Vaše otázky, moje odpovědi

Hned na začátku mého povídání bych se ráda omluvila všem čtenářkám za lehké zpoždění Malajského deníčku… Dokonce ani po dvou letech žití v cizí zemi si člověk nemůže být ničím jistý. A tak se stalo, že jsem opět nahlédla do života na vesnici, odvezla si hezké vzpomínky a jako bonus otravu jídlem spojenou s několikadenní prohlídkou okresní nemocnice. Ale o tom snad až později, v dnešním díle bych se ráda vrátila k tomu předchozímu, a především tedy vašim otázkám.

Stejně jako vás, většinu holek, ženských čili bab zajímají malajské ženy. Jejich práva, povinnosti, postavení. Malajské muslimky jsou v domácnostech, najdete je ale i v obchodech, ve vládě, v ordinacích. Malajské ženy se od těch našich liší náboženstvím, samozřejmě, ale jak už jsem dříve uvedla, tohle je země poněkud volnějšího výkladu islámu.

Jako asi všude, na veřejných místech se modlí muži a ženy zvlášť, při seznamování ženy nepodávají ruku mužům, na pláži je nepotkáte v bikinách, ale ve slušivém hábitku určeném pro koupání, ženy si zahalují vlasy do šátků a oblékají takzvaný BAJU KURANG, složený z dlouhé sukně a haleny…Takto je můžete poznat. Ale také se vám často poštěstí potkat mladé muslimské dívky, v džínách a tričku, s vlasy volně rozpuštěnými… záleží na hloubce víry, záleží na rodinném zázemí a spoustě jiných faktorů. Pryč je doba, kdy žena s odhalenými rameny byla považována za stvoření pokleslých mravů. Asi se tohle téma nedá příliš zobecnit, opravdu je vše věcí jedince a ne náboženské neboli mravnostni policie (ta se objevuje na scéně jen ohledně prostituce, alkoholu a bohužel stále ještě homosexualitě). Velmi často do Malajsie přijíždí arabské ženy, na dovolenou a nákupy… a když je vidím, černé vrány zahalené v burkách, říkám si že tahle země je pro místní ženy opravdovým rájem.

Stejně tak nemohu zobecnit chování žen k mužům... ale můžu vás ujistit, že korán nekáže: zmlať svou ženu, co se do ní vejde! Ženy mají doma své nezastupitelné místo, muži je respektují, zajímají se o jejich názory. Na veřejnosti se muži ke svým ženám chovají normálně, leckdy se normálně vodí za ruku, ale zuřivé líbání na ulici zkrátka povoleno není. No, pravděpodobně si to pak vynahradí doma, o tom svědčí snad i fakt, že průměrný počet potomků v muslimských rodinách bývá 3-4. Děti jsou vychovávané běžně, mají kamarády, dostávají velmi dobré vzdělání, často odjíždějí studovat a sbírat zkušenosti do Evropy či Austrálie. Většinou se po zahraničním studiu vracejí, přinášejí nové myšlenky, což se od nich čeká. Jako opravdu výrazný znak výchovy a smýšlení tu vidím obrovskou úctu k rodině, k soudržnosti, mladí se hezky chovají ke starším členům rodiny, péči o nemohoucí babičku nepovažují ani za přítěž a komplikaci, jak je tomu velmi často jinde ve světě.

Co se týče zdravotnictví, myslím, že je to jako všude jinde. Státní nemocnice jsou levné či hrazené pojištovnou, v soukromých si i místní musí připlatit. A jak už to bývá, kvalita přímo souvisí s cenami, a tak se do státních zařízení nikdo dvakrát nehrne. Ovšem na cizince je tu jiný metr, platíte všude a hodně, a narazit na slušného lékaře, který pochopí, že tu doopravdy žijete a váš příjem není o mnoho větší než jeho, to je opravdu velké štěstí. Zkušenosti máme s lékaři různé a chvílemi hrůzné, ale snažíme se vybírat opravdu pečlivě.

Čtenářka Louže měla opravdu hromadu dotazů, bohužel nemůžu posloužit informací ohledně finančního zabezpečení v důchodu, neb o tom nemám ani páru. Ale rozhodně se pokusím nějakého důchodce zeptat.

Pak tu byla otázka spojená s mým oblíbeným tématem – jídlo :-) Muslimové rádi jedí, mají své restaurace bez přítomnosti byť jediné molekuly vepřového (malajsky vepřové, prasátko = Babi ), ale obecně upřednostňují stravování doma, kdy navaří všechny svoje dobroty a specialitky, u kterých se sejde celá rodina. Rádi jezdí o víkendech na pikniky do přirody, jsou-li ve větších skupinách, vozí si s sebou improvizované kuchyňky a kuchtí třeba na břehu řeky. Samozřejmě jezdí i na dovolené, lidé z města se hrnou k moři či do hor, vesničtí zase rádi opouštějí své domky a vrhají se do víru velkoměsta, mnoho lidí létá do Indonésie či Thajska, často také za moře.

Když to tak shrnu, lidem se tu žije velmi dobře, víceméně se necití nijak omezováni, ale každá mince má dvě strany a stále se najdou části země, kde jsou muslimové lehce ortodoxní, někdy i velmi zaostalí, protože odmítají či nedokáží držet krok s rozvíjejícím se pokrokem. A to pak pláčeme nad zprávami v černých kronikách…optimistické je, že takových zpráv je čím dál méně. Kež by tomu tak bylo pořád!