Představte si, že máte tři týdny dovolené. Část trávíte dejme tomu u moře nebo na horách, část na chalupě. A najednou, někdy počátkem třetího týdne vám nějaká vyšší moc nařídí - vezměte si už do ruky ty pracovní zprávy a jen tak pro formu si pár stránek přečtěte a případně přepočítejte. Že pracujete za bankovní přepážkou? Pak odložte rozečtenou knížku a zkuste si cvičně obsloužit pár zákazníků a zopakujte si, jak se obsluhuje váš počítač. Asi se vám ta představa nelíbí, ale můžete se díky ní snáze vžít do pocitů dítěte, po němž rodiče chtějí, aby si vzhledem k blížícímu se začátku školního roku opakovalo učivo.

"Je lepší, když rodiče děti do opakování školního učiva příliš nenutí, většina dětí to nepotřebuje," říká psycholožka Markéta Veselková. Podle ní má opakování smysl pouze u dětí, které v některém předmětu výrazně zaostávaly, a i tak by nemělo zabrat více než čtvrt hodiny denně a mělo by mít spíše formu hry. Je jasné, že to může zabírat spíše u mladších dětí, s těmi staršími lze případně promluvit a pokud jsou si nedostatků vědomy, domluvit se s nimi na nějaké malé odměně za opakování. "Prázdniny by dítě mělo využít skutečně k odpočinku, učení z donucení v době volna většinou stejně k ničemu není," dodává psycholožka.

Pokud se vám ale nechce děti k opakování nutit, případně na vaše domluvy nedají, není nutné věšet hlavu.  "My počítáme s tím, že se děti po prázdninách musí nejdříve zklidnit, a také s tím, že i kdyby si některé opakovaly, většina z nich se na knížky ani nepodívala," říká učitelka druhého stupně Klára Janíková. Podle ní je vzorných žáků, kteří hned od prvého zářijového dne pracují ve škole naplno a bez chyb, menšina. Naopak, některé z nich jsou do posledních volných dnů někde na prázdninách. Něco jiného je samozřejmě dítě, které se chce něco učit samo od sebe, v tom případě není třeba mu bránit, jen minimum dětí se naučí tak moc látky příštího školního roku, aby se pak ve škole nudilo :-)

Navíc, třeba matematiku lze procvičovat nenápadně a přirozeně při nákupech, psaní zase na pohledech babičce a o poznatcích z biologie, ověřovaných přímo v přírodě, ani nemluvě.

Nejhorší, co mohou rodiče pro dítě udělat, je nucení k učení během dnů volná a vyhrožování blížící se školou. Otrlejší potomstvo pustí podobné vyhrůžky jedním uchem dovnitř a druhým ven, citlivějším jedincům však mohou rodiče zadělat na zbytečné potíže. A nejen rodiče. "Když se  loni vrátila dcera o dva dny před začátkem výuky od babičky, byla podivně zamlklá a s blížící se školou se to jen zhoršovalo," vzpomíná maminka Denisy, která tehdy mířila do třetí třídy. Rodiče si její zamlklost vysvětlovali tím, že dívka měnila školu, nastupovala totiž do jazykovky. Jenže věc se měla složitěji: "Babička dívku školou strašila, nutila ji se každý den učit a snažila se do ní vtlouci nějaké základy angličtiny, což se jí nepodařilo, a dcera získala pocit, že jí to ve škole nepůjde," líčí maminka. Výsledek? Denisa se od prvního září probouzela s pláčem a zvracením a nakonec odmítala do školy chodit, protože s uplakanou a vystresovanou dívenkou se spolužáci moc bavit nechtěli. Už to vypadalo, že se bude muset vrátit do své staré školy, ale nakonec se situaci povedlo díky citlivé třídní učitelce a psycholožce zvládnout.

Denisin příklad je nicméně typickým příkladem toho, že přehnané nároky, které neodpovídají aktuální situaci anebo schopnostem dítěte, k ničemu dobrému nevedou. U dětí, které rodiče budou strašit školou a nutit je k učení násilím v době, kdy jejich kamarádi ještě bezstarostně běhají venku, se místo toužebně očekávaných vynikajících školních výsledků mohou objevit podobné potíže jako u Denisy, nebo třeba koktání, noční pomočování, nespavost, nechutenství a podobně. Ostatně, i  když dítě nenutí k učení do zásoby, odpusťte si před ním rovněž řeči o tom, že "už ti to zase začne" a "počkej, ona tě učitelka už srovná". Děti by se měly do školy těšit, a proto není nejlepší, když před nimi rodiče školu pomlouvají anebo dávají najevo, jak je to stresuje. Na druhou stranu není ideální ani to, když školní povinnosti příliš zlehčují a dávají tak najevo, že jim na vzdělání vlastně nezáleží.

TÉMATA:
UČENÍ