cl.jpg
Foto: Profimedia

Nedohledala jsem, že byste byla na rozdíl od svého kolegy Petra Vacka nějak aktivní na sociálních sítích. Je to proto, že jste si k nim nenašla vztah?
To je velmi záludná otázka, ale vlastně máte pravdu. I přes nepřehlédnutelné výhody, jsem si cestu k sítím takzvaně sociálním nenašla. Raději se s lidmi stýkám, koukám jim do očí. Třeba se s nimi i nepohodnu, ale vždy napřímo. To mám ráda. Nemám pocit, že všechno, co se děje v mém životě, ať už běžné informace typu „co jsem měla k snídani“, nebo vážnější informace, například o nemoci, bych měla sdělovat někomu jinému, než komu důvěřuji a s kým se chci podělit. Navíc, i když to tak možná nepůsobí, jsem poměrně introvertní. A navíc tomu vlastně vůbec technicky ani lidsky nerozumím. Nějak mě ta digitální doba předběhla. 

V jakém smyslu?
Nerozumím světu, ve kterém, když jdete do lesa bez „APKY“, tak zabloudíte. Nemůžete si normálně nakoupit v obchodě, když vypadne síť a nemáte u sebe hotovost. A najít cestu z Prahy do Mělníka je neřešitelný úkol, protože vaše navigace vás táhne přes Slaný. Přitom stačí trefit jen ŘÍP jako praotec ČECH a pak doprava (tedy když jedete z Prahy, protože z Drážďan je to vlevo).

V listopadu jste oslavila šedesátiny. Je to pro vás důvod k nějakému většímu bilancování a přání?
Narozeniny jsem zrušila. Vůbec ne kvůli nějakému číslu, ale protože se mi pracovní povinnosti nahrnuly zrovna tam. V den na mé „takzvané“ kulatiny jsme měli s Petrem Vackem generálku a druhý den předpremiéru našeho nového vánočního představení KOUZELNÉ VÁNOCE. Tedy vše hektické. Moc bych chtěla, aby se všichni, co na naše představení přijdou, nadechli, vydechli a začali vnímat kouzlo Vánoc. Tak to je mé největší přání. Narozeniny, jakkoli je nepodceňuji, si užijeme někdy jindy.

Jste hodně pracovně vytížená. Chystáte nějaké zpomalení, nebo pořád pojedete na plný plyn?
Já už dávno zpomalila. Především kvůli zdravotním potížím, ale hodně mi v tom pomohla i doba covidu, kdy jsme prodali byt v Praze a začali žít na venkově. A navíc jsem nadšená babička a mám to privilegium, že svého vnuka – kouče a gurua v jednom – mohu vídat každý den. On je můj momentální dobíječ a slunce. I léčitel. Moc si vážím toho, že nejsem pouze „nedělní“ babička, ale že s ním sdílím téměř každý den. V práci to mám (oproti jiným časům, alespoň pro mě) na půl plynu. Točím Kouzelné školky, píšu scénáře, s Péťou Vackem hrajeme představení dětem, napsala jsem dětskou knížku, chystáme nové písničky… No, možná toho není moc, ale mně jako babičce na plný úvazek to úplně stačí.

Během svých vystoupení se setkáváte už s několikátou generací dětí. Jak se děti během let změnily? Platí podle vás časté tvrzení starší generace, že dnes už nejsou tak vychované jako dřív apod.?
Děti jsou děti… A když jim na pár dní seberete tablety a mobily, tak se budou chovat tak jako se vždycky chovaly – polezou po stromech, budou se koulovat a jezdit na kolech. Nebudou trávit celý den u těch už zmíněných výdobytků moderní doby. Neříkám, že to platí o všech dětech, ale (bohužel) je to především v rodičích. Ale tady bych opravdu někomu nerada radila, protože rodičem se jeden nerodí. To se nám tak přihodí a chceme to většinou udělat správně. Otázka je: Co je správně? Chcete mít od dětí, když zlobí, klid? Dejte jim mobil, pusťte jim TV, nebo si s nimi hrajte a naučte je si hrát. To se navíc vyplatí, protože pak si budou hrát i bez vás. Tedy pokud o to stojíte.

cl2.jpg
Foto:Profimedia

Co rodiče, kteří doprovázejí děti na vaše vystoupení?
Hrajeme i pro „takzvaně zoufalé rodiče“, kteří prostě přijdou přetrpět představení pro děti. To, že bavíme a hrajeme si s dětmi, to je samozřejmé, ale když se nám podaří vtáhnout do hry právě i rodiče či prarodiče, je to krása. Máme dokonce v plánu udělat představení pro babičky a dědečky a jejich vnoučata. Uvidíme… Možná to bude ve stylu 60. let. To byla paráda. Dnešní prarodiče poslouchali Beatles, nebo Yvonne Přenosilovou.  
 
„Nevím, jaká budu jednou babička, protože ty dnešní musí stihnout buchty, jet na raftu a umět hrát hry na počítači, takže si myslím, že to nemají úplně jednoduché…“ To jsou vaše slova z rozhovoru před několika lety. Už jste stihla zjistit, jaká tedy jste babička?
Na raftu nejezdím.... Možná ještě stihnu jedno vnouče naučit lyžovat, jestli mi rychle nepřibydou další. To bych se pak už asi musela omluvit. Hry na počítači nezvládám, i když všechny nezatracuju. Ale protože jsem pouze jednonásobná babička, tak se snažím si užít každou společnou chvilku s vnoučkem Vaškem. Hlavně ho učím hrát si s čímkoli. I když to bývá někdy kontraproduktivní, hlavně pro jeho rodiče. Právě mi můj syn oznámil totiž, že malý Václav, kterému jsou dva a půl roku, jim ozdobil celou sedačku hady. Kreslení hadů, ryb a potápěčů jsme trénovali celý minulý týden, ale je mi rodičů trošku líto, protože se budou z gauče špatně čistit.

Také jste řekla, že až vám některé z dětí oznámí, že budete babička, tak začnete pořádně makat na výrobě betlému. Babičkou už jste, Vánoce za dveřmi, tak v jaké jste fázi?
Momentálně ten náš „domácí“ Betlém musel jít stranou, protože šiju kostýmy na „živý Betlém“ pro naše představení. Přesto, že normálně si s Péťou Vackem nebereme děti na jeviště, právě ty naše „Kouzelné Vánoce“ budou trošku opačně… Děti, ale i rodiče bychom rádi vtáhli do velkého pátrání po kouzlu Vánoc. A šiju kostýmy pro živý Betlém. Už mám 3 krále a Marii. Doufám a těším se, že si ten Betlém s dětmi na jevišti užijeme.

Ke Kouzelné školce píšete i scénáře. Máte ponětí, kolik jste jich za ty roky vyplodila? Kde berete inspiraci a nemusíte už samu sebe vykrádat?
Upřímně netuším. Stále mám spoustu nápadů, ale jsem taky omezovaná dramaturgickými plány pořadu. Tedy ne všechno vždy padne na úrodnou půdu. Myslím, že moc hezké byly „řecké báje“, „strachy“ i „prastaré zvyky“, „staré pověsti české“ či „cestování po světě i po Čechách“. To byly scénáře, které měly nějaký cíl a směr. Měla jsem i jiné nápady, ale ne vždy se setkaly s kladnou odezvou od dramaturgie, která vede celý projekt. I tak jsem ráda, že si můžu s dětmi hrát i prostřednictvím Kouzelné školky dál. 

Zdroje: autorský rozhovor s Magdalénou Reifovou

Čtěte také: