Část třetí
První dny rychle plynou a já se pomalu rozkoukávám... Nikdy by mě nenapadlo, že Asie je tak „veliký svět“. Možná je to tím, že zrovna Malajsie je velmi kosmopolitní a z části je určitě na vině to, že jsem toho zatím až na kus Evropy moc neviděla. Vlastně pořád tak nějak chodím s otevřenou pusou a zírám. Tolik etnik pohromadě, tolik různých řečí a lidí! Město je plné mešit, buddhistických i hinduistických chrámů, multi-mega moderních obchoďáků, restaurací, žebráků, turistů... kam se jen podívám, vždycky vidím něco nového. Mám pro vás zajímavý recept: postavte se do centra Prahy v turistické sezóně, každého kolemjdoucího si představte dvakrát, přimíchejte více znaků různých náboženství, to všechno přikořeňte kolonou taxíků, protřepte a nafoukněte do několikanásobných rozměrů... A VÍTEJTE V KUALA LUMPUR!
Zatím se moje zkoumání Malajsie omezuje jen na Kuala Lumpur, moje drahá polovička je stále v práci a já už se začínám pomalu těšit, až si udělá pár dní volna a já konečně uvidím Jihočínské moře na východním pobřeži. Nebo Indický oceán na pobřeží západním. Popřípadě nějaký ten prales s původními obyvateli Malajsie orang asli. Na ty jsem obzvlášť zvědavá, z obrázků či vyprávění už vím, že někteří z nich jsou opravdu ještě velmi původní a domorodí.
Čekání na dovolenou si krátím zkrášlováním bytu a zařizováním naší svatby. Klasicky nám chybí nějaké ty dokumenty, informace, ale i tak se vydávám na českou ambasádu, abych vyřídila nejnutnější. Vzhledem k tomu že zatím nemáme vlastní možnost transportu, jsem odkázaná na MHD, a tak vyrážím pěšky na místní nadzemku. Je to pěkný kus cesty, horko mi ještě dělá problémy a tak oblékám dlouhé letní šaty, balím do kabelky naše pasy, rodné listy, občanky, peníze na žádost a vyrážím. Ještě váhám, zda v takovém vedru má spodní prádlo nějaký význam, rozhoduji se, že ne, a takto vyletněna
Procházím sousední indickou čtvrtí, tvářím se nenápadně, neb v této části města jako běloška přece jen působím poněkud exoticky, a odbočuji na hlavní ulici vedoucí k metru. A najednou cítím něco zvláštního. Znáte ten pocit, že vás někdo pozoruje? Zažili jste někdy ten neopodstatněný vteřinový dojem, že teď se asi něco stane? Ano, je to tu. Otáčím se přesně ve chvilce, kdy jakýsi mladík seskakuje z motorky na místě spolujezdce a sápe se po mé kabelce! V tu chvíli mi před očima naskakuje celý její obsah: veškeré doklady, peníze... TAK TO TEDY NE!!! Kabelku držím tak pevně, že mi prsty málem modrají. Mladíka asi vyvedla z rovnováhy moje reakce, a navíc z okolních obchodů začali vybíhat lidé přilákáni naším lehkým bojem ve volném stylu, a tak mladík naskočil ke svému kumpánovi a rychle ujíždějí. Několik lidí se je pokouší chytit, ale marně. Naštěstí se ale nic neztratilo, a tak není důvod vrhat se za nimi na silnici. Ha. Je tu ale důvod, proč jako jeden muž zůstat zírat na bílou oběť. Až teprve s těmi pohledy se vzpamatovávám, a co nevidím?! Nejenže moje kabelka utrpěla v boji několik změn v designu... ale mým šatům se odporoučela ramínka. A šaty se tímto šokem polehounku začaly poroučet k zemi. Nestačila jsem se ani začervenat a popřemýšlet o tom, jaké je to stát na ulici jen tak, jak mě příroda stvořila. V okamžiku mě drapne jakási ruka a táhne do obchodu přede mnou. A hele, ono krejčovství! Směju se, protože se mi ulevilo, kabelka zachráněna a já nemusím pokračovat na úřad v rouše Evině. Uf. Malá čínská krejčová mi přišívá ramínka, přínáší něco k pití a telefonuje svému synovi, který pracuje jako taxíkář,
Tak. O doklady jsem se dokázala postarat, na spodní prádlo budu už vždycky pamatovat... no a proto, že ambasáda je úřad jako každý jiný v Čechách (občas dokáže pěkně zvednout adrenalin J), musím se pomalu chystat na další cestu za svatbou, neb na poprvé se žádosti nezadařilo. Nacvičím se tedy nejspíš pár základních chvatů proti snatcherům, pokusím se dodržet nějaká ta základní pravidla pohybu na ulicích a dám si druhé kolo. Mimochodem, kromě děkuji se ještě budu muset naučit, jak malajsky křičet o pomoc.
Tak tedy ještě jednou: VÍTEJTE V KUALA LUMPUR!
Nový komentář
Komentáře
Meander: Považuj si to za co chceš, ale nezastírej svůj subjektivní názor nějakou hygienou (ono to vyzní líp, že), a ještě navíc snaprosto zcestným argumentem
Chození naostro považuju za sexuální úchylku.
To byl zážítek pro te domorodce jak tě viděly nahou
asi jen tak na to nezapomenou
možna ani nebudou moct usnout
hancze: Dobře děláš, bakteriím se hlavně nejlíp daří v tom prádle
Meander: No jo, ony kalhotky fungujou jako průtokovej sterilizátor
Karol: V létě naprosto v pohodě...
Hanče - hezké, moc!
Chodit naostro někde v "tropech", kde při každém kroku rozvířím miliardy kdovíjakých bacilů, je pokus o sebevraždu...
Peníze v davu ( třeba na pouti ) cpu do podprsenky. Tam mám jistotu, že mi nikdo nesáhne
Ale jak bych tam nacpala doklady, byť mám čtyřky, to teda nevím
hancze: no rozhodně bych nešla sama, ale s doprovodem....
anebo bych jela alespoň taxíkem
... příště bych si vzala buď malý batůžek na ramena nebo raději kabelku "přes" hlavu. Aspoň takto trochu snížit riziko krádeže kabelky. Přes rameno nikdy! To je dole natošup ...
a spoustu krásných zážitků. Doufám, že nás budeš i nadále informovat. Příjemně se to čte. Dík.
hancze, přeji hodně
hezký
hancze: Moc hezký počteníčko,vtipně napsaný,ale nechtěla bych to zažít.
moc hezky napsáno, akorát mě trochu zaskočila pisatelčina naivita - dá si do kabelky všechny peníze a doklady a vykročí pěšky do slamu
to by mě tedy fakt nenapadlo
Taky se těším na příští zážitky.
Markyza:
tak tak...
Když si hancze chystala všechny doklady do kabelky, tak mě napadlo, že bych se na jejím místě bála, aby mne neokradli. A už je to tady.
Měla teda obrobské štěstí.
Těším se na další vyprávění.
miju: náhodou - na ostro je to v létě nejlepší, a ve větším městě s hustější koncentrací lidí i lehce vzrušující
hancze pěkné
miju: vždyť tady jde přece o literární dílko a ne výslech na policii
prima počtení,a ať Tě štěstí i nadále provází