s

Už jste někdy slyšeli termín ZÁKON SYNCHRONICITY? Když vynechám věčné šťouraly, jako jsem já nebo někteří  z vás, které tohle téma zajímá, už Jung si všiml, že náhoda jako taková vlastně neexistuje.

Podle něj se v lidské existenci vyskytují události, děje, které se „opakují“.

Zákon synchronicity známe velice dobře z termínu Jak nahoře, tak dole.“

Asi nejznámější a nejpochopitelnější jsou případy, a není jich málo, kdy se stane řada zdánlivě náhodných událostí stejného typu nedlouho po sobě.

Různé shody náhod, shody okolností, těžko pochopitelná setkání, neuvěřitelné číselné podobnosti i klíč, podle kterého se například potkávají lidé.

Když se upřímně zamyslíme, mnoho z nás dojde k závěru, že se mu dějí podobné věci. Člověk například zjistí, že jakoby náhodou potkává stejná jména. Já mám tohle kupříkladu se jménem Pavel.

Neznám ten klíč, ale:

  • První manžel se jmenuje Pavel.
  • Přítel, kterého jsem si našla krátce po rozvodu (trvalo to několik týdnů) – Pavel
  • Můj šéf v druhé práci Aleš Pavel.
  • Můj šéf v současné práci Pavel.

To není všechno

  • Minulý partner a otec Johanky je Radek
  • Můj současný přítel je Radek
  • Majitel Ženy-in je Radek

Je to zajímavé, že? Jako by v kalendáři nebylo tolik jmen. A to jsou jenom jména. Představte si, že znám a představím vám člověka, který se svým náhodám nestíhá divit.

To jsem zvědavá, co na tohle řekne skeptik.

h

„Vyrostl jsem v pražských Kobylisích. Pak se naši rozhodli, že se odstěhují na Lhotu. Prodali byt v Kobylisích a koupili dům ve Lhotě,“ vypráví dvaadvacetiletý Daniel. (Přesně v tuhle dobu ve Lhotě dělá někdo to samé, jen obráceně).

„Nedávno jsem nastoupil do nové práce, ze které právě odcházel jiný kuchař, který mimochodem končil ve stejný den jako já v práci předešlé,“ říká a pokračuje.

„To mě samo o sobě nezarazilo.

Mnohem zajímavější bylo zjištění, že onen kuchař je původní obyvatel domu, do kterého jsem se s rodiči nastěhoval! To je fakt neuvěřitelný. A navíc ještě - on je na den a měsíc stejně narozený jako já!

Nechápu takovou náhodu, jestli se vůbec tomu, že ho pořád někde střídám a navíc se narodil úplně stejně, dá ještě říkat náhoda. A jestli ne, tak co to tedy je? Co máme my dva ještě společného?“ ptá se Dan.  

„Na světě je hafo lidí a pořád se stěhují. Kdybych tomu měl udělat nějaké procento pravděpodobnosti i s tím datem… no to bylo numero!“ říká.

Posuďte sami, do jaké míry je náhodou pravděpodobné potkat v Praze člověka, který je bývalým obyvatelem domu, do kterého jste se nastěhovali, a to tak, že ho vlastně střídáte.

Že tento člověk se navíc narodil ve stejný den jako vy, ve stejný den končí a kdo ví, o čem ještě nevíte.

Ti dva se prakticky „neměli“ ani potkat. Mohli se jen vystřídat na dvou místech, aniž by se o tom dozvěděli.

Daniel, jehož příběh jsem vám zprostředkovala, je můj možná budoucí zeť. A víte, jak se jmenuje onen muž, kterého pořád někde střídá? PAVEL! :-))

lVzbuzuje to otázku: Kolik toho vlastně víme o synchronicitě a vzájemném prolínání našich životů? Kdybychom se o těchto věcech nedozvídali vždy „náhodou“, kolik bychom toho ještě zjistili?

A proč to nevíme?

Proč toho nevíme víc? – Možná bychom věděli víc, kdybychom víc chtěli.

Osobně jsem toho názoru, že každý jeden člověk na světě je součástí velikého celku. Nikdo tu nefunguje jen tak jako singl. Naše životy nějkým „háčkem“ souvisí se životy jiných lidí.

Naprosto nic, zdá se, nestojí osamoceně a všechno nějak souvisí se spoustou jiných věcí, které zase navazují na něco jiného.

Děsí vás to? Mě ne.

Může to vyděsit takové jedince, kteří se bojí odpovědnosti, jež z toho při bližším pohledu logicky vyplývá. Odpovědnosti vůči druhým, potažmo zpětně k sobě samotným.

My si do důsledku neuvědomujeme, jak moc vstupujeme denně do osudů jiných. Že naše jediná holá věta může někomu druhému zcela změnit život a že to patrně nebude náhodou.

Ona nám do toho perfektně zapadá i otázka karmy, kterou jsme tu několikrát probírali. Je vám jasněji?

Máte příklad zákona synchronicity z vlastního života? Co vás nejvíc zajímá?