wal.jpg
Foto: Shutterstock

Oheň byl pro lidi odpradávna zásadním živlem. Nejen že jim dával teplo, světlo a možnost vařit, ale také oplýval magickou mocí. Mimo jiné dokázal zahnat temné síly. A právě to je důvod, proč se v tento den po dlouhá staletí rozhořívá tolik vater. Nastává totiž takzvaná filipojakubská noc, která od sebe dělí měsíce duben a květen. A není jen tak ledajaká. Je časem, kdy zlé síly získávají největší moc.

Filipojakubská noc dostala název podle apoštolů Filipa a Jakuba, kteří dříve v těchto dnes slavili svátek.

Noc čarodějnic, jak se jí také říká, proto představovala pro naše předky velké nebezpečí. A nejen pro ně samotné. I pro jejich zvířectvo nebo úrodu. Temné mocnosti, s ďáblem obcující ženštiny slétající se na čarodějnický sabat, mohly vše dobré uhranout, zahubit. A tak si jako ochranu vymysleli plno magických rituálů, které měly zlo zahnat.

wa1.jpg
Foto: Valpružina noc podle Johanna Heinricha Ramberga
Johann Heinrich Ramberg, Public domain, via Wikimedia Commons

Oheň proti všemu zlému

Tím zásadním bylo právě zapalování ohňů, které odvracely temnotu, očišťovaly a chránily zdraví a život. Hranici stavěli muži z devíti druhů dřeva. Dnes už se přesně neví, které to byly, ale hovoří se například o jalovcovém, jedlovém nebo dubovém. Kolem hlavní vatry pak vesničané zapalovali dalších sedm menších ohňů, které měli ochránit stavení v obci před požárem. Děvčata vyrobila pomyslnou čarodějnici, kterou na vatře upálili. Někde ji nahrazovali bohyní smrti – Moranou. Cílem bylo jediné, zbavit se všeho zlého.

Za všeobecného veselí pak mimo jiné skákali přes ohně nebo zapalovali košťata, která následně vyhazovali do vzduchu. Nejspíš aby si posvítili na okolo letící čarodějnice, případně je i shodili z jejich dopravních prostředků. Mimochodem, víte, co těmto zlomyslným žínkám umožňovalo létat? Speciální mast, kterou se potíraly. „Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla,“ odhalují pracovníci Knihovny U Mokřinky.

Čarodějnice zastavily trny i drny

Před zlými mocnostmi ale naše předky v tuto noc chránily i další artefakty. Na práh stavení pokládaly pichlavé trny, které měly čarodějnice zranit, nebo drny s mnoha stébly, jež musely nevítané návštěvnice přepočítat. To je mělo zdržet do zakokrhání kohouta, kdy ztrácely moc. Samozřejmě fungovaly i křesťanské předměty. Ale sázkou na jistotu byl květ kapradí. Ten chránil hlavně při výpravách do hlubokých lesů, kde hledači doufali v objevení pokladů. Bránu k němu mělo otevírat zlaté kapradí, které rozkvétá jen a pouze o filipojakubské noci.

bel.jpg
Foto: Oslava Bealltainn v Edinburghu
Calum MacUisdean, CC BY-SA 2.5 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5>, via Wikimedia Commons

Tato magická noc má ale i další názvy, podle toho, kde na ni věřili. Říká se jí například i Valpružina noc, protože svatá Valpruga chránila před kouzly a čarami. A v neposlední řadě nese keltské označení Beltine. Právě pro Kelty byla tato noc mimo jiné i nejpříhodnější chvíli k zasvěcování do tajů milování. Možná i proto se dodnes traduje, že jde o nejplodnější noc z celého roku.

Zdroj informací: Knihovna u Mokřinky, Cesty k sobě

Čtěte také: