Eugenie (1874-1962), která používala umělecké jméno Mäda, byla dcerou vyššího úředníka na železnici a po absolvování oboru herectví na vídeňské konzervatoři hostovala v roce 1893 v Olomouci. Tehdy se po překvapivé žádosti o ruku musela rozhodnout mezi kariérou ve vídeňském Burgtheatru či přivdáním se do zámožné rodiny. Zvítězila láska. Velkolepá svatba se konala v roce 1894 v Olomouci.


Starobylý rod Primavesi pocházel z Itálie a jedna z jeho větví se koncem 18. století usadila v Olomouci. Značnou část svého majetku získala především díky úspěšnému podnikání v oboru cukrovarnictví.

Otto Primavesi (1868-1930) byl nejen podnikatelem, ale rovněž byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu. Jako muž velkého světa vedl spolu s manželkou nákladný život. V centru Olomouce si nechal postavit vilu, dodnes existující a známou jako Vilu Primavesi. Dnes je v její části špičková restaurace.

V Olomouci se manželům narodily čtyři děti: Otto ml., Leokadie zvaná Lola, Eugenie ml. zvaná stejně jako její matka Mäda (ta je nejznámější) a Mellita Rita.
Rodina se stýkala s uměleckou smetánkou, kterou zvala i na své nově vybudované letní sídlo v Koutech nad Desnou u Šumperka. Ani zde se nešetřilo. Projekt svěřili věhlasnému architektovi Josefu Hoffmannovi a unikátní zařízení pocházelo z proslulých Wiener Werkstätte. Tyto vídeňské uměleckořemeslné dílny založil Josef Hoffmann a sdružovali se tu významní vídeňští umělci té doby. Když dílnám hrozí konkurs, Otto Primavesi se stává v roce 1913 jejich hlavním akcionářem a jeho zásluhou se podařilo pohromu načas odvrátit.

Primavesiovi byli známi také jako mecenáši a sběratelé umění. Vlastnili sbírku uměleckých obrazů a podporovali známé vídeňské umělce, pro něž pořádali opulentní kostýmované večírky. K nejznámějším patřili Gustav Klimt, Anton Hanak, Koloman Moser a samozřejmě Josef Hoffmann.
Gustav Klimt tehdy dostává od rodiny dvě skvělé zakázky, nejdříve portrétuje mladou Mädu, což je jediný Klimtův portrét dítěte. Obraz dokončil v roce 1912, kdy bylo Mädě devět let. Tento obraz nesmírné ceny rodina Primavesi prodala už v roce 1930. Dnes je v majetku Metropolitního muzea umění v New Yorku, které ho koupilo v roce 1964.


V roce 1913 si Eugenie objednala u Klimta také portrét svůj jako dárek pro manžela k Vánocům. Jenže Gustav Klimt se jako tradičně dostal do časového skluzu. Nakonec se mu ale podařilo obraz přece jen dokončit, a ještě na poslední chvíli ho zabalený v bedně poslat vlakem do Olomouce. Postaral se tak o dokonalé vánoční překvapení! Obraz byl dlouhou dobu považován za ztracený během války, ale ví se, že ho Mäda mladší prodala v roce 1987  neznámému soukromému majiteli. Proto se na veřejnosti příliš často neobjevuje.

Kvůli finančním potížím bankovního domu Primavesi se Otto rozhodl odstoupit z vedoucího místa Wiener Werkstätte, aby z majetku dílen nemohly být placeny dluhy banky. Po něm převzala vedení Wiener Werkstätte jeho žena Eugenie. která se už dříve velmi aktivně podílela na jeho chodu. Ostatně právě Wiener Werkstätte a snaha je neustále dotovat byly jednou z hlavních příčin finančních problémů Primavesiových.

Rodině se ale dařilo stále hůř, a tak se Primavesiovi  přestěhovali do Vídně a začali postupně prodávat velkou část své sbírky obrazů, později došlo i na továrny, vilu v Olomouci i letní sídlo, které ale mezitím v roce 1922 vyhořelo. Stále se snažili Wiener Werkstätte zachránit.
Jenže vše bylo marné. Movitých zákazníků originálních výrobků Wiener Werkstätte rapidně ubývalo v důsledku nesrovnatelně levnější sériové výroby.
V roce 1925 se manželé dokonce rozešli. Rodina se octla zcela na mizině. Ottova pověst byla v troskách, a tak v zoufalství zvolil v únoru 1926 smrt zastřelením.

Rodinu čekají trudné časy. Na bezstarostný život plný radovánek mohou její členové pouze vzpomínat. Paní Eugenie umírá v zapomnění v roce 1962 ve Vídni. Dvě dcery Lola a Melitta Rita se provdaly. Melitta se s manželem odstěhovala až do Brazílie. Syn Otto se také oženil a jedna z jeho dcer Claudia se věnuje historii své slavné rodiny, kterou zpracovala ve dvou knihách.

Asi nejzajímavější byl osud dcery Mädy (1903 – 2000), tedy oné holčičky z Klimtova obrazu. Ta po rodinné tragédii pracovala jako pěstounka v mateřské škole a později učila postižené děti. Za 2. světové války odjela jako zdravotní sestra Červeného kříže dokonce přímo na frontu. Válečné zážitky ji natolik poznamenaly, že opustila Evropu a usadila se v New Yorku, kde pracovala jako domácí učitelka. Nikdy se neprovdala, ani neměla děti. Ze skromného dědictví po matce pak v Kanadě založila malou nemocnici pro děti a později dětskou vesničku Primavesi pro opuštěné, zneužívané a týrané děti. Jednoho chlapečka si pak dokonce adoptovala.

Jedinou vzpomínkou na krásné časy kdysi tak bohaté rodiny zůstávají dva krásné obrazy Gustava Klimta nevyčíslitelné hodnoty, které nechybí v žádné publikaci věnované tomuto věhlasnému umělci, od jehož smrti letos uplynulo právě sto let…
Jejich reprodukce můžete vidět také v restauraci Vily Primavesi v Olomouci.
 
Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Polibek - aneb Ohlédnutí za Klimtovým rokem
Emilie Flöge, múza a přítelkyně největšího rakouského malíře s českými kořeny…
Izabela Czartoryska, mecenáška umění, spisovatelka, vlastenka

Uložit

Reklama