka,alebo netýka,je mi ich luto že musia tak žit,hlavne tie deticky,no neco malo som prispela,ale to im nepomoze velmi si myslim ..
týkají,netýkají...pokaždé,když něco takového vidím v televizi,tak je mi těch dětí strašně líto,jak tam musí žít....ale co nadělám,párkrát jsem už na takový projekt přispěla,jenže to jim moc nepomůže.
mylsím,že se nárs to netýká..problémů svých máme dost---i když podporovat je, proč ne
Ockovani proti malarii zatim bohuzel neexistuje...
jinak nevím co na tom je, z mého okolí kdo jede do exotické země tak se vždy očkuje, neočkovali se akorát kámoši co jeli po revoluci do indie a "prosrali"
to komplet a ještě až byli tu tak s...i dál a dál 
člověk nemůže říct,že nikdy se to nemůže stát.Ještě jsem nepodpořila žádný projekt