Na své první miminko jsem se moc těšila. Bylo vytoužené, trvalo nám s přítelem rok, než se to konečně podařilo. Těhotenství jsem měla krásné, bezproblémové a moc jsem si ho užívala. Až do konce jsem chodila do práce (dělala jsem v kanceláři), byla stále fit. Až 9. měsíc už byl trošku horší, ale to spíš jen únavou a že už s bříškem nešlo pořádně ležet.
Rodila jsem plánovaným císařským řezem, byla jsem při vědomí a byl to pro mě krásný nepopsatelný zážitek. Když Elišku vyndali a ona začala brečet, hned mi začaly téct slzy. Pak mi ten uzlíček ukázali a moje dojetí pokračovalo. Pobyt v porodnici byl trošku krušnější, nešlo mi kojit a noci tam malá probrečela, ale od té doby, co jsme doma, je to úplně jinak. Eliška je neskutečně hodný miminko, krásně papá, přibírá, v noci spinká a já si to dál užívám. 29.1. jí budou 4 měsíce a opravdu můžu říct, že to je to nejlepší, co mě za život potkalo. Být maminkou je nádherné!
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Tak ať to i nadále takhle pohodově pokračuje! :)
Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.
Pište na redakce@zena-in.cz
předmět: První dítě.
Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků.
Nový komentář