upset

Povodně, autonehody, smrt blízkého člověka, znásilnění, ale třeba i obyčejný rozvod − to všechno mohou být tragické události, s nimiž se jen těžko vyrovnáváme. Někdy časem odezní, avšak ne každému se to podaří bez pomoci. Některým z nás se po řadu měsíců vracejí v myšlenkách, snech a představách.

„Mnoho lidí si tíži prožité krizové situace plně uvědomí až s odstupem času. Stejně jako bezprostřední psychosociální pomoc ihned po neštěstí je tedy důležité mít možnost obrátit se i s odstupem času pro radu nebo si třeba jen tak popovídat,“ konstatuje Mgr. Barbora Wenigová, ředitelka Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví.

Posttraumatickou stresovou poruchou trpí celoživotně jedno až devět procent populace, ženy dvakrát častěji než muži. V případě živelních katastrof, mezi které patří i letošní letní povodně, onemocní přibližně 30 procent zasažených. Posttraumatická stresová porucha, která není léčena, je až v 80 procentech dříve nebo později kombinována s úzkostmi či depresí.

Není-li totiž prožitý stres včas eliminován, může přerůst v psychické onemocnění, které již často vyžaduje i dlouhodobou léčbu. Posttraumatická stresová porucha je opožděná odpověď na situaci, která je neobvykle hrozivá nebo katastrofická a vyvolá pronikavou tíseň. Vzniká do šesti měsíců od traumatické události.

Jak se hlásí posttraumatická stresová porucha

Příznaky jsou především stále dotírající myšlenky a vzpomínky na traumatickou událost nebo hrozivé sny, emoční otupělost, vyhýbání se lidem, nereagování na okolí, nezájem, pocity smutku a vyhýbání se činnostem a situacím, které připomínají prožité trauma. Může docházet i k výbuchům vzteku a agrese, většinou v souvislosti s připomenutím traumatické příhody. Dalším projevem mohou být přehnané reakce a nespavost. Častá jsou depresivní rozladění a sebevražedné myšlenky. Komplikujícím faktorem je rozhodně užívání drog a nadměrná spotřeba alkoholu.

„Pokud se tyto potíže včas nezačnou řešit, může dojít k výskytu vleklé deprese a úzkostem a zhruba v deseti procentech případů dokonce i k sebevražedným úvahám a sebevražednému jednání,“ vysvětluje Barbora Wenigová. V třiceti procentech se lidé, kteří neváhali včas vyhledat odbornou pomoc, úplně uzdraví. U stejného množství budou dlouhodobě přetrvávat mírné příznaky. Ve zbylých případech lze očekávat horší průběh, který může vést například k opakovaným pracovním a osobnostním selháním nebo opakovaným pracovním neschopnostem. Na posttraumatický syndrom může samozřejmě volně navázat i další duševní porucha, zpravidla deprese.

Nejsem blázen!

Jak ale máme poznat, že přišel čas na odbornou pomoc? Posttraumatická stresová porucha se nejprve projevuje například přetrvávající úzkostí, problémy s usínáním či nekvalitním spánkem, nesoustředěností. Později se nám neustále vracejí vzpomínky na to, co se stalo, vyhýbáme se situacím či místům, které tragickou událost připomínají, jsme podráždění. Posledním stadiem je apatie, lhostejnost, rezignace a také myšlenky na sebevraždu. A právě v takových případech bychom neměli váhat navštívit odborníka.

S následky tragických událostí se mnohdy bez odborné pomoci psychologů nebo psychiatrů vyrovnat nedokážeme − neznamená to ale, že jsme blázni. Trápení, se kterým si nedokážeme sami poradit, může přerůst v dlouhodobá duševní onemocnění.

„Zahraniční i naše zkušenosti z různých studií ukazují, že mýtus, který odsuzuje každého, kdo potřebuje pomoc psychologa a zejména pak psychiatra, do role blázna, je stále živý. Mnoho lidí se zbytečně domnívá, že si se svými problémy musí poradit sami,“ říká Mgr. Barbora Wenigová, ředitelka Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví, a pokračuje: „Jejich duševní síly na to ovšem nemusí stačit. A pokud nepřijde včas odborná pomoc, mohou se tyto tzv. posttraumatické stavy změnit ve vleklé deprese a úzkosti. Dokonce nejsou výjimečné ani sebevražedné myšlenky či jednání.“

Lidem po traumatu je třeba naslouchat

upset

Samozřejmě nejlepší je, když člověk, který prožil jakékoli trauma, najde dostatečně silnou podporu ve svém okolí. „Ovšem věty typu: Mohlo by to být horší..., nejlepší bude, když se prostě co nejvíc něčím zaměstnáš..., vím, jak se teď cítíš… nebo  je třeba žít dál… většinou nepovzbudí. Právě naopak − jsou jasnou známkou toho, že ti, kdo je pronášejí, postiženému vůbec nerozumějí,“ tvrdí Vítězslav Vurst, projektový manažer humanitární a psychosociální pomoci ADRA.

Nejbližší sociální okolí by mělo zasaženému poskytnout čas, podporu, vyslyšet jej a povzbudit jeho důvěru, že situaci zvládne. Pokud se to však nedaří, je namístě vyhledat odbornou pomoc. „Je třeba, abychom nepovažovali za nemoc jen to, že se člověk chová následkem tragické události jinak než dřív. Na druhé straně bychom však také neměli mít zábrany vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra, když mu přes všechnu péči okolí stále není lépe,“ dodává Vítězslav Vurst.

Kde hledat pomoc?

Kromě ordinací odborných lékařů mohou být řešením také bezplatné a anonymní poradny – tzv. nízkoprahové – kam se není třeba předem objednávat. U nás je ale takových služeb ve srovnání se zahraničím málo. V celé České republice jsou pouze tři krizová centra, z nichž dvě jsou v Praze a jedno v Brně. V poslední době naštěstí vznikají i on-line poradny, kam se mohou lidé obrátit s žádostí o radu psychologů či psychiatrů. Jednou z možností je i www.stopstigma.cz, kde je kromě odborníků k dispozici také aktuální adresář služeb v celé České republice.

Jak se vyrovnáváte se stresem? Vyhledala jste už v souvislosti se stresem odbornou pomoc? Pokud ne, vyhledala byste ji, nebo byste se spíše styděla a snažila se vyrovnat se s ním sama?

Reklama