Proč se někde daří a jinde ne? Proč v jednom domě či bytě žije šťastná rodina a jinde, i kdyby se přetrhli, ne a ne být spokojení? Níže se dočtete, že problém je možná jednodušší, než si myslíte. Nebo... rozhodně na tom něco bude!
Podle filozofie východních nauk je vchod do domu jednou z nejdůležitějších věcí pro to, aby se v domě dobře dařilo.
Představte si, že vidíte dva vchody. Jeden s odrbanou rohožkou, zasunutý, nenápadný a jakoby smutný. Druhý je ozdobený, pozitivní, výrazný a po stranách jsou květiny. Na rohožce nápis „Víteje“. Kam by se vám spíš chtělo jít?
Asi nemusíte dlouze přemýšlet. Podle Feng-shuej se štěstí chová stejně. Půjde tam, kde je to pěkné, kde chce vstoupit, kde je vítáno, kam se nebojí, čeho si všimne.
Je to prosté, ale pravdivé.
Zjišťovala jsem, jak je to v reálu, a skutečně vím o rodinách, jejichž vchody jsou velice pěkné, výrazné a vysloveně lákají. A věřte, nebo ne, lidé jsou tam spokojení, a je to i naopak.
Co dělat, když jste v paneláku?
Nemusíte bydlet právě v rodinném domě, abyste štěstí a spokojenost přilákali. Tady je několik prvků, které můžete zrealizovat i třeba v paneláku.
Tak předně vchod by měl být „ústy“ bytu.
Představte si svou tvář a ústa. Ať jsou pěkná. Je dobře mít rohožku, která bude barevně výrazná a která bude lákat ke vstupu. Nevadí, jestli je nápis na ní „Wellcome“ nebo „Vítejte“, jde jen o pocit. Dveře by neměly být špinavé a po stranách by měly být ozdoby. Logicky to nemusí vypadat jako cirkus. Také si nenamalujete rty třemi rtěnkami. Prostě aby to bylo hezké a příjemné, ale viditelné. Aby si štěstí všimlo. Chtělo vejít.
A jak na to v rodinném domě?
Jestliže máte rodinný dům, pak je dobře sledovat tuhle filozofii už od branky. Z ulice přijde štěstí, a tak byste se měli postarat, aby si vybralo právě vaši branku. Jestli ji ale máte zarostlou pnoucími květinami tak, že není vidět, může se stát, že se sice štěstí líbit bude, ale ani si nevšimne, že jde o vchod. Proto by to mělo být patrné.
Nejlepší jsou půlkruhové jakoby vstupní brány, které lákají a působí mile. Schránka, nátěr, to všechno by mělo upoutat. Ne odradit!
U vstupu do domu pak nesmí chybět ozdoba na dveřích.
Existují sezonní věnečky, velice malebné. Po stranách by měly být květiny. Rohožka ať láká a vítá. Proti vstupním dveřím by nemělo být zrcadlo. Vchod by neměl být zastavěn. Tedy, aby hned za vstupem nic nepřekáželo.
Štěstí by nemělo muset obcházet kýbly, zakopávat o boty nebo se soukat vedle narvaného věšáku.
Do oken hned zjara patří květiny, ozdoby a vůbec by měla upoutat. Vždyť si všimněte, když se podíváte vzhůru po domě. Která okna vás okamžitě upoutají?
Ano, tam, kde jsou květiny a je na co se dívat. V ten moment si třeba řeknete „Kdo tam asi bydlí, že to má tak pěkné, to bude jistě zajímavý člověk, rodina.“ Štěstí se prý chová naprosto stejně.
Za zkoušku člověk nic nedá. Už mám přesný plán, co udělám s našimi okny, brankou, dveřmi.
A moc se na to těším!
Nový komentář
Komentáře
Kaylie — #55Ano,okénka v krematoriu a na hřbitovech byly vylomené,zajímaly je ty mosazné a měděné rámečky,co lemují sklo okénka.Některé urny byly vysypané,měly totiž měděný obal.Busty různých umělců také zmizely,měděné okapy též,je to síla.Podle mě,to dělají bezdomovci,často se po hřbitovech courají.A když je zaměstnanci chytili při krádeži (čehokoliv)z hrobu,policie je odvezla na sepsání protokolu a stejně je pustila.Je to stále dokola.A na ty okénka,okapy apod chodí v noci.Je tam sice jedna osoba z ochranky,ale ta to neuhlídá,jak je vidět.Policie chodí jen vždy,když jsou nějaké svátky.Co se děje u stánků,to nevím,ty nepatří k Pohřební službě.Já bezdomovce nemusím,už jsem to někdy tady psala,máme s nimi špatné zkušenosti.Jsou to nemakačenkové,zloději,špindírové,nespolehliví lidé,peníze co na lidech vysondují ,stejně utratí za chlast.Já bych je zřezala a nahnala někam makat.A je mi fakt jedno,co si kdo o mě teď myslí.Oni dělat nechtějí,tenhle život jim vyhovuje a jak je vidět stačí.No Kaylie,vidíš,jak a kam až jsem se rozepsala.Ale je to fakt hnus,chudáci ti lidé,co potom přijdou k tomu zdevastujícímu okénku.Tak už necháme ty hřbitovy být,viď.
rak177 — #53 Už nevím kde to bylo, ale ukradli i urny! To je opravdu moc. Já bych se strachy, víš co....
rak177 — #54 Podívej, já u něj nestála, ale když jsem bydlela v Praze, profláklo se, že zaměstnanci krematoria po skončení obřadu, kdy rakev zajede a pozůstalí odejdou, že vlastně se nebožtík hned nepálí, já nevím jak to mají, myslím, že toho dělají potom i víc naráz, tak že se vloupávali do rakví a mrtví někdy měli třeba šperky a že je kradli.
Jak říkám, jak jsem koupila, tak prodávám, za ruku jsem je nedržela, ale docela tomu věřím.
A s těma kytkama ze hřbitovů, že je u stánku prodávali kradené z hrobů, to pravda je, to vím, u nás tedy ano, ale nechci psát, kde jsem bydlela....jedině soukromě, ať se každý se svým svědomím srovná sám, ale je to, velebnosti, hnus....
Taky kolem Dušiček je tam prodejců - na poslední chvíli...u nás se dávají věnce před svátkem a nejen u nás, tak se lehce dají ukrást a prodat, proč ne. Tohle vím s jistotou a netvrdím, že to dělají všichni, jsou líidé, co od podzima vyrábí kytice a věnce a celý rok shání materiál.
Kaylie — #51 Kaylie,moc to nechápu,kdo otvíral rakve?
Kaylie — #51 Rozbíjení okýnek na hřbitovech,kradení měděných okapů a všeho ostatního,to je fakt síla.
To jste mi dali s tím štěstím. Pořád koukám na skobu na vratech, co mi tam ten nenechavec nechal a přemýšlím, co tam dát......už jsem i za vraty a v předsíni gruntovala, jen co slezl sníh.
Ale co na ta vrata, sákryš. Mně to připadá pořád dušičkové a za mého mlada to nebylo ani na Dušičky.
Chjo, já mám takových starostí!
rak177 — #50 Ne, bydlela jsem na druhém konci, vím to jistě, dokonce to bylo v novinách, i rakve otvírali!
A o těch vandalských činech a krádežích, ach jo, tady byl klid, ale už se to dostalo i do malých vesnic.
RenataP — #48 No safra a jaký, jeden aby se bál i umřít, jak se po smrti nahoní!
Kaylie — #32 tak to maj nebožtíci docela fofry...
Michaela Kudláčková — #35 Míšo, co vede vandaly rozmlátit celé krásné a drahé náhrobky? Říkám, nejsem ani zbožná, ani vandal, ale tohle bych se prostě na místě po..... děsem a hrůzou, tak to ne!
Ale krade se dnes i na malých hřbitovech, kamarádka dala tatínkovi na hrob krásnou chryzantému v květináči a druhý den byla fuč. Já bych z toho nespala.
A další a další věci, kovy do sběru, květiny, ozdobné kryty, hrůza.
Je taková doba, vandalové mají zelenou, nikdo se ničeho nebojí...
P.s.: U jednoho pražského hřbitova byl stánek, kde prodávali kytice a věnce. Kde nakupovali? Z 50ti % si je nosili ze hřbitova, u krematorií se dělá totéž, než vjede rakev dovnitř, zřízenci ji "přiupraví"...a prodají dalším pozůstalým co třeba nic nesehnali či do stánku. Věř, že nelžu, vím to jistě.
Tak na druhou stranu jsem vlastně hrdinka. Se svou první láskou jsem se vsadila, že o půlnoci půjdu přes Židovský hřbitov. Bála jsem se akorát, že nepřelezu zeď, jsem nemehlo a tam je udržovaný a zamčený...Kdo to vzdal byl on, já celá udivená se drápala nahoru a on mne táhl roztřesený dolů, že jsem vyhrála. Nechápu.
Podruhé to bylo blbější...stmívalo se, s kamarádkou jsme šly zapálit svíčku na hrob a byl kousek dál čerstvě vykopaný hrob. Já zvědavec nakukovala a sjela jsem po té hromadě dolů. To nikomu nepřeju. Z piety jsem neječela, vydrápala se, ale pocit děsný. Kdybych se nedržela a řvala, bylo mne určitě slyšet 50 km.
V Brně a jiných nejmenovaných městech jsem randila - slušně, ne nějaké orgie, jedině na hřbitově, zajímavé, že partneři nebyli proti. Je tam krásně, kamarádky jsem měla téhož založení.
Ale nejstrašnější bylo, když zemřela babička. To nebyl hrobník a lidé si hrob pro zemřelého museli vykopat sami. Těch kostí...dávali jsme je do šátku a pak je tam dali zpět. To je jak z hororu.
Bratr ještě našel nějaký kloub a řekl "hele, tati, Tebe pořád bolí koleno, nechceš ten kloub, ten vypadá docela dobře", no to nešlo se nesmát, fakt, při vší hrůze. Otec mu div jednu neliskl a jen lehce zaklel.
Zato bratr, chudák, za pár let následoval ve 40ti letech babičku a dědu do hrobu co sám kdysi kopal.
astrolog — #34 jj, souhlasím! Člověk, od kterého máme koupený dům - již je starý - ten dům, a ten pán, noooo, budiž mu země lehká.
Já se na něho nezlobím, i na hrob zajdu, ač jsem ho neznala, ale slyšela moc a moc. To jsem ani netušila, že ten dům jednou koupíme.
Inu, já to za něj někde zodpovídat nebudu, ovšem, zdi si pamatují... a jak nejsem zbožná, ale budhistka-skoro, tak jsem řekla, že to tu snad nechám vysvětit a dám za něj sloužit mši.
Podotýkám, že jsem psychicky jakž takž zdravá a jsem střízlivá.
Michaela Kudláčková — #41 já si na židovském hřbitově ustala letos na silvestra cestou z hospůdky..já si tedy často povídám s těmi nebožtíky když jdu okolo, zvlášť jednoho Leopolda jsem si hodně oblíbila
právě na jeho hrob jsem si ovíněná lehla a kdyby mě syn s přítelem asi po 10 min nenašli určitě bych tam usnula...byl tam tak krásný klid a mír
Michaela Kudláčková — #41 Stát e to mně, dělala bych už asi navždy přítomnému nebožtíkovi společnost.
Dekameron — #36 jeden známý zapomněl na výročí svatby,tak ukradl kytku na hřbitově,v hospodě se s tím chválil,jaký je borec
sietb — #38 navia — #39 ...jen jednou jsem na židovském hřbitově v Ďáblicích zhřešila pokusem o odebrání spadaných kaštanů z povrchu hrobky. Následky hrůzné.
Ten šutr na hrobě je otáčecí, což mě nenapadlo. Ve svých 12 letech jsem po nepříjemném pádu dolů, nahlédla do tváře přítomné lebky.
Navíc jsem způsobila psychickou újmu kamarádce, která spatřila mé ruce, kterak se snaží zachytit za okraj, abych se vydrápala na světlo. Skoro omdlela. Ztuhla a pak řvala....
Od té doby jsou hřbitovy pro mě TABU. Prosím nechtějte to po mě nikdy nikdo, abych tam šla. Svým zesnulým zapaluji svíčku doma u fotky.
Dekameron — #36 Ježiši. Černou kroniku nečtu a kolem Dušiček už vůbec ne...
A mě se diví, že nemám ráda řezané květiny
Rozšířím to o podezřelé voskovky v květináči. :-)
Michaela Kudláčková — #35 Buď klidná... před pár lety jsem v mladické nezkušenosti (vychovaná na vesnici - tam se z hrobu nikdy neztratilo ani ň) vzala asi 5 dní před Dušičkami na hrob manželovy rodiny veneček... zdále se mi, že je trhlé to tam nosit až na Dušičky, "u nás" se vždycky hroby zdobily dopředu. No.. na Všechny svaté už tam nebyl a já pak honem sháněla materiál na jiný, který jsme tam položili na Dušičky. Bylo mi vysvětleno, že "to už vydrží", bo po Dušičkách už to nikdo nekoupí...
Tak já se tedy přiznávám, že jsme společně s kamarádkou jako malé kradly svíčky z hrobů a pak jsme je pod hřbitovní zdí zapalovaly
. Prostě nás to bavilo. Teď už bych to tedy nedělala.