Krásné dobré ráno všem v redakci a holkám na ž-in.

Milá Míšo, hodně jsem přemýšlela o dnešním tématu. Jak to vlastně mám s tou svojí karmou. Život není peříčko a hodně věcí v životě mi nevyšlo.

Hodně jsem pokazila vlastní tvrdohlavostí. Ani manželství není klidný přístav, ve kterém bych se oddávala houpání na vlnách života. Čím jsem si to zasloužila? Ublížila jsem snad  někomu v minulosti? Asi ano. Ale přijde mi nefér, že netuším, co jsem komu udělala – pokud tedy, a že bych za to měla platit.

ALE. Mám zdravou a šikovnou dceru.

Že je umíněná, vzteklá a držkatá? Vždyť je po mně. Mám skvělou sestru, její rodinu a pár opravdových přátel. Lidí, na které se můžu spolehnout. A to je přece výhra. Dokážu spoustu těžkostí snášet s nadhledem. No není tohle výhra? A tady jsem našla skvělé lidi, kteří pomůžou, poradí, občas naštvou, ale i o tom přece život je.

Já se snažím pomáhat lidem kolem mě, nepřehlížet bezpráví a nebát se stát a bojovat za svou pravdu. Pokud je to to, co dělám špatně a co se mi vždycky bude vracet, tak mám pech. Ale v tomhle se měnit nehodlám.
maje

To, to popisuješ, to co cítíš a jak se díváš současně na život i sebe, tomu se říká pohled moudrý. Bylo by pěkné, kdyby takoví byli všichni. Dík ze pěkný ráno. Míša

  • Věříte v karmu lidské podstaty?
  • Věříte, že nežijete svůj první život?
  • Pamatujete si něco z toho předešlého?
  • Jak jste vy sami na tom s vlastní karmou?

Kde myslíte, že onen zenit, kterého má lidská „duše“ dosáhnout a co je pak?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama