Vdávala jsem se mladá, bylo mi 20, můj muž Filip byl o skoro 17 let starší než já. Za rok po svatbě přišla na svět Verunka a já jsem byla ta nejšťastnější osoba na světě. Filip pracoval jako veterinář a dodělával si ještě specializaci, takže jsme jako rodina asi dva roky fungovali spíš o víkendech. Ale měla jsem radost, že mám chlapíka, kterého baví práce.

Zpětně si myslím, že jedním z hlavních příčin pozdějších našich problémů byla paradoxně restituce Filipova rodinného statku u Prahy. Přestěhovali jsme se tam, ale bohužel s námi také Filipova sestra a matka. Verča už chodila do školky a já jsem začala znovu pracovat na chirurgii v jedné nemocnici.

Filip skončil studia a rozjel s poměrně velkým úspěchem svou praxi. Jenže mu to samozřejmě bralo hodně času, a když byl s námi, tak vždycky unavený a podrážděný. I na dovolených skoro neodpočíval, ale pořád něco řešil. Jeho nenálady se navíc projevovaly i tak, že absolutně neměl chuť na žádné milostné hrátky. Všelijak jsem to omlouvala, ale po čase mi to začalo docela chybět. Máma se mi smála a říkala, že jsem snad věřila, že si beru staršího pána, takže co jsem vlastně čekala.

Jenže Filip paradoxně čím déle jsme spolu nic neměli, tak tím víc žárlil. Jeho matka a sestra ho v tom podporovaly a hlídaly mě na každém kroku. Připadala jsem si jako ve vězení a snášela jsem to asi 3 roky.

Pak jsem změnila práci a začala jsem dělat v jednom soukromém zdravotnickém zařízení. A tam jsem potkala Dušana. Byl jedním z majitelů a zároveň jedním z nejlepších tamních dentistů. Je to takový ten typ mužského, který není žádný manekýn, ale je tak chytrý a osobitý, že jsou z něj všichni okouzlení. Včetně mě. Zpočátku jsme se spolu jen bavili, on měl zrovna nějaké problémy se svou ženou a já své trápení s Filipem.

Naše povídání v práci po pár měsících ale začalo přerůstat v něco jiného. Hrozně jsem po něm toužila a zároveň jsem se toho bála. Jenže poručit jsem si nemohla, takže nakonec jsme spolu tajně odjeli na víkend na Lipno. A bez přehánění to byly jedny z nejhezčích dnů v mém životě. Jen to přispělo k mému rozhodnutí, že se s Filipem musím rozejít.

Podala jsem žádost o rozvod. Dušan mi řekl, že se rozvádět nechce, se svou ženou mají dům a ona má navíc podíl v jeho podniku. Navíc mají dvě děti v pubertě, takže by to bylo moc komplikací najednou. Byla jsem sice smutná, že ho nebudu mít jen pro sebe, nicméně ustoupit od svého rozvodu jsem nehodlala. Filip byl hrozně nešťastný a Verunka náš rozchod taky nenesla moc dobře. Vypořádali jsme majetek, já jsem si koupila malý byt na sídlišti, a po roce nás konečně oficiálně rozvedli.

Po celou tu dobu jsme se s Dušanem vídali a náš vztah se prohluboval. I když jsme se snažili nedat to na sobě znát v práci, po čase si o tom začínali kolegyně i kolegové šeptat. Pak jsme jeli na ten osudový víkend na hory. Komplet sestava naší práce, samozřejmě s dětmi a partnery. Jela pochopitelně i Dušanova žena Jana. Druhý den se strašně pohádali, ona na něj řvala, že ví, že někoho má a že už konečně ví koho. Pak mi přede všemi dala pár facek a odjela.

Dušan řekl, že je to aspoň venku. A podal žádost o rozvod. Jana vychladla a řekla mu, že rozvod nechce. A sdělila nám, že jestli bude rozvod, tak Dušan jí bude muset nechat dům, svůj podíl v podniku, chalupu atd. A děti uvidí jen, když mu to ona dovolí. Dušan se od ní okamžitě odstěhoval, bydlí teď se mnou. S Verunkou kupodivu vychází výborně, učí se s ní a chodí spolu hrát tenis.

Já jsem na jednu stranu spokojená, že ho mám konečně u sebe doma, ale bojím se, že mě nakonec nechá kvůli majetku a tomu peklu, co mu dělá Jana. Pořád se mě totiž s obavami ptá, jestli ho budu chtít i jako chudého zubaře...