Co se mi honí hlavou? Že jsem už víc než rok v průšvihu, za který nemůžu a který tolik ovlivnil můj život i život mých blízkých...

To bylo tak: V květnu loňského roku moje dcera zkolabovala ve škole a záchranka ji odvezla do nemocnice, kde na vyšetření CT objevili lékaři nádor v hlavě - tzv. adenom hypofýzy. Nemusím popisovat pocity a stavy... Tehdy byla ve třeťáku na střední škole a musím říct, že všechno zvládala velice obdivuhodně. Možná je po babičce - mojí mamince, která před nedávnem statečně bojovala s rakovinou prsu.

Abych to zkrátila - maminka žije, moje dcera taky. V loňském červenci dcera podstoupila operaci, myslela jsem si, že to máme za sebou. Bohužel – nádor rostl znovu. Následovala operace stejnou cestou v listopadu, nádor ale rostl zase a choval se agresivně. Další operace proběhla v březnu, tentokrát Gama nožem.

Mezitím boje s byrokratickou zdravotní pojišťovnou a zdravotnictvím vůbec o úhradu životně důležitých léků... Nad byrokracií jsme společnými silami zvítězili, i když to bylo skutečně náročné období. Jako by nestačila nemoc samotná...

Mezitím začala dcera chodit s novým přítelem, o kterém nemám dobré mínění a který mne dokázal potrápit víc než dost. Když vám takový floutek, který v životě ještě nic nedokázal, bude vytýkat v situaci, která sama o sobě je velice těžká, že jste špatná matka, tak to s vámi dost zamává... Navíc když víte, že jste ho sama musela přemlouvat k tomu, aby za dcerou jel do nemocnice, protože ho tam chtěla... A víte i spoustu dalších věcí.

Samozřejmě aby toho všeho nebylo málo, tak se nabalovaly další "maličkosti" - prasklý bojler, polámaná lednička, monitor k PC v háji... A ten strašný pocit, že se vám dcera řítí do záhuby nejen po zdravotní stránce, ale hlavně díky neperspektivnímu vztahu, a nedá se jí pomoci.

Ale zkrátím to: vztah pokračuje dál, dcera v červnu odmaturovala s vyznamenáním, ale na vysokou přijata nebyla. Ono to taky bylo vůbec rozhodování, jestli přihlášku podávat nebo ne, když jsme věděli, že ji čeká třetí operace, a nikdo vám nezaručí, že bude v pořádku... I proto jsme se orientovali pouze na VŠ v blízkém okolí.

Na další velkou kontrolu měla jít dcera koncem prázdnin, ale nakonec to bude až v říjnu. Tolik jsem už chtěla toto mít za sebou a třeba konečně uslyšet: "Ano, Vaše dcera je v pořádku." Ale jsou prázdniny, dovolené, a ona sice je a bude neustále na lécích, ale cítí se dobře, takže nic naléhavě akutního, aspoň pro paní sekretářku, která vyřizuje termíny ambulantních kontrol.

Tak tohle všechno se honí hlavou mně. A taky myšlenky na hezčí budoucí období života.

Jitulenka

 

Jitulenko – strašně moc držím tvé dcerce palce. Přeji, aby vše dopadlo dobře, abyste slyšely už jen a jen dobré zprávy... Zkrátka, abyste toto hrozné období měly za sebou.

Věřím, že vše dobře dopadne!

 

Reklama