Lucie od samého začátku vztahu trpěla nedostatkem lásky. Protějšek nedával najevo své city. Okolí ji uklidňovalo, že partner je očividně ten typ muže, který na něžnosti a projevování emocí není. Přeci jen je výrazně starší, dvakrát rozvedený, má tedy právo být rezervovaný. Dlouhou dobu se tím Lucie utěšovala. Věřila, že pro přítele je důležitá, jen to neumí dát najevo. Uplynuly téměř dva roky, z jeho strany nenastala žádná změna. Lucie tak uvažuje, jestli ve vztahu, kde se necítí být milována jako partnerka, setrvávat. To, že spolu dvojice bydlí a dělá většinu věcí společně, jí nestačí.

„Chci od něj slyšet miluji tě, záleží mi na tobě a ostatní zamilované věci. Chybí mi to. Každá žena to čas od času potřebuje slyšet,“ svěřuje se Lucie. Ta je sice přesvědčená o tom, že pro partnera něco znamená. Má ale pocit, že ji bere pouze jako kamarádku, které si váží. A to nestačí, alespoň Lucii ne. „Kamarádky mi říkají, že jsem hloupá. Podle nich je mezi námi něco víc, já si ale nejsem jistá. Být nejlepší kamarádkou je údajně lepší než být láskou mužova života.“

Nenechte si ujít:

Reklama