Země opředená záhadami a mystikou. Země faraonů a pyramid, která je plná protikladů. Krajina, ve které najdete tisíce kulturních a historických památek nesmírné hodnoty. Moře, kde můžete pozorovat úchvatný barevný svět pod jeho hladinou. To je Egypt. Zajeďte se ohřát a načerpat energii na sever Afriky.

Letadlo se vyhoupne z mraků a zvolna se snáší nad stanové městečko. Nepřistáváme v zapadlé indiánské rezervaci, ale v jednom z největších turistických letovisek na africkém kontinentě, v Hurghadě.

Vystupuji na půdu země, kde je neuvěřitelné horko, dějí se neuvěřitelné věci, žijí neuvěřitelní lidé a všude kam se podívám, je neuvěřitelný nepořádek. Jsem v Egyptě. Znalci zdejších poměrů mi neopomenou připomenout, že Egypt je zemí neomezených možností a omezených nemožností.

Taxi nebo bus?

Stačí opustit stanové letiště a zjišťuji kuriózní věc. Neustále se dívám na hromady písku a v nich rozestavěné domy. Kdy je dokončí? Nikdo neví. Některým chybí jen střecha, ovšem Egypťanům to vyhovuje. Prší tady opravdu jen vzácně a kromě toho, na dostavbu zdejším obyvatelům většinou nezbývají peníze. Stává se i to, že nechávají dům nedostavěný schválně – díky chybějící střeše je možné snadno dostavět další patro pro děti.

Mezitím, co s úžasem sobě vlastním sleduji neuvěřitelný chaos všude kolem, modlím se, abychom dobře dojeli tam, kam máme vlastně namířeno. Hlučné egyptské silnice mi zpočátku připadají jako jeden velký blázinec. Všichni troubí, blikají, hulákají, nikde neplatí žádná pravidla.

Časem si zvykám a o pár dní později už mávám na taxík či autobus, který mě doveze kamkoliv. Taxíky a autobusy se prakticky neliší. Na rozpoznání dopravních prostředků stačí jednoduchá matematika. V taxíku sedí maximálně dva lidé – řidič a takzvaný naháněč. Nad fungováním autobusů mi dost dlouho zůstává rozum stát. Všude zastavují, ale nikdo nenastupuje. Ačkoliv jsou uražené dveře, není už prostě kam.

Pohltí domy pyramidy?

Šest hodin jízdy od turistického letoviska Hurghada stačí na to, abych se ocitla v Káhiře. V egyptském hlavním městě se střídají luxusní domy s typicky chudinskými čtvrtěmi. Člověk spící mezi slepicemi, řezník, porcující maso přímo na chodníku, pyramidy, které postupně pohlcuje rozrůstající se město. “Ještě pár let a Sfinga bude stát těsně vedle továrny na hračky,“ říkám si.

Prakticky nikdo neví, kolik má Káhira vlastně obyvatel. Hovoří se o dvaceti milionech, do města však denně zavítají přes dva miliony dalších lidí. Jsou to turisté, obchodníci nebo vesničané, kteří přijeli prodat maso, zeleninu nebo ryby.

Movití se vozí v nablýskaných mercedesech, chudým stačí buď značně otřískaný vlastní vůz, veřejná doprava, osel nebo velbloud. Ano, i zvířata se totiž proplétají neuvěřitelnou změtí ulic, hluku a blikajících semaforů, které tady ovšem plní jen okrasnou funkci. Na jejich červený signál nezastaví ani auto, ani osel.

Přenechám byt. Zn.: Na pohřebišti

Městská zástavba v Káhiře mi doslova bere dech. Na hliněném nakloněném domku stojí další, na něm druhý a na druhém ještě třetí. Na všech vlaje vzdušné egyptské oblečení ghalábie, na všech se lehce naklánějí satelity a televizní antény. Denně tady spadne alespoň jeden dům, svět to zajímá ale jen v případě, že je extrémně velký počet obětí.

Daleko vynalézavější jsou chudí lidé, kteří si udělali domov z místního hřbitova. Město mrtvých, jak se tomuto území říká, obývá bezmála půl milionu lidí a Evropanovi zvyklému na „jiné poměry“ jen přecházejí oči. Najednou nevím kam dřív – do Egyptského muzea, na pyramidy nebo do některého z tisíců různých obchůdků? Stačí vydat se jakýmkoliv směrem a zcela určitě narazím na ulici, kde se mísí vůně ryb, parfémů, jídla, nejrůznějšího koření a kouře z vodní dýmky.

Prodejci jsou neúnavní. Nabízejí své zboží tak vehementně, až by mi utrhli ruce. Vybírat je ovšem z čeho. Šíša neboli vodní dýmka, k tomu tabák nejrůznějších příchutí, papyrus, sošky faraonů, kožené výrobky, koberce, zlato. Jakmile odpovím na zvídavou otázku, odkud že jsem do Egypta přicestovala, jsem chycena. Bez koupi suvenýrů se prostě nedá odejít, takže zatímco vybírám, přemýšlím, jak vlastně budu smlouvat. Hra na smlouvání se vyplácí. Šátek, který mi majitel obchodu nabízel původně za neuvěřitelných 420 egyptských liber (1 700 Kč) jsem nakonec „usmlouvala“ na dvacet. Smlouvat se tedy vyplatí, byť by šlo o ušetření jedné jediné libry.

Pojďte dál!

Místní obchodníci mají dokonale propracovanou taktiku, jak z bohatého turisty rychle udělat chudáka. Obchody nebo bazary jsou většinou zařízené tak, aby se turista nezdržel pouze na prohlídku zboží, ale užil si i něco víc. U vstupních dveří proto návštěvníka čeká příjemné posezení na gauči, obchodníci umí i pár vět ve vašem rodném jazyce. Na pohodlné křeslo v barvě červeného vína se usazuji i já.

Kupec jménem Mario umí slušně anglicky, jeho matka je prý Italka. Zná Prahu i Krkonoše – tam má dokonce výbornou známou. Vyprávění o Čechách prokládá ukázkami těch nejlepších papyrusů, které jsou prý zaručeně pravé. K tomu voňavý, silný a nesmírně dobrý egyptský čaj a jsem v pasti. Minimálně „šíšu“ si odsud určitě odnesu.

Záhada nejen „pyramidová“

Při procházce mezi obchody občas narazím na holičství či dílnu, kde perou a žehlí šaty. Všechno zde dělají pouze muži, ženy potkávám na ulici málokdy. Do toho všeho mi zní z blízké mešity hlas muezzina vyzývajícího k modlitbě. Výzva je sice nahraná na magnetofonovém pásku, nenajde se ale nikdo, komu by to vadilo.

Všichni okamžitě hledají koberec, kloní hlavu k zemi a upínají zrak k Východu. Míjím ženy zahalené od hlavy až k patě a vychutnávám obdiv tmavých mužů. Můj muž dnes určitě ještě několikrát uslyší, že je prostě „lucky man.“ Jsem totiž v „lucky“ zemi, kde se neřeší, jestli prodávat pečivo balené, nebo nebalené. Zemi, kde se čerstvý chleba prodává na ulici a leze po něm tisíce much. Zemi, na kterou se teď koukám z okýnka luxusního letadla a ptám se sama sebe: „Jak to vlastně všechno může fungovat?“

Základní fakta o Egyptě:

Hlavní město: Káhira
Státní zřízení: republika
Rozloha: 1 001 449 km2
Počet obyvatel: 62 146 000
Měna: Egyptská libra (LE), 1 egyptská libra = cca 5 Kč
Časový posun: +1 hodina
Doba letu: 4 hod.

Co určitě navštívit v hlavní městě Káhiře:

Gíza – pyramidy v Gíze neodmyslitelně patří ke každému výletu do egyptské metropole.

Chán al-Chalílí – nejslavnější trh arabského světa. Nenechejte se odradit miliony proudících turistů a trh si pořádně vychutnejte. Pro „zklidnění“ si zajděte do kavárny Fišáwí. Prý je otevřená celých posledních 200 let nepřetržitě.

Al-Azhar – nejstarší univerzita na světě a zároveň jedna z nejstarších mešit v Káhiře.

Egyptské muzeum -  jedno z nejkrásnějších míst Káhiry, na kterém je uloženo přes sto tisíc vzácných předmětů. Nejvýznamnější je bezpochyby maska  faraona Tutanchamona.

Servis na cestu:

Jak se tam dostat:

Pobytové či poznávací zájezdy do egyptských letovisek Hurghada, Sharm El Sheikh nebo Taba nabízí řada cestovních kanceláří. Návštěva Káhiry je jedním z fakultativních výletů, ať jste v kterékoliv turistické oblasti. Ceny jsou většinou velmi vysoké, zvláště v případě Taby. Zkuste pro výlet do Káhiry využít některou z arabských cestovních kanceláří, kde se bez problémů domluvíte anglicky, nebo se vydejte některou z dálkových linek místních autobusů. Jsou klimatizované, do Káhiry a zpět vás svezou od moře za 600 korun. Přímo k pyramidám v Gíze pak můžete využít taxi.

Do Káhiry Vás dopraví i ČSA, a to dvakrát v týdnu. Letenku seženete v průměru za 3 500 Kč.

Co potřebujete:

Pro cestu do Egypta potřebujete platný cestovní pas a také vízum, které dostanete při příletu na letišti. Stojí cca 20 dolarů.

Peníze:

Egyptskou měnou je egyptská libra, drobnou jednotkou jsou piastry. Do Egypta je možné dovážet a vyvážet jakoukoli volně směnitelnou měnu v neomezeném množství. V hotelích a v některých „kamenných” obchodech lze platit bez problémů cestovními šeky, eurošeky a rovněž platebními kartami. To ale neplatí na tržištích ani na výletních lodích po Nilu, kde se platí výhradně hotovými penězi.

Spropitné (bakšiš):

Spropitné v arabských zemích je naprosto běžné a je považováno za samozřejmou součást poskytování služeb. Není neobvyklé, že ochota poskytnout spropitné se odrazí na kvalitě obdržených služeb. Výše spropitného je na Vás.

Co nezapomenout doma:

fotoaparát a šnorchl (pokud se budete chtít podívat na svět rybek a korálů)