Foto: Shutterstock
Zuzana čekala první dítě a tak nějak automaticky počítala s tím, že ji manžel doprovodí k porodu. On to ale kategoricky odmítl, nemá na to žaludek. Odmítnutí ji velmi trápilo, nechtěla na tak silný zážitek zůstat sama. Proto budoucího otce neustále přemlouvala a prosila, aby se alespoň v tomto případě překonal. Nakonec jejímu přání vyhověl a u narození syna byl. Jenže Zuzanino vítězství si nejspíš vzalo svou daň.
„Marečkovi je už sedm měsíců, jenže my spolu s Láďou od porodu ještě nespali. Nejdřív se po šestinedělí vymlouval, že je ještě moc brzy. Nechce mi ublížit, ať se raději vyspím, odpočinu si a podobně. Nejdřív jsem to brala jako signál, že mu na mě záleží. Jenže časem mi došlo, že na mě spíš kašle, netouží po mně. Výmluvy se totiž změnily na jeho únavu, bolest hlavy, přepracovanost... Po dvou měsících nejrůznějších snah jsem to vzdala,“ svěřuje se Zuzana, která partnera dokonce podezírá z nevěry. „Kolikrát jsem ho nachytala s telefonem v ruce, třeba i jak si to dělá sám. Nechce o tom mluvit, v tomhle směru se uzavřel. Jinak se ke mně a k Marečkovi chová hezky, to o něm nemůžu říct nic špatného. Jen ta postel pořád vázne,“ dodává.
Podobné problémy v intimní sféře měla se svým přítelem po porodu i Kateřina. Ta ho ale na sál jít nenutila. On sám se tam těšil. Jenže asi nečekal, jak moc náročné to pro jeho psychiku bude. „Měla jsem komplikovaný porod, byl kolem toho docela šrumec a já ztratila dost krve. Řekla bych ale, že to Marcel snášel hůř než já. Byl bledý jako stěna, ani si nechtěl syna pochovat. Od té doby byl pořád tak nějak zádumčivý, moc se nesmál, byl často unavený nebo ho bolela hlava. A to se přenášelo i do naší ložnice. Já bych bývala mohla začít ještě před koncem šestinedělí, ale on mě pořád odmítal. Vymlouval se, schválně usínal dřív, nebo naopak vysedával u televize dlouho do noci. Lámalo se to velmi pozvolna. Snažila jsem se chodit hezky upravená, dělala mu masáže, flirtovala s ním. No a po asi pěti měsících to konečně vyšlo. Mamka pohlídala a já ho pozvala k narozeninám na jednu noc do hotelu. Tam se to zlomilo. Nebyla to sice extra vášnivá noc, ale aspoň začátek. Dnes už se vzpamatoval. Řekla bych, že to bylo stoprocentně tím zážitkem u porodu. Ke druhému ho už asi brát nebudu,“ přemýšlí Kateřina.
Když se z partnerky stane „jen“ matka
Některé novopečené tatínky doběhne takzvaný Madonin komplex. Pohled na trpící ženu, které nedokáží pomoci, a na její intimní oblast ve zcela jiné roli a stavu, než jsou zvyklí, s nimi může pořádně zamávat. Je pro ně těžké vymazat takový obraz z hlavy. A může se jim vracet právě ve chvíli, kdy má dojít ke sblížení po porodu. Ve své ženě navíc přestanou vidět partnerku, která je vzrušuje a přitahuje. Vnímají ji čistě jako matku, se kterou je pro ně nepředstavitelné spát. Zůstane jen obdiv a úcta.
Jenže muži své libido neodloží nadobro. Mimo domov, respektive s jinou partnerkou, mohou fungovat bez omezení. A tak nezřídka dochází k nevěrám, jestliže jim chybí morální zábrany. Nebo své touhy řeší u filmů pro dospělé.
Proč někteří muži nepatří k porodu?
Přestože je narození dítěte pro mnoho tatínků nezapomenutelným zážitkem v tom dobrém slova smyslu, najdou se i tací, kteří by měli zůstat za zavřenými dveřmi porodního sálu. Nebo ještě lépe – na recepci.
„Muži často nechtějí k porodu, protože si nás chtějí zachovat jako erotický symbol. To se ale může po porodu někdy změnit a sexualita začne pokulhávat. Takovou mám alespoň zkušenost z poradny. Není to doslova o tom, že by muž se ženou už nechtěl spát. Jde o to, že takový zážitek ve vztahu někdy vytěsní funkci ženy jako sexuální bohyně a partnerův erotický přístup k ní. Dál si ženy váží jako matky, ale ubyde prostor pro ženský idol,“ uvádí psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka Bc. Karin Emily s tím, že muž by rozhodně neměl být k účasti u porodu nucen. Mělo by jít o jeho svobodnou volbu.
Je Madonin komplex nevratný stav?
U většiny mužů zaškatulkování ženy do role pouhé matky naštěstí netrvá věčně. Potřebují čas a podle odborníků dochází ke zlepšení zhruba kolem šesti měsíců po porodu. Důležité je nezůstávat jen v roli matky, ale pečovat o sebe a snažit se v muži opět vzbudit zájem coby milenka. Ne vždy to ale bohužel zabere. U někoho jde i tak o těžko překonatelnou záležitost, kterou je třeba řešit s psychoterapeutem.
Rozhodně ale není třeba muže z porodních sálů plošně vyhánět. „U párů, kde mají oba pohled na porod nastavený jinak, může přítomnost muže u porodu vztah naopak významně zkvalitnit. Nedá se to paušalizovat,“ dodává psychoterapeutka.
Zdroj informací: Bc. Karin Emily, respondentky redakce
Nový komentář
Komentáře
EX je cíťa, hroutí se i z třísky, ale u porodů byl a neviděl nic, co by sám nechtěl. Prostě seděl u hlavy, držel mě za ruku a žádný komplex neměl. Můj současný partner, i když děti z minula má, nikdy u porodu nebyl, v létě bude se mnou u porodu našeho miminka a bude to pro něj premiéra, na kterou se oba moc těšíme.
No, ženy na to taky nemají žaludek a mají z toho traumata a narušenou sexualitu, občas i s počůrávaním...tak co prostě nerodit, když to všem evidentně škodí?
V článku píšete "psychoterapeutka" ale paní není vystudovaná psycholožka, tudíž je pouze terapeutka, nikoli psychoterapeutka (a to ani s psychoterapeutickým výcvikem, ten nestačí...) :)