Jméno Chanel je pojem, který zná každý. Ale v době, kdy se začínala prosazovat a získávat svá prvenství v oblasti módy, nebyla rozhodně sama. Dnes vám představím jednu z těch nejtalentovanějších, Madeleine Vionnetovou. Proč upadla v zapomnění?
S opravdovou chutí a zájmem jsem se začetla do „tlusté“ knihy o Coco Chanel. Žádný její životopis prý nebyl napsán s takovou pečlivostí a detaily. I když sama Coco o sobě dost „mlžila“. Ale i tak se dozvíme hodně. O jejím pohnutém dětství, dospívání v klášteře, neslavných začátcích kabaretní zpěvačky až po pohádkový příběh chudé švadlenky, která ke štěstí přišla. A skončila v náruči (nejednoho) milionáře. Rozhodně se nechci vysmívat, sama Coco by jistě nepopřela, že nebýt velkorysosti a štědrosti jejích milenců, dnes bychom o žádné Chanel asi nevěděli.
Možná tím víc by vynikla další skvělá návrhářka Madeleine Vionnetová, která ve stínu slavné Coco upadla takřka v zapomenutí. I přesto, že předběhla dobu a navrhla první šaty bez korzetu, byla vynikající znalkyní materiálů, a především vynalezla šikmý střih, kterým se návrháři inspirují dodnes.
Stejně jako Gabrielle Chanelová pocházela z chudých poměrů, tvrdě na sobě pracovala a na svou dobu byla velmi progresivní. Jenomže na rozdíl od Chanelové jí na slávě moc nezáleželo a v podstatě neděla nic pro svou propagaci. Byla spíš introvertkou, jejíž tvorba neměla daleko k rituálu. S látkou se doslova mazlila a vytvářila dokonale ženské modely, převážně z hedvábí, které se ženského těla dotýkaly jen v některých místech, zatímco ostatní části těla tonuly v nekonečných vlnách měkkých záhybů. Své šaty aranžovala na malých figurínách a spíš než nůžky používala špendlíky a svůj důvtip. Ne nadarmo se jí říkalo architektka mezi švadlenami.
Svůj první salon v Paříži otevřela už v roce 1912, ale za války ho musela zavřít. Na rozdíl od Chanelové, která vystihla dobu, chytila příležitost za „pačesy“ a dokázala ji využít ve svůj prospěch. Vionnetová otevřela svůj salon až po deseti letech, a přestože její tvorba dosáhla vrcholu ve třicátých letech, náskok Gabrielle Chanelové už nedohonila. Začátkem druhé světové války svůj salon zavřela a k vysoké krejčovině se už nevrátila.
A tak se mohla ctižádostivá a cílevědomá Coco dále rozvíjet a budovat své módní impérium, které nemělo obdoby. Dokud nepřišla její první velká rivalka Elsa Schiaparelliová.
Ale o ní zase někdy příště.
Teď se pokochejte šaty Madeleine Vionnetové. Že by se daly nosit i ted?
Foto: facebook Pinterest
Nový komentář
Komentáře
Velmi pěkné. Unosily by se i dnes skoro bez výjimky všechny
datura — #15ani ty s mašlemi by nebyly marné
Ty černé hedvábné /10/ plesovky bych brala hned
kareta — #12na tom nic není, jen sešít dvě látky k sobě
. Dělám si legraci. Ty střihy jsou někdy dost složité. Sice nevím, jaké kolují na internetu, ale její střihy byly poměrně složité. Skládaly se z dílů a vyžadovaly matematickou přesnost
Jen to umět ušít, ty střihy jsou úžasné...na netu jich pár koluje....nádhera
vladka321 — #1Také si myslím, že jsou to hodně nadčasové šaty, které by se daly nosit i dnes
Bomba i pro současnost!
Krása ...
Tak tady člověk může leda tak vzdychat...
Moc krásné šaty! A o té módní návrhářce jsem nikdy neslyšela, takže jsem se dozvěděla i něco nového.
romantika, moooc pěkný
Krása, kterou ale žena musí umět nosit. Není pro každého. Já bych si asi vybrala vycházkové šaty, ve večerní róbě bych neuměla chodit.
Milý Ježíšku, ty poslední šaty nutně, ale nutně potřebuju
A taky 4 a 8 a ještě několikery další
Pár kousků by se mi i dnes v šatníku hodilo