V České republice ročně na nemoci srdce a cév zemře téměř 50 000 lidí, v Evropě přes 4 miliony. To je přibližně dvakrát více než na onkologická onemocnění. Každý rok u nás lékaři zaznamenají 14 000 nových pacientů s infarktem myokardu. Přitom pomoc existuje. Primární prevence, změna životního stylu a moderní léčba.

Češi obecně podceňují preventivní prohlídky a nedbají na zdravý životní styl. Svědčí o tom i skutečnost, že 42 % české populace nesleduje a nezajímá se o svou hladinu cholesterolu. Výsledkem je, že onemocnění často probíhá bezpříznakově, až se objeví první projev aterosklerózy – srdeční infarkt. Ten spolu s chronickou ischemickou chorobou srdeční a cévní mozkovou příhodou patří k nejčastějším příčinám kardiovaskulárních úmrtí.

Při léčbě je důležitý vztah pacienta k lékaři
Ochota pacienta spolupracovat a dodržovat léčebný režim je ovlivněna třemi skupinami faktorů. Patří sem vlastnosti pacienta, vztah lékaře a pacienta a léčebný režim. Pokud se pacient stane partnerem, je možné očekávat spolupráci, účast na rozhodování a odpovědnost za své zdraví. Je to partnerský „na pacienta orientovaný“ model lékařské péče. Lékař se snaží s pacientem vytvořit terapeutický vztah a využívá léčebného potenciálu tohoto vztahu. Provází pacienta nemocí, zajímá se i o subjektivní stránku jeho nemoci. Nedílnou součástí každé léčby je snaha o maximálně možné zachování kvality života pacienta. Nemocní by měli být podrobně informováni o svém zdravotním stavu i možnostech léčby úměrně svému vzdělání.

Při léčbě kardiovaskulárních onemocnění je více než kdy jindy důležité, aby ji pacient dodržoval, byl k ní adherentní. Dobrá adherence pacienta k léčbě je dána účinností léků, snášenlivostí léčby, jednoduchým dávkovacím schématem, nižším počtem tablet (užívání tzv. fixních kombinací) a zejména partnerským, důvěrným vztahem k lékaři. „Má-li pacient dobře spolupracovat, musí vědět proč, jakmile ví, proč by se měl léčit, může začít o léčbě uvažovat a následně ji přijmout,“ říká profesor MUDr. Richard Češka, předseda České internistické společnosti. Kardiovaskulární onemocnění znamenají často pro pacienta režimová opatření v rámci zdravého životního stylu. Lékař by měl vždy stanovovat reálné cíle. „Pokud má někdo odpor k běhání, ať jezdí na kole nebo plave. Stejné je to s dietou, nemá smysl pacienty vystrašit tvrdým požadavkem na snížení váhy. Vždy je třeba přistupovat k pacientovi individuálně,“ glosuje profesor Češka.

Avšak i sám nemocný hraje v tomto procesu velmi důležitou roli, mimo jiné i proto, že také on ovlivňuje průběh léčby. Z tohoto pohledu je zásadní jeho poučenost lékařem a důvěra v lékaře. Pokud nemocný zaznamená nežádoucí účinky, které značně omezují kvalitu života (například sexuální dysfunkce u mladších jedinců), jeho ochota řídit se radami lékaře se snižuje. Nemocní pak užívají léčivé přípravky podle svého laického úsudku či je neužívají vůbec, poté ovšem očekávaného benefitu farmakoterapie není možné dosáhnout.
 

Reklama