Zdravím milá redakce. Musím napsat, že mě tohle téma dost oslovilo. Jako dítě jsem měla často sny, které nejen že jsem si vždycky pomatovala, ale které se také plnily.
Byly to věci, které jsem nemohla vědět dopředu (prostředí, lidé, situace). Po čase jsem samozřejmě zapomněla na sen, ale když se to všechno začalo plnit, došlo mi, že tohle jsem přesně viděla.
Vždy to bylo v tom snu vidět přesně z mé pozice, jak jsem to viděla ve skutečnosti. Ale nikdy ty situace nebyly zásadní pro můj život. Bohužel čím jsem byla starší, tím méně takových snů jsem měla.
Musím napsat bohužel, protože když jsem si uvědomila, že se mi to zdálo, měla jsem vždycky divný pocit, ale zároveň v tom bylo něco, co nedokážu popsat.
A Míšo, když jsem si dala pod polštář kořen mandragory, tak mě ráno hrozně bolela hlava, ale žádný sen o budoucnosti jsem neviděla. A jsem ráda. Protože je fajn, když sny nebo karty pomůžou rozhodnout se, ale na druhou stranu – vědět, co mě všechno v životě čeká, by asi nechtěl nikdo.
maje
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
…a možná proto jsi se do té budoucnosti s mandragorou nepodívala. Protože podvědomě jsi to nechtěla. Mimochodem to, co nedokážeš popsat, je to spojení s něčím mnohokrát větším, než si umíme prozatím představit. Je to takový posvátný pocit, viď? Až z toho přestaneš mít obavu, vrátí se to – myslím. Přeji krásný den a hodně štěstí. Míša
Máte předtuchy či vize budoucích událostí? Už vás někdy třeba před něčím ochránily? Napište o tom na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
maje — #13 jé,to je hezký ten sen s těma leknínama
Sny se mi zdávají málokdy,nebo si je nepamatuji.Ale to co popisuje Maje jako bych psala já .Přesně do puntíku.
já už jsem to myslím psala, ale tu noc, kdy jsme počali dceru, se mi zdálo, že se dívám zhora na rozkvétající leknín. trvalo to hrozně dlouho, květy se pořád otevíraly a byly tam další a další. nakonec úplně uprostřed leželo malinké miminko. já v tu chvíli věděla, že se to povedlo a já jsem těhotná (asi tak 1 hodinu, ale vážně byla). a když jsem byla cca ve 4.měsíci, tak se mi zdálo, že ležím na posteli v nemocnici a nesou mi dítě. a sestra říkala: nesu vám vaši holčičku, maminko. a já prostě věděla, že čekám holčičku
Mně se taky plnily sny. Když byly děti malé, pořád se mi zdálo, že se mi ztrácejí. Ztrácely se neustále. Měly tu neuvěřitelnou schopnost zmizet i když jsem od nich stála metr. Naštěstí se zase zázračně nacházely.
Jeden čas, asi po dobu jednoho roku, se mi zdávalo pravidelně o tom, že jsem opět na střední škole. Jako dospělá, s diplomem, ale byla jsem zas ve škole, regulérně zkoušená z matiky. Nemohla jsem to v těch snech pochopit, proč to mám znovu absolvovat. Podotýkám, že matika byla pro mě vždycky noční můra.Nejen ve snech
.
Ještě donedávna se mi zdávalo o válce...děsivé sny, z kterých jsem se mokrá probouzela. Nechápu to, snad že bych v minulém životě zažila nějakou válku?
Teď mívám jiné strašidelné sny...o tchýni, jak mi bere děti
.
taky se mi zdály sny, ale jen nedůležité.
Přesně tenhle typ snů jsem taky mívala, ale taky o "nedůležitých" událostech.
Deja vu.také se mi to stává.
Já si sny v 99% nepamatuji, ale jsou situace ve kterých mám pocit, že vím co bude následovat nebo, že už jsem to zažila. Pak se nemohu zbavit dojmu, že se mi o tom zdálo, ale stejně nevím zda je to jen intujce nebo to byl nějaký sen.standule
mám taky podobný sny,potřebovala bych ale aby se mi zdál a následně splnil sen o nějaký pořádný výhře...
Věrulinka — #1 musím říct, že spoustu snů si prostě nepamatuji. ale tyhle sny jsem si vždycky ráno pamatovala.
Mně se nic nezdá!
Na sny věřím, až mi manža říká že jsem čarodějnice
, ale vždy se mi vyplní, jak v dobrém, tak ve zlém 