Krásný den všem.
Když jsem přemýšlela o tom, kdo je moje spřízněná duše a komu se svěřuji, došlo mi, že jsem asi opravdu zvláštní. Svěřuji se naprosto se vším své babičce. To by možná až tak hrozné nebylo. Ale ona už je přes 3 roky po smrti. Když se potřebuji svěřit, postěžovat si, poplakat, tak si napustím vanu a v té vaně si sedím a svěřuji se jí. Naštěstí na tom nejsem tak špatně, abych mluvila nahlas. Ale v duchu jí to všechno říkám a ona mě poslouchá.
Jinak ve svém okolí mám jedinou opravdu nejlepší kamarádku. Jmenuje se Simona a přestože jsem se s ní už více jak 2 roky neviděla, vím, že tady je a když zvedneme jedna nebo druhá telefon, tak to bude stejné, jako kdybychom se viděli naposledy včera.
Další, komu se můžu svěřit (i když tam už to je hodně o přemýšlení, co můžu říct a co ne), je moje dcera. Dokáže mi utřít každou slzu, nabít na další těžké chvíle, obejmout, když to potřebuji, ale taky vyhnat adrenalin do takových výšin, že to pak půl dne rozdýchávám.
Ale i tak jsem šťastná, že tyto tři úžasné bytosti kolem mě jsou a neměnila bych za nic na světě.
Vlastně, těch duší mám daleko víc. Jsou to holky odsud. Většina zná můj příběh, dokáží si dělat srandu nejen ze všech kolem, ale hlavně sami ze sebe. A vím, že když budu nejen já potřebovat podržet, tak mě podrží, když budu potřebovat postrčit, udělají to taky. A za tohle všechno bych vám, holky, chtěla moc poděkovat. Za to, jaká každá z vás je. Každá jste úžasná. Díky.
Všem přeji, aby je jejich spřízněné duše nikdy neopustily.
maje
Text nebyl redakcí upraven.
To je krásné :) Věřím, že i přes ten adrenalin máte s dcerou krásný vztah.
Téma na dnešek: Moje spřízněná duše
Může to být kdokoliv. Sestra, matka, spolužačka, kamarádka, kterou jste náhodně potkala v kavárně, nebo i váš přítel. Napište nám o své spřízněné duši. O tom, jaký spolu máte vztah, jak jste ji potkala, jak dlouho se znáte. Pošlete své spřízněné duši vzkaz prostřednictvím Ženy-in.
Své příspěvky na téma spřízněná duše posílejte už teď na adresu
Vaše příspěvky budeme v průběhu dnešního dne zveřejňovat. Z došlých e-mailů také vybereme jeden, jehož pisatelku odměníme balíčkem s vlasovou kosmetikou.
Nový komentář
Komentáře
selinka — #8 tak já určitě ne
ale v dospělosti jsem doufala, že moje dítě jednou bude. ale geny prostě nezapře a krev opravdu není voda. mezi lidmi se chová jako puťka domácí, ale když je doma, to by i ředitel zeměkoule zeměkoule zapochyboval, jestli nemá malé ego
maje — #7 jakože jsi nebyla ta malá hodná princeznička??
German — #5 o tom, že budeš úžasná babička, nepochybuj.
selinka — #6 já jsem tady asi 4 roky, za to můžu s čistým svědomím říct, že vás tady mám hrozně moc ráda.
a moje babička mě hodně hlídala od malinka, mamka musela chodit od mých 6 měsíců do práce. takže jsem k babičce hodně moc přilnula a taky trochu žárlila na vnoučata z její druhé strany. vždycky se mě zastávala a chránila. i před zaslouženým výpraskem 
Já na babičky taky štěstí neměla, jsou sice ještě mezi námi, ale bohužel....zato se svěřuji svojí mamince, té můžu říct opravdu všechno
a na Ženě in jsem už 10 let!
Vy jste mě s těma babičkama úplně rozstesknily...
Já jsem babičku nepoznala ani jednu a moje děti jednu taky ne a ta druhá....bohužel, to není taková ta typická vlídná babička- takže taky nic.
Asi to zůstane na mně - třeba se já někdy stanu hodnou a milou babičkou, na kterou budou všichni s láskou vzpomínat....
a není to krásné? babičky nám do ničeho neremcaji, chápou nás. jsem ráda, že nejsem tak hodně jiná
Hlásím se jako další babičková, napsala jsem to i ve svém příspěvku a až na ty roky - ta moje už je "jinde" 20 let- si můžeme podat ruce
Maje
, to je pěkné vyznání
Také "mluvím" téměř denně s babičkou a nemám ji mnohem déle, ale je se mnou hlavně v kuchyni, nad pianem na veliké svatební fotce s dědou a více babičce sděluji, co se mi povedlo a myslím na to, jestli vidí moje Kentánče,jestli vidí, že pořád mám její naběračku a nebo takový cedník malý, s kterým vybírám z hrnce halušky,že mám na stole její ubrus a že se mi po ní stýská každý den...
Mou živou spřízněnou duší je kamarád, který mne životem doprovází přes 20let a bez něj by mnohé daleko víc bolelo, ale také se s ním stokrát víc raduju, když mám v duši veselo