Miss ČR roku 2003 by se nejraději po ročním vztahu vrhla do manželství a přemýšlí o miminku. Její přítel to však vnímá trochu střízlivěji.
Miss ČR roku 2003 Lucie Váchová (23) je v současné době tak šťastná, že by se po roce vztahu neváhala vrhnout do manželství se svým o dvanáct let starším přítelem Davidem Křížkem (35). Seznámili se docela kuriózním způsobem. Lucie poznala Davida na jachtařské regatě v Chorvatsku, kde v tu dobu působil jako profesionální jachtař. Měla čerstvě po rozchodu se svým bývalým přítelem Markem, a tak v té době nikoho nehledala.
„David se mi líbil, ale řekla jsem si, že nechci žádný vztah, a tak jsme se jenom tak oťukávali a domluvili se, že budeme kamarádi. Kromě toho Davidovi bylo v té době už čtyřiatřicet a já si říkala, že takhle starého kluka si přece nebudu nabalovat," směje se dnes. Jenže všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Lucie si postupem času začala uvědomovat, že David je skvělý chlap a že je ho možná na to kamarádství škoda. Dala se s ním tedy dohromady a stále toho nelituje. Dnes je šťastná jako nikdy předtím a celkem reálně si dokáže představit, že by stála v nejbližší době před oltářem. A to má za sebou teprve rok vztahu.
„Svatbě se určitě nebráním, ale není pravda, že bych svého přítele nějak uháněla, aby si mě co nejrychleji vzal," tvrdí modelka. David na rozdíl od své partnerky vidí ale svatbu trochu střízlivěji. Lucie by podle něj měla nejprve dokončit magisterské studium v oboru právo v podnikání a on zase zvládnout důležitý závod v Brazílii, kvůli kterému spolu ani nebudou moci oslavit své první výročí seznámení. Oba se tedy shodují, že je zbytečné cokoli uspěchat. Svatba je prostě otázkou budoucnosti.
Lucie si nedávno na dálku adoptovala již druhou holčičku. K devítileté Assaie Sally, kterou finančně podporuje již čtyři roky, má teď tedy ještě desetiletou Aminatu Sow opět z africké Guineje. Na obě holky přispívá měsíčně 920 korun. Netají se ale tím, že by ráda měla už i vlastního potomka.
„Já jsem blázen do miminek a vůbec by mi nevadilo, kdybych už v blízké době měla svoje vlastní," říká. Z hlediska biologie má na to prý optimální čas, teď ještě přemluvit rozum, aby jí v tom nebránil.
Dokázala byste se s někým vzít po roční známosti? Myslíte si, že to stačí na to, abyste člověka poznala? Po jak dlouhé době vztahu jste se pro manželství rozhodla vy?
zdroj: Korzo
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
Evikus
Meander: Tak to jsem měla podobně Taky jsme spolu nejdřív spali, pak chodili a najednou koukám - bydlím tam . Brali jsme se po necelých dvou letech od té doby co jsme se seznámili. Podle mě záleží taky na tom, jestli spolu chodíte nebo spolu bydlíte. Chlapa, co s ním chodím, ale nebydlím, bych si nevzala ani po pětileté známosti, chtěla bych s ním nejdřív zkusit bydlet. Takže nejlepší je hned spolu bydlet, to se to aspoň neprotahuje
Rikina
Mno, já znala manžela od dětství, chodili jsme do stejné školy, bydleli ve stejném paneláku, i do tanečních jsme chodili spolu... ale to jsme byli jen kamarádi. Opravdu chodit jsme spolu začali v 18ti. A ve dvaceti jsme se brali, aby "to dítě mělo jméno". Ovšem také jsem znávala pána, co se oženil přesně po třech týdnech, co se s dotyčnou dámou seznámil, a bylo to velmi spokojené a šťastné manželství. Čili - je to asi jedno. Délka vztahu není podstatná.
edith1975
chodili jsme spolu skoro 3 roky, pak 2 a půl roku bydleli. Teď jsme oslavili osmé výročí svatby. A musím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, vzít si chlapa, kterého mám. Zkrátka jsem měla štěstí.
Laura.xy
Vdávala jsem se po 6 letech, bydleli jsme spolu asi 2 roky. Svatba byla asi začátkem konce, každý jsme si ji představovali jinak, atd. Po roce se vztah začal vracet do normálu, snubák je na dně šuplíku, tak uvidíme
Olka
Hm, my se seznámili ve 14, začli jsme spolu chodit v necelých 17, takže o svatbě jaksi nemohla být řeč. Nakonec jsme se brali ve 22 letech. Dneska, po 15 letech manželství, už je asi jedno, jak moc jsme se předtím znali. Ono je to asi s rostoucím věkem jiné. Předpokládám, že dospělým lidem netrvá "oťukávání" tři roky, ale stačí třeba týden.
Madison
Po roce známosti se svým partnerem jsme se rozhodli, že by neuškodilo trochu se rozmnožit, svatba pro mě byla vedlejší, na tu byl čas, ani mi nevadilo, že byl ženatý A navíc, většinou se lidé časem změní, zkušenosti v životě z nich udělají naprosto jiné lidi, takže proč čekat x let
kareta
Meander: to je přece správné pořadí
gwen
Mno poznat...někdy toho patrnera člověk nepozná za celý život Ale měli by si před svatbou vyzkoušet společné bydlení, zda jim to spolu půjde a je jim spolu docela fajn
Meander
My máme všechno obráceně. Napřed jsme spolu začali spát, pak bydlet a pak chodit. Pak jsme se dohodli, že se vezmeme (docela záhy), teď kupujeme byt (dohromady) a brát se budeme až příští rok. Zase jsme obrátili pořadí.
hliska
my se brali po 11 měsících a zdálo se mi to tak akorát
dkd
- dokázala, nevidím důvod, proč ne (s mým mužem jsme se brali po známosti ještě kratší než je rok a jsme spolu už 28 let) - to hlavní se pozná, hlubiny duše ne : -) - viz výše
vininka
je to velice individuální.....
Modré z nebe
My jsme se brali po 10 měsících známosti. Nezdá se mi to zase až tak krátká doba. Bylo nám spolu fajn a tak jsme do toho praštili
Vivian
Kdyby se lidi měli brát až poté, co se "poznají", tak by se nebrali vůbec... Člověk mnohdy nemůže ani po x letech říct, že někoho dobře zná
Meander
A po jak dlouhé známosti by se lidi měli brát? Kde je psáno, že třeba rok je málo, dva akorát a pět moc?
Nový komentář
Komentáře
Meander: Tak to jsem měla podobně
Taky jsme spolu nejdřív spali, pak chodili a najednou koukám - bydlím tam
. Brali jsme se po necelých dvou letech od té doby co jsme se seznámili.
Podle mě záleží taky na tom, jestli spolu chodíte nebo spolu bydlíte. Chlapa, co s ním chodím, ale nebydlím, bych si nevzala ani po pětileté známosti, chtěla bych s ním nejdřív zkusit bydlet. Takže nejlepší je hned spolu bydlet, to se to aspoň neprotahuje
Mno, já znala manžela od dětství, chodili jsme do stejné školy, bydleli ve stejném paneláku, i do tanečních jsme chodili spolu... ale to jsme byli jen kamarádi. Opravdu chodit jsme spolu začali v 18ti. A ve dvaceti jsme se brali, aby "to dítě mělo jméno".
Ovšem také jsem znávala pána, co se oženil přesně po třech týdnech, co se s dotyčnou dámou seznámil, a bylo to velmi spokojené a šťastné manželství. Čili - je to asi jedno. Délka vztahu není podstatná.
chodili jsme spolu skoro 3 roky, pak 2 a půl roku bydleli. Teď jsme oslavili osmé výročí svatby. A musím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, vzít si chlapa, kterého mám. Zkrátka jsem měla štěstí.
Vdávala jsem se po 6 letech, bydleli jsme spolu asi 2 roky. Svatba byla asi začátkem konce, každý jsme si ji představovali jinak, atd. Po roce se vztah začal vracet do normálu, snubák je na dně šuplíku, tak uvidíme
Hm, my se seznámili ve 14, začli jsme spolu chodit v necelých 17, takže o svatbě jaksi nemohla být řeč. Nakonec jsme se brali ve 22 letech. Dneska, po 15 letech manželství, už je asi jedno, jak moc jsme se předtím znali. Ono je to asi s rostoucím věkem jiné. Předpokládám, že dospělým lidem netrvá "oťukávání" tři roky, ale stačí třeba týden.
Po roce známosti se svým partnerem jsme se rozhodli, že by neuškodilo trochu se rozmnožit, svatba pro mě byla vedlejší, na tu byl čas, ani mi nevadilo, že byl ženatý
A navíc, většinou se lidé časem změní, zkušenosti v životě z nich udělají naprosto jiné lidi, takže proč čekat x let
Meander: to je přece správné pořadí
Mno poznat...někdy toho patrnera člověk nepozná za celý život
Ale měli by si před svatbou vyzkoušet společné bydlení, zda jim to spolu půjde a je jim spolu docela fajn
My máme všechno obráceně. Napřed jsme spolu začali spát, pak bydlet a pak chodit. Pak jsme se dohodli, že se vezmeme (docela záhy), teď kupujeme byt (dohromady) a brát se budeme až příští rok. Zase jsme obrátili pořadí.
my se brali po 11 měsících a zdálo se mi to tak akorát
- dokázala, nevidím důvod, proč ne (s mým mužem jsme se brali po známosti ještě kratší než je rok a jsme spolu už 28 let)
- to hlavní se pozná, hlubiny duše ne : -)
- viz výše
je to velice individuální.....
My jsme se brali po 10 měsících známosti. Nezdá se mi to zase až tak krátká doba. Bylo nám spolu fajn a tak jsme do toho praštili
Kdyby se lidi měli brát až poté, co se "poznají", tak by se nebrali vůbec... Člověk mnohdy nemůže ani po x letech říct, že někoho dobře zná
A po jak dlouhé známosti by se lidi měli brát? Kde je psáno, že třeba rok je málo, dva akorát a pět moc?