Čtenářku Missy* naučil lyžovat dědeček a s krátkou pubertální mezopauzou miluje lyžování dodnes. I když ne vždy to měla lehké. Více poví sama, a nejen o sobě. Děkuji Vám Missy* za příspěvek…
Dobrý den,
lyžování odmalinka miluju. Moje první lyže byly modré, tuším že s medvídkem a vločkami, klasika tehdejších 70.-80.let. Koupil mi je děda, který se i v letech následujících nejenže staral o patřičnou výstroj a výzbroj, ale také o výuku lyžování. Pravidelně spolu s babičkou s námi trávili všechny jarní prázdniny na horách, kde jsme v bratrem pilovali naše lyžařské dovednosti. V té době ještě nebyly vleky na každém kopci, takže jsme poctivě šlapali. Když jsme už nemohli, zapojili jsme za sebou hůlky a děda nás na nich tahal do kopce jako na vleku. Děda byl skutečně ten, kdo mě naučil lyžovat. Mělo to jedinou nevýhodu. Lyžovat jsme museli v jakémkoliv počasí, protože jsme na horách byli jen týden a ten čas nutno využít. A nesměli jsme dělat nic jiného. To mělo za následek, že jsem se někdy ve 14 letech sekla a na lyže několik let nestoupla. Nakonec ale zvítězila radost z tohoto sportu, takže brousíme svahy pravidelně rok co rok, nyní už společně s manželem a dětmi.
Obě dcery se nadchly pro sjezdové lyžování, z čehož mám velkou radost. Nejsme žádní závodníci, ale lyžování máme rádi. Strašně jsem se těšila, až holky povyrostou a budeme moci konečně jezdit jako celá rodina. Starší dcera je odmalinka opatrnější, takže si dává velký pozor, ale jezdí moc dobře. Mladší je kamikadze, která už ve třech letech v klidu sjížděla velké sjezdovky, ale mnohem déle nám u ní trvalo, než pobrala, že účelem sjezdového lyžování není co nejrychlejší přesun start-cíl, ale že je potřeba občas trochu zatočit. Rodinné lyžování patří k mým nejoblíbenějším aktivitám.
Běžkování jsem zkusila jednou, na lyžáku na střední škole. Poté, co jsem to v plné rychlosti napálila do smrčku, jsem s tímto druhem sportu skončila. Od té doby nemám důvěru k ničemu, co nedrží pevně na nohou.
Lyžovací zážitky mám dva, na které opravdu nezapomenu. Lyžování mi šlo, ale měla jsem hrůzu z vleku, kde jsem soustavně padala. Ve čtvrté třídě mě rodiče zlanařili, abych šla lyžovat na umělou sjezdovku na Máchalce v Praze. Tenkrát to snad byla nějaká zdarma akce v rámci školy. Kopec jsem sjela, ale nebyla jsem schopná jet na vleku. Zkoušela jsem to marně několikrát, až jsem nakonec zula lyže a k pobavení všech přítomných spolužáků jsem si pěkně celý kopec podél vleku vyšlápla. Byla to moje první a poslední jízda na umělém svahu. Na vleku jsem se naučila jezdit až o pár let později.
Druhá historka se váže k lyžáku v sedmé třídě, kam mě rodiče donutili odjet s příšernýma bambusovýma hůlkama z 50. let a se šponovkama po babičce. Jako děti jsme vždycky měli běžné oblečení i lyže, nijak přehnaně drahé věci, ale dobové a nositelné, byli jsme celkem normálně finančně zajištěná rodina. Rodiče mi později tvrdili, že mi najednou byly hůlky krátké a oblečení malé a tak vzali doma, co bylo. A já si tu pachuť v sobě nesu dodneška. Vlastním dětem bych proto něco podobného nikdy neudělala, raději ať mají použité věci třeba ze sekáče nebo z bazaru, než aby byly terčem posměchu v mém ohozu ze 70. let.
Missy*
Text nebyl redakčně upraven
Máte ráda lyžování a jiné zimní sporty?
- Ráda lyžujte,běžkujete nebo sáňkujete?
- Nebo všechny zmíněné aktivity z duše nenávidíte?
- Jak jste se ne/naučila lyžovat?
- Kdo a jak vás to ne/naučil
- Jakou nejhezčí, nejzajímavější, nejtrapnější, nej… příhodu ze zimních sportů máte?
- A co vaše děti a zimní sporty?
Všechny příběhy, úvahy, videa i fotografie směřujte do známého redakčního mailu
A já jednu z vás dnes odpoledne kolem 16. hodiny za příspěvek odměním nádhernou odměnou. Těšte se.
Nový komentář
Komentáře
Jj, moje děti také lyžují, kluci raději na běžkách, zato dveruška je Nebojsa po mně a odmalinka jezdila všechno šusem - těžiště dole, to se to jelo, kolikrát jsem se nestačila otočit a už byla na svahu....teď jezdí rozvážně :))