Šílený jezdec

Zika Ascher se narodil roku 1910 v Praze do rodiny obchodníků a už v pouhých 23 letech otevřel se svým bratrem obchod s anglickými a francouzskými látkami. V Praze si mohly dámy navzájem utrhat ruce, jen aby měly vlnu nebo hedvábí, které byly nejvyšší kvality a také tím nejmodernějším, co bylo na trhu. Ze stejných šila své modely v téže době například Coco Chanel.


Zajímavé je, že Zika také reprezentoval Československo na zahraničních závodech v alpské kombinaci a v roce 1938 vyhrál Velkou cenu Československa. Kvůli zběsile rychlému stylu jízdy o něm dobový tisk psal jako o „šíleném hedvábníkovi“ a odtud pramení také název již zmiňované výstavy.


Mladý obchodník si však uvědomoval, že kvůli svému židovskému původu pro něj není rodná země správným místem k žití. V roce 1938 se seznámil se svou manželkou Lídou, která byla naopak z rodiny křesťanské. Oba po svatbě roku 1939 věděli, že se nachází ve velice napjaté situaci. Ještě téhož roku odjeli do Norska, odkud se po krátké době přesunuli do Velké Británie, kde zažádali o azyl.


Výtvarné umění a móda

Ascherovi se nezabývaly jen výkupem a prodejem látek, ale také autorskou tvorbou. Idea, která Ziku ve Velké Británii napadla, posunula dějiny světové módy zase o krůček dopředu. Oslovil sochaře a výtvarníka Henryho Moora a Felikse Topolskiho, aby společně vybrali kresby, jež nechal aplikovat na vlastní látky, které začal sám vyrábět. Později odjeli oba manželé do Paříže, kde Lída oslovovala další umělce velkého formátu, například Pablo Picassa, Henriho Matisse, Andrého Deraina či Alexandera Caldera.


Prvně začal dělat Zika šátky a kolekce takzvaných „squares“, jak je nazýval, objela celý svět. V roce 1947 doputovala dokonce i do Prahy. I přes úspěch, který výstava sklidila, nebyly „čtverce“ nikdy komerčně úspěšné, a to především kvůli vysokým nákladům na výrobu.


Proto se Zika rozhodl, že bude vyrábět látky pro vysokou pařížskou módu. Cílil na módní domy jako Dior, Balenciaga, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent či Chanel. Zároveň však chtěl vyrábět látky, které by si mohli dovolit obyčejní lidé. Proto v Anglii založil firmu Bourec. I když by bylo příznačné myslet si, že jde o značku vyrábějící hedvábí, šlo pouze o bavlněné látky. V Anglii však nikdo netušil, co slovo bourec znamená, takže nelze říci, že by se jednalo o klamavou reklamu. Zika se pouze nevědomostí Angličanů bavil.

Konkurence v podobě hippies

Ve stínu dlouho nezůstala ani Zikova manželka Lída. Ta navrhla kolekci oblečení a odnesla ji k tehdy nejvýznamnějšímu členovi módního průmyslu Edwardovi Moliné, jenž návrhy opravdu odkoupil.

Jejich modely nosila například i královna Alžběta a Ascherovi se těšili z velkého úspěchu až skoro do sedmdesátých let, kdy látky a modely tohoto typu vystřídaly batikované a květinové modely hippies.


Jakožto uprchlík se Zika bál vrátit do Československa. Oběma umělcům jsme upřeli možnost působit v rodné zemi, což jsme si jako vždy odnesli v podobě nemožnosti nárokovat si celou pýchu kulturního odkazu. Lídě i Zikovi Ascherovým splácíme dluh a vynahrazujeme pozornost výstavou, která se pro velký úspěch koná až do 15. 9. 2019 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Zdroj fotografií: Vendula Kubalíková
 
 Čtěte také:

Reklama