Nikdy jsem moc na paranormální jevy nevěřila, už vůbec ne na duchy. Ale je to asi 3 roky nazpět, co se mi stalo něco hrozného. Jste druzí, komu to píši. Nikomu kromě svého kamaráda jsem se s tím nesvěřila, protože mi bylo jasné, že se mi každý vysměje.
Tak tedy: jak jsem již nakousla, před třemi lety zemřela asi tříletá holčička. Vůbec jsem ji neznala, ale případ mnou docela otřásl. Ani nevím proč, ale dost jsem se o něj zajímala. Jak to bylo, co se stalo, jestli matka, která za to byla vinna, půjde do vězení.
Jednou večer, zrovna strašně svítil měsíc, jsem měla dost divný pocit. Začínalo mi z toho být nanic, tak jsem si řekla, že to radši hned zaspím. Nevím, kolik mohlo být hodin, ale najednou mě ze spánku probralo jakési tahání za nohu.
Při vzpomínce na to se mi teď rozklepaly ruce a sevřel žaludek. Cítila jsem pevné sevření na noze a stálé tahání. Snažila jsem se přisunout si nohu k sobě a zatím jsem si myslela, že jsem v polospánku. Jenže mě to probudilo úplně a zjistila jsem, že to je skutečnost. Někdo tam byl a tahal mě za nohu.
Byla jsem si stoprocentně jistá, že to byla ta malá holčička. Nepochopila jsem, co po mě chce, a bála jsem se otevřít oči. Celkově jsem se bála vůbec být v tom pokoji, ale nemohla jsem se nijak pohnout. Proto jsem začala křičet. Vedle spali mí rodiče, věřila jsem, že když přijdou, všechno pomine. Jenže nikdo nešel na pomoc. Křičela jsem: „Prosím tě, nech mě! Já se bojím! Nech mě!“
Za chvíli vše bylo pryč. Já byla úplně zničená, vyklepaná a znovu jsem s obtížemi usnula. Ráno jsem říkala rodičům, že jsem asi pěkně vyváděla ze spaní, ale prý nic neslyšeli. A přitom vždy slyší každé šustnutí. Ještě asi týden po tom jsem několikrát cítila, že je ta holčička hodně blízko mě. To už jsem začínala pomalu magořit. Potřebovala jsem od toho utéct, tak jsem jela s přáteli mimo domov na jednu chatu.
Bylo to tam super, já jsem na všechno v tu chvíli zapomněla, jenže jsem pak šla na záchod (chodili jsme čurat do křovíček) a ta holčička tam se mnou zase byla. Bylo to tak živé! Zakřičela jsem a utíkala za kamarády. Přiběhla jsem ubrečená, Jarda se mě hned chopil, co se mi stalo. V soukromí jsem mu vyvzlykala všechno, co se mi děje. Možná jsem byla za magora, ale od té doby mám klid a díky bohu se mi nic podobného nestalo.
čtenářka M.
Milá M., díky za příběh, ze kterého běhá mráz po zádech! Dáreček za nejlepší tajemný příběh je Tvůj!
Nový komentář
Komentáře
nerviky, nic jineho ;)) zname se prihodilo neco podobneho ;))
MiLady: no asi na ničem
...
A jak ví že ji tahala za nohu ta holčička, když ani neotevřela oči?