Rudolfinum je po dlouhou dobu kvalitním útočištěm pro umělce a právě jako Dům umělců bylo také v roce 1884 postaveno.

Jeho novorenesanční budova stojí na pozemku nazývaném Rejdiště. Zahajovací koncert se konal 7. února 1885 a téhož roku započala výstavní činnost ve vedlejší budově.

 

 

Historie stavby

 

Rudolfinum, dnešní Dům umělců, bylo postaveno J. Schulzem a J. Zítkem v letech 1876-1884 a pojmenováno na počest korunního prince Rudolfa, který se osobně přijel 7. února 1885 podívat na slavnostní otevření. Tento stánek umění financovala Česká spořitelna nákladem 2 milionů zlatých.
Záměrem bylo postavit budovu důstojnou a krásnou, proto po důkladné odborné přípravě byla vypsána soutěž v lednu 1874, vyzváni byli architekti pražští i vídeňští. Jednalo se o úkol skloubit provoz koncertních produkcí konzervatoře, galerie a muzea. Mezi vyzvanými byli J. Zítek, J. Schulz, kteří ihned došli názoru, že je nutné oddělit provoz hudební od výstavního.

 

 

Rudolfinum původně v Sanytrové ulici

 

Teprve však v roce 1878 bylo dosaženo rovnosti v úrovni základu a sklepů. Zdržení bylo způsobeno obtížemi při základových prací, neboť se stavělo na navážce, kde po staletí na haldách byl skladován sanytr. Ulici mezi zábradlím a Rudolfinem se říkalo Sanytrová podle obrovských hald páchnoucího sanytru (lidový název ledku), z něhož se vyráběl střelný prach. Haldy dosahovaly až do výše třípatrových domů a byly zde od 16.do začátku 19. století. Stavba byla kolaudována roku 1884.

 

Co můžete vidět v galerii Rudolfina v těchto dnech

Od 10. 2.-24. 4. 2005 bude v tomto majestátném stánku umění rozsáhlá výstava Aléna Diviše.

Alén Diviš patří nejen dílem, ale i dramatem svého života k nejautentičtějším umělcům českého výtvarného světa 1. poloviny 20. století. Dosud nejrozsáhlejší Divišova výstava shromažďuje poprvé celek dochované tvorby tohoto stále ještě opomíjeného umělce.

 

Kavárna na závěr

V průběhu jakékoli výstavy Galerie Rudolfina je zde k dispozici velmi stylová kavárna.

Je umístěna v krásném prostoru za velkou úvodní halou a usazeni zde budete do pohodlných křesílek nebo sedaček. Co mě osobně zaujalo především, byla obsluha.

Byla jsem zde po zhlédnutí velmi působivé výstavy Františka Skály a nechávala zde u kávy uzrát své dojmy. Obsluhoval mě starší číšník v perfektním obleku a s velmi profesionálním stylem obsluhy.

Tímto stylem se dle mých představ obsluhovalo před padesáti lety, a tak zdejší atmosféra výborně dokresluje celkové dojmy z Rudolfína.

 

 

Pokud půjdete na výstavu Aléna Diviše, neopomeňte jít své dojmy nechat uzrát do této kavárny ze starých dob…