Bolest a zklamání nám často vezmou vítr z plachet pro další pokusy. Eliška (28) přišla před rokem a půl o to nejcennější, co měla. Ze smrti svého dítěte se nevzpamatovala dodnes. Strach z další bolesti z ní dokonce udělal lhářku.
Když byly jejich dceři tři měsíce, našla ji Eliška ráno v posteli bez známek života. Lékař z přivolané záchranky už jen konstatoval smrt a v nemocnici pak zlomeným rodičům potvrdily jeho diagnózu. Šlo o syndrom náhlého úmrtí kojence. „Kdo něco podobného nezažil, vůbec si nedovede představit, jak hrozné to je! Tolik jsme se na miminko těšili a tolik ho milovali! Trvalo mi celé měsíce, než jsem se dala alespoň částečně dohromady. Pomáhal mi dokonce i psycholog. I když mi to všichni vyvracejí, tak výčitky, že jsem určitě musela něco udělat špatně, mě provázejí dodnes. A to je taky důvod, proč teď manželovi lžu,“ svěřuje se mladá žena. Rozhodla se už nikdy víc neriskovat, že bude muset něco podobného prožívat znovu.
„Zařekla jsem se, že žádné další dítě nebude. Jenže rok po té tragédii na mě manžel začal naléhat, abychom se opět stali rodiči. Mým odmítáním se nenechal odradit, byl ve svém přesvědčování tak neúnavný a neoblomný, až mi to začalo lézt krkem. To byl jediný důvod, proč jsem na jeho návrh přece jen kývla. On ale netuší, že jen proto, aby mi konečně dal pokoj,“ pokračuje ve vyprávění svého příběhu Eliška, která se teď na oko snaží o početí dalšího potomka. Ve skutečnosti ale dál užívá antikoncepci.
„Klidně si myslete, že je to podraz. Možná jo. Ale co jiného mi zbývalo, když pořád nechtěl slyšet můj názor, moje obavy? Nedovedete si představit, jak moc mě každá zmínka o dítěti bolí. Takhle to neposlouchám den co den, ale jen jednou za měsíc, kdy se ptá, zda se mám to konečně povedlo,“ dodává Eliška.
Čtěte také:
- „Manžel se úplně zbláznil, chce snad naše děti zabít?“ zlobí se Soňa
- „Máme šest dětí a litujeme toho,“ přiznává Marcela
Nový komentář
Komentáře
Mám pocit, že se paní trochu moc utápí v žalu a smutku. Co bylo, bylo, není jediná, kdo si prošel podobnou tragédií. Místo toho, aby se aspoň pokusila být opět šťastnou, radši se dobrovolně dělá nešťastnou a dělá to i svému manželovi, který jí důvěřuje! Je smutné, co se jim stalo, ale nebyla to ničí vina a nikde není psáno, že se to stane u dalšího dítěte znovu. Tahle paní se jen neumí ze dna postavit zpět na nohy!
smutné
Smutné.
Mé mámě umřelo dítě ve 4 letech na rakovinu,měla ale tehdy 6 měsíční miminko,mého staršího bratra,doktoři ji tenkrát radili ať se na něj upne a asi ji to i pomohlo,stejně měla i pak ještě mě po necelých 4 letech,taky bych to mohla brát že jsem byla jakoby náhrada,dokonce se jmenuju po něm ale máma tvrdí že i kdyby tu byl stejně by chtěla holčičku,netrápí mě to,to je prostě život...
jarka1234 — #36
dotyční jsou většinou jen divoké sny autorek 
Rikina — #35
a děláme si z toho legraci, tak snad zas tady někdo nebude brblat.
Ono někdy je tady v článcích těžké radit dotyčným.
jarka1234 — #34 Tak mně šlo o tu volbu jedna domácnost s fotbalovou jedenáctkou a jedním náhradníkem, nebo dvanáct domácností s jedináčky... což by dohromady byl taky například skautský oddíl...
No, chtěla bych vidět takového smělce. 
Ale to už pánovi z článku podsouváme až moc velkou touhu po otcovské roli.
Rikina — #33
náročnější je potom na děti přispívat nebo se starat. Samotný akt pro chlapa náročný není určitě.
man-mimo — #29 Ano, s tuctem žen po jednom dítěti, to je taky varianta.
Těžko říct, co je náročnější. 
Myškomedvídek — #9 děti by do hrobu neměly předcházet rodiče, to je to nejhorší. Bohužel, stále se to stává.
peetrax — #25 nemusí mít děti, ale měla by se z toho dostat
gerda — #5 Přesně, není doléčená. Doporučuju paní doktorku Hamerníkovou z brna- přsně těmto lidem se věnuje
Rikina — #28 nebo s jinými ženami
gerda — #26 Proč by neměl naději? Elišce z článku je 28, klidně můžou ještě dva tři roky počkat, oba docházet na terapii, čas sám o sobě je velký léčitel, a třeba za nějaký čas ona změní názor a další dítě chtít bude.
Není nutno to lámat přes koleno a trvat na tom, že dítě musí být hned teď. No a i kdyby si to Eliška nerozmyslela a trvala na tom, že už chce zůstat bezdětná, on může mít tucet dětí s jinou ženou.
Dudlajlama — #23Případně může pomoci víra, že se zemřelé dítě vrátilo v tom dalším.
Rikina — #6Nutno brát v úvahu, že dítě zemřelo i manželovi. Jak tomu asi musí být, když teď nemá naději na druhé?
Mě teda fascinuje, kolik žen přesně ví, že by měla ta paní mít další dítě. Není tohle tak strašně moc individuální, že se to nedá paušalizovat?
Rikina — #6 tak, nikdo by se neměl chlapem ani okolím nechat dotlačit k nechtěnému mateřství, mám kolem sebe pár případů a je to hodně smutný pohled.
Moji nejmilejsi kamaradce se stalo to same. Ac je to neuveritelne, dvakrat, tri mesice stara holcicka a dvanactilety synek. Zivot a mentalni zdravi ji zachranilo prave dalsi dite, v jejim pripade hned dvojcata. Zapomenout se neda, nepreboli to nikdy, jen se s tim nauci clovek zit. Kazdy to ma ale jinak, na tohle neni mustr.
Moje babička přišla o dvě dcerky za sebou, nedožily se půl roku. Pak měla ještě sedm dalších dětí. Měla rozhodování snazší, na venkově se nepoužívala antikoncepce a jít k andělíčkářce by nedokázala.