Jedna půvabná legenda vypráví o tom, že tato kočka je křížencem mývala a kočky domácí a díky tomu má tak úžasný chocholatý ocas. Tuto pohádkovou teorii podporuje název plemene „maine – coon“. Slovíčko „coon“  je patrně odvozeno od anglického „racoon“, což je v překladu mýval. Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky.

První část jména je odvozena od amerického státu Maine, kde se po celé generace stávaly z této kočky jedinci odolní proti třeskutým zimám stejně jako před horkým létem.

Podobně jako norské lesní kočky nebo kočky turecké jsou dokonale přizpůsobeny přírodnímu prostředí. 

Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby je zachránila před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainské mývalí kočky většinou bývají velice mazlivé. Jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi nimi najdou takové, které dávají přednost nikoliv chování v náručí majitele, ale spíše uvelebení se v jeho těsné blízkosti. Nesmí chybět u všech aktivit svého majitele. Je velmi hravá a její hravost jí většinou vydrží po celý život. Velice dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy.

V některých pramenech jsem se ale setkala s tvrzením, že povaha těchto koček je podobná britským kočkám, čili že jsou velmi samostatné a čas od času milují  osamělost.

Chovatelka těchto koček, paní  Eva Hudcová k povaze těchto koček říká:

„Co se týče povahy mainek, asi to není úplně jednoznačné. Naše kočky jsou jednu chvilku velmi majestátní a důstojné a vzápětí si hrají. Skotačí jako koťata - honí se spolu, perou se... Náš kocourek dokonce aportuje."

Nic to nemění na tom, že je to mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné, svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg.

Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg.

S poměrně velkou hmotností přichází jeden nepříjemný problém. Ale varuji před příliš velkými a těžkými zástupci tohoto plemene, kteří můžou trpět dysplazií kyčelních kloubů, kterou jinak trpí především psi. A to je pro tak pohyblivou šelmu, jako je kočka, doslova tragédie.

Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá a zřetelně z ní vystupuje čenich. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše a na ocase. Ocas je ale naprosto dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo.

Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. Ovšem i tak je nutné kočku kartáčování navyknout. Plstnatému kožichu totiž pomůže jen dokonalé ostříhání, v horším případě oholení.

Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. Navíc je srst i mírně mastná, aby odpuzovala vodu. 

 

U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním spíše holoubčí vrkání. Je to taková něžná společnice.

Uši jsou velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami.

Připomínají rysa.

A barevné varianty?

Nepřeberné množství ! Bílá, černá, modrá, červená, krémová, stříbrná, želvovinová, modře želvovinová, zlatá. Oblíbené je bílé lemování kolem krku, brady a rtů.

Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Dospívají tedy o něco později než všechna další plemena.

A nakonec moje oblíbená otázka – cena. Cenová relace mainských koček je cca od 9 000,- Kč –, pokud nemíníte jezdit po výstavách a trhat ceny, až do cca 15 000,- , když se rozhodnete pro kočku z výstavně úspěšného chovu.

 

Eva Hudcová z chovatelské stanice: www.maine-coon.cz mi poskytla nejen mnoho informací, ale i krásné fotky jejich spolunocležníků Baby Bell a Biene Buffy z Larku, které můžete právě teď obdivovat…

 

Reklama