Ludovika Bavorská (1808-1892) se narodila jako sedmá dcera prvního bavorského krále Maxmiliána I. Zatímco její sestry se vdaly za krále nebo alespoň prince, ona se musela provdat pod úroveň, za „pouhého“ vévodu Maxe Bavorského. A přitom byla považována za nejkrásnější ze všech svých sester.

Kdysi dávno, když byly děti ještě malé, slíbil král Maxmilián I. svou nejmladší dceru Maxmiliánu, Ludovičinu o dva roky mladší sestru, svému příbuznému vévodovi Vilému Bavorskému pro jeho vnuka Maxmiliána. Jenže Maxmiliána ve dvanácti letech zemřela. Jejího otce nenapadlo nic chytřejšího, než že její místo zaujme o dva roky starší Ludovika. Když se přiblížila doba svatby, byli oba stejně staří „snoubenci“ Ludovika a Max postaveni před hotovou věc s tím, že dohoda je nezvratná.

Nechtěli tomu věřit! Ludovika byla tehdy po uši zamilovaná do portugalského vévody Miguela z rodu Braganza. Avšak její královský otec takový svazek odmítl se zdůvodněním, že princovy vyhlídky na trůn jsou nulové. Miguel přijel dokonce do Mnichova a žádal o Ludovičinu ruku, byl ale odmítnut. Zanedlouho se v Portugalsku změnily poměry a z milého vévody se stal portugalský král. Jak neprozíravé od tatínka – krále. Ludovika mohla být královnou, a ještě by dostala muže svého srdce!

Svatební obřad Ludoviky s vévodou Maxem se uskutečnil v září 1828 u Starnberského jezera v Bavorsku a znamenal začátek nešťastného manželství dvou lidí, kteří se k sobě moc nehodili. Na svatební hostině se tvářili, jako by šlo o jejich funus. Nejen Ludovika přiznala Maxovi, že miluje jiného. Ani on se netajil tím, že je zainteresován jinde.

Ludovika prý při házení svatební kytice proklela své manželství a také všechno, co z něj vzejde. A brzy nato začaly kolovat „zaručené zprávy“ o tom, že Ludovika svého manžela zavřela o svatební noci do skříně, když se k ní pokusil přiblížit…

Navzdory nepříliš šťastnému začátku bylo manželství více než plodné. Páru se narodilo devět dětí. Maxmilián svou ženu často podváděl, což vedlo k hádkám a následnému usmiřování, po němž se někdy stávalo, že devět měsíců nato ležel v kolébce další vévodův potomek. Max také s oblibou cestoval, doma se vyskytoval vzácně, takže se o výchovu dětí starala výhradně Ludovika.

Rodina pobývala na venkovském sídle v Possenhofenu v blízkosti Starnberského jezera a v Mnichově v nádherném paláci na Ludwigstrasse. V paláci se nacházela café chantant neboli kavárna se zpěvem, kde často vystupoval Max za doprovodu citery (říkalo se mu citerový Maxl), ale nacházela se tu i malá cirkusová aréna. Max tu jako skvělý jezdec předváděl svým hostům své krasojezdecké umění či různé umělecké kousky nebo obveseloval publikum v masce klauna.

V mnichovském paláci probíhala i výuka dětí. I to leželo na bedrech matky. Vévoda Max vzdělání neuznával a dětem dopřával co nejvíce volnosti. Proto ho měly děti včetně Sissi raději než matku. Max byl veselý, nekomplikovaný člověk, uměl si život užívat. Byl vždy nakloněný dámám všech stavů a přístupný jejich půvabům. Rozhodně netrpěl stavovskými předsudky, těšil se velké oblibě jak u šlechty, tak u prostých lidí. A nedělal taky rozdíl mezi svými legitimními a nemanželskými dětmi, jejichž přesný počet nejspíš ani neznal.

Ač Ludovika vyrostla jako královská dcera a odmalinka si spolu se svými sourozenci musela zvyknout na přísnou dvorskou etiketu, způsob života její rodiny byl jiný, netypický pro tehdejší šlechtu. Připomínal spíše život skromné liberální měšťanské rodiny. Velmi brzy Ludovika rezignovala na své ambice a věnovala se jako obětavá matka svým dětem, starala se o ně s láskou, i když se snažila vůči nim – nepříliš úspěšně – o náznak jakési přísnosti. Od otce se to totiž čekat nedalo.

Ludovika se nezajímala o politiku, přestala honit módu. Stolování v této rodině bylo naprosto neformální. Ludovika často při jídle krmila své oblíbené bílé špice, kteří jí seděli na klíně. To by bylo ve Vídni u její sestry arcivévodkyně Žofie naprosto nepřípustné! Děti Ludoviky a Maxe v létě lítaly celé dny po venku v Possenhofu, v zimě zase řádily v mnichovském paláci. A pokud náhodou přijel tatínek, okamžitě se přidal k nim.

Také učitelé, na něž matka dohlížela, to s dětmi neměli jednoduché. Učit se jim moc nechtělo, byly hyperaktivní, takže umírnit je jim dalo dost práce. Speciálně Sissi prý byla tak neposedná, že ji museli občas přivazovat k židli. Výsledkem bylo, že její vědomosti byly víc než chatrné. V deseti letech neuměla pořádně číst ani psát. Nemůžeme se tedy divit, že se necítila zrovna nejlíp na habsburském dvoře ve Vídni, kde se kladl enormní důraz jak na vzdělání, tak na etiketu. A to od zásnub do svatby s ní dělali její učitelé možné i nemožné!

Ze všech dětí byla pilná a zodpovědná pouze Helena neboli Néné, která rostla v budoucí důstojnou císařovnu. Bohužel František Josef I. si vybral jinak. Otázkou zůstává, zda někdy nezalitoval…


Manželství Ludoviky a Maxe se začalo zlepšovat teprve v závěru jejich společného života. Velkolepá oslava u příležitosti jejich zlaté svatby v roce 1878 znamenala konečně zklidnění jejich vztahu. Odstartovala poslední desetiletí, které bylo tomuto nesourodému páru ještě dopřáno, aby ho prožili už v relativní harmonii. 

Když oblíbený vévoda Max zemřel v listopadu 1888 po dvou záchvatech mrtvice, na poslední cestě ho doprovodily tisíce obyvatel Bavorska. Poctu mu vzdal i jeho zeť František Josef I.  s korunním princem Rudolfem. Kdo tam ale chyběl, byla Sissi, Maxova oblíbená dcera. Ta se odjela léčit na ostrov Korfu. Ludovika Bavorská přežila svého manžela o necelé čtyři roky…


Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama