Tetování zkrátka frčíDrak, motýl, čínský znak. Jednobarevné či pestré obrázky zdobí nejen dívčí těla a muskulatury sportovců, ale i postavy mužů a žen středního věku. Ty tam jsou doby, kdy na svém těle nosili obrázky mořské panny či jiné ženštiny námořníci nebo protřelí kriminálníci.

Želbohu i návštěva nevhodného tetovacího salonu vás však může obohatit nejen esteticky, ale i poněkud drasticky, a to nevyžádaným bonusem v podobě zákeřné žloutenky typu C. Proti tomuto typu hepatitidy nebyla dosud vynalezena účinná očkovací látka. V České republice se v současné době očkuje pouze proti žloutence typu B.

„Překvapením je nárůst počtu nově diagnostikovaných případů, akutních i nově poznaných chronických hepatitid C,“ upozorňuje profesor Petr Husa z Kliniky infekčních chorob Lékařské fakulty Masarykovy university a Fakultní nemocnice v Brně.

V Česku je nyní žloutenkou typu C nakaženo přibližně 20 000 lidí. Každoročně je odhaleno více než 800 nových případů. Odhaduje se, že celosvětově je infikováno 170 milionů lidí, tedy přibližně tři procenta světové populace. Ročně jsou nově infikovány  3–4 miliony lidí!

Nenápadné příznaky

„Žloutenka typu C může probíhat dlouho bez jakýchkoliv výraznějších klinických projevů, žluté zabarvení kůže se nemusí prakticky vůbec objevit. Velké procento infikovaných nemá v podstatě žádné obtíže!“ vysvětluje profesor Husa.  

„V mnoha případech dochází k odhalení choroby až při rozborech krve prováděných ze zcela jiných důvodů. Pacient může mít (ale nemusí) pouze poněkud nespecifické příznaky, jakými jsou: únava, přechodná ztráta chuti k jídlu, svědění kůže, pocit napětí v pravém podžebří a trávicí obtíže.“

Cesty přenosu

Existují čtyři možné způsoby přenosu – krví a krevními deriváty, kontaminovanými jehlami a stříkačkami, sexuálním stykem (vzácněji), přenos z matky na dítě (vzácně).

Matka může přenést žloutenku na plodV Česku bylo zavedeno rutinní testování dárců krve až po roce 1992. Do této doby se většina osob infikovala právě transfuzemi krve či krevních derivátů, což platí bohužel většinou především pro již nějak zdravotně handicapované osoby, například hemofiliky (pacienty s vrozenou poruchou krevní srážlivosti) a pacienty na hemodialýzách (umělých ledvinách).

Známé jsou i případy matek, které kvůli velkým krevním ztrátám při komplikovaném porodu dostaly v oné rizikové době transfuzi a s miminkem si domů pak přinesly i zmíněné onemocnění, na což samozřejmě přišly až později. Ve vyspělých státech světa (včetně ČR) naštěstí již ztratila tato cesta přenosu svůj význam.

Nejohroženější skupinou jsou v současné době jednoznačně injekční uživatelé drog, kteří spolu sdílejí injekční stříkačky a jehly. Ale pozor! Rizikové aktivity představují za určitých okolností i tetování a piercing. A to v případě, že nejsou prováděny v odpovídajících hygienických podmínkách.

Možný je i přenos infekce sexuálním stykem, riziko narůstá s počtem sexuálních partnerů, z tohoto pohledu je též dosti riskantní využívat služeb prostitutek či prostitutů. Zajímavé je, že nebezpečí přenosu žloutenky typu C sexuální cestou z infikovaného muže na ženu je asi třikrát vyšší než naopak.

Tetování prostě frčíVelmi praktické je však vědět, že dosud neexistují žádné důkazy o možném předaní infekce líbáním, kýcháním a kašláním, kontaminovanou vodou a potravinami, společným nádobím apod. V tomto bodě je mezi různými druhy hepatitid poměrně velký rozdíl, neboť např. žloutenky typu A a E se nejčastěji přenášejí především fekáliemi znečištěnou vodou.

Přenos choroby matkou na dítě je velmi vzácný, míra pravděpodobnosti infikování novorozence během porodu se udává mezi 2–6 %. Virus není naštěstí pro maminku, ale hlavně pro miminko, obsažen v mateřském mléce, proto se matkám s chronickou hepatitidou C nezakazuje kojení.

Ale opět pozor! Při současné infekci hepatitidou a virem HIV je přenos sexuální cestou a též z rodičky na novorozence mnohonásobně pravděpodobnější, neboť v těchto případech je hladina „žloutenkového“ viru mnohem vyšší.

Dlouhodobé následky

Následky neléčené chronické hepatitidy mohou být velmi závažné. Při dlouhodobém onemocnění žloutenkou typu C mohou její nositelé očekávat jaterní cirhózu či rakovinu jater. Konečná fáze hepatitidy C je v současnosti nejčastějším důvodem k transplantaci jater.

Vědci spolu s farmakologickými společnostmi nezahálejí, a tak i v České republice jsou nyní k dostání preparáty, které jsou velmi účinné v boji s touto poměrně nenápadnou, ale o to více zákeřnou chorobou.