Ahoj všem,
šití mě bavilo od malinka a moc jsem litovala, že nemám „bárbínu". Jenom kvůli tomu, že ostatní panenky měly proporce miminek, a na ty se večerní model šije těžko.
Jako dítě jsem měla spoustu modelů od maminky a babičky. Pamatuju se na modro-červené šatečky i na růžovou mikinu. Zůstalo to ve mně zafixováno natolik, že značka oblečení pro mě není důležitá a vrcholem luxusu je si něco „nechat ušít". Ne nadarmo, protože prababička měla módní salon v Turnově.
Asi největší šicí projekt jsem absolvovala s maminkou, a to šaty na maturitní ples. V té době ještě moc příležitostí k nákupu toho pravého nebylo, a tak jsem si vymyslela model. Zkombinovala jsem dva střihy a získala dlouhé šaty s princeznovským živůtkem. Látku z babiččiných plesových šatů (stříbřitá, utíkavá) jsme zkombinovaly se světle fialovou šatovou krajkou. Já jsem nastříhala a sestehovala, maminka sešila na stroji a pomohla zaobroubit sukni. Dokonce i můj tatínek prohlásil, že tyhle šaty ani nepotřebují pásek, a to už byla velká poklona střihu.
Úžasný model, ale na umělém světle působil „vyblitě" a v kombinaci s mojí světlou pletí jsem vypadala jak po těžké nemoci. Dneska mám z
těchto šatů sukni na orientální tance, ale při párání a odstraňování krajky mi bylo těžko na duši, i když jsem se do nich nevešla už dva roky
po maturitě. :-)
Dneska už mám vlastní stroj a několik rozdělaných projektů. Poslední dokončený je pouzdro na mobil a veselý ubrus. Přesto jsem se při
plánování svatebních šatů svěřila do rukou odbornice. Zničit hedvábnou látku by mi bylo líto, takový machr zase nejsem. Ale budu mít originální
model a jistotu, že mi sedne. Švadlena je odhodlaná se plně podřídit mým nápadům. Prý se jí lépe spolupracuje s tím, kdo ví, co chce, a nechá na ní, jak toho dosáhnout.
Přeju hezký den a nepíchněte se do prstu.
Eliza
Děkujeme za krásný příspěvek :)
Tak takovou šikovnost závidím :). Já si sice všechno úžasně vymyslím, nakreslím - ale ušít to pak obvykle nedokážu - tedy ne tak hezky. S tužkou mi to „šití" jde líp než s jehlou... Ale barvy obvykle „trefím" :). Holt se taky budu muset svěřit švadleně :).
A jak jste na tom se šitím Vy, ženy-in? Jaké máte zkušeností s tím nechat si šaty ušít?
Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Meander: Zpod mojí stopro. Udělala bych z tebe Frankensteina
tyrkys: Já bych zpod jehly teda taky zdrhala.
Meander: Jo zpod jehly! Já si představovala, jak přede mnou ta látka zdrhá
I když, kdyby mě viděla s jehlou v ruce, nedivila bych se jí
tyrkys: To je takový ten klouzavý silon. Nebo hedvábí. Nebo cokoliv, co "utíká" zpod jehly.
Ťapina: a to znamená co?
Mívala jsem švadlenu, která šila všechno větší. To bylo srandovní, člověk měl pocit, že pořád hubne.
Tak já se moc chlubit nemůžu,jsem totiž vyučená krejčová.Ale je pravda,že ruční práce mi šly už od mala.Je pravda,že dnes už si moc lidí šít nenechává.Ono totiž koupit látku a ještě dát za práci,model trochu prodraží.Ale přesto,když někdo přijde ušiju ráda.Zatím jsem měla štěstí,že všechny dámy byly spokojené.
tyrkys: Ne barva ale látka
Jaká barva je "utíkavá"?
Amálie: a honosné (taky mile). já mám jen pw projekty :-).
Říkat rozešitému kousku projekt mi přijde mile úsměvné.