Naši moudří předkové měli na každý měsíc mnoho pranostik, z těch májových jsme jich pro Vás několik vybrali. 

  • Až přijde máj, vyženeme kozy v háj.
  • Pankrác, Servác, Bonifác - ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži.
  • Děšť svaté Žofie švestky ubije.
  • Když na Urbana prší, bude mnoho myší.

Vedle Velikonoc je v západní církvi druhý svátek - Letnice, Rozálie, Svatodušní svátky - svátkem, kdy je možné světit křestní vodu. Kromě církevních oslav byl tento svátek od středověku provázen bujarými lidovými oslavami. O letnicích, které nastávají padesát dní po Velikonocích, a spadají tak do období mezi 10. květnem a 13. červnem, bývaly vesnice vyzdobeny májemi.

Bývalo také zvykem, že po svatodušní neděli, která probíhala především v duchu církevních oslav, se dívky i chlapci převlékali za krále a královnu. Podle Hany Doležalové a její knihy Kalendář námětů pro každou příležitost si o Letnicích  v minulosti zdobili šaty kvítím a chodívali ve svatebním průvodu od domu k domu prosit o dárky. Slavnost pak končívala chytáním krále, který byl nakonec vhozen do vody, nebo byl místo něj alespoň utopen vycpaný strašák. Stavění májů, pořádání věnečků i jízda králů měly mnoho rozmanitých krajových podob. Jako příklad je zde popsán zvyk z Bydžovska. Při něm se sešly dívky, daly dohromady peníze a zakoupily tři věnce. Jeden spolu s chlapci a průvodem hudebníků odnesly k božím mukám, druhý pak věnovaly Panence Marii, a třetí byl za všeobecného veselí vyvěšen na hospodu. Tam se pak pilo a tančilo. Boží muka v dávných časech bývala stavěna na znamení nějaké události spojené s  daným místem. Bývají buďto výrazem díků za odvrácení neštěstí, nebo mohla být naopak znamením, že na tomto místě náhle zemřel člověk, či jej zde potkalo neštěstí. Stavbou božích muk se pak vyrovnávala energie tohoto místa. Zároveň se i ctila památka a prožité utrpení. 

O svatodušní neděli se světničky zdobily lipovými ratolestmi, aby Svatý duch, který přilétne v podobě holubice, měl kam usednout. Ve světnici našich předků nesměla chybět pec, hodiny švarcwaldky, za oknem muškáty, myrta a rozmarýna. V rohu místnosti třístěná jarmárka zvaná koutnice, v níž se jako svátost ukládaly knížky a písemnosti. Nad stolem visívala vyřezávaná holubička jako symbol Ducha svatého, na zdech na skle malované obrázky svatých a kříž s věčnou lampou.Vždy, když se dotýkám informací o starých zvycích, dýchne na mě neopakovatelné kouzlo starých časů, kdy se světil čas, stavěla podobná místa jako jsou právě boží muka a lidé k sobě měli tak nějak blíž. Musím přiznat, že je mi z toho pak trošku smutno a vzpomenu si na větu z povídání o Balbínově ztracené  mapě míst svatých... tím, že nedbáme o vytváření míst svatých, těch klatých přibývá.

Čtěte také:

TÉMATA:
MAGIE