„Stalo se něco, v co jsem ani nedoufala…“ linulo se z úst třiatřicetileté Lucky, která zářila jako sluníčko. Člověk by si řekl, že snad musela vyhrát nějaké ty miliony v nějaké loterijní soutěži, ale ne. Pro každého z nás totiž štěstí znamená něco jiného…

Když se řekne štěstí, člověk si vybaví asi tři nejzákladnější věci – peníze, lásku a zdraví, jenže štěstí se může ukrývat i zcela v jiných věcech. Lucka nikdy nepatřila mezi ty ženy, jež by toužily po rodině, lásce a dítěti. „Všechno se ve mně zlomilo, když jsem potkala Járu,“  vysvětluje Lucka a pokračuje, „potkala jsem ho klasicky v baru, kde jsem trávila většinu času, teda hlavně o víkendech, ono taky co má svobodná holka dělat jinýho? Líbil se mi, hlavně ty jeho modré oči, které byly takové trošku zlé, ale mě to bralo. Navíc byl vtipnej a tak trošku i gentleman, což se dnes už nevidí. Co ti budu povídat, říkala jsem si, že už jsem to dlouho neměla, a tak jsme jeli k němu a tam si to udělali pěkný,“ vypráví o tom, jak to měla zpočátku Lucka se svým nyní už přítelem.

pregnant

„Nedoufala jsem, že by to v něco přerostlo, hlavně jsem měla hodně práce, takže jsem na nějakou tu rádoby lásku neměla čas. Jenže pak jsme se stýkali za účelem sexu častěji a častěji, až to přerostlo ve vztah. Vodili jsme se za ručičku a začali jsme vrkat jako hrdličky. Najednou mi takové to klišé jako být bláznivě zamilovaná už nepřišlo tak hloupé a já se tak opravdu cítila,“  vypráví dál suverénní Lucie.
„Asi po sedmi měsících jsme se sestěhovali, navzájem jsme se představili rodičům a jelo to. Holky se mi smály, že mě takhle neznají, ale mně to bylo jedno, Jára byl prostě můj přítel. Fungovali jsme jako klasické páry, sem a tam doma proběhla „itálie“, ale nic závratného. Po roce jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, ale uvědomila jsem si, že dítě ještě nechci, ač mi táhlo na třicet. Šla jsem tedy na potrat, vždyť se s Járou neznám ani rok.“  To, že Lucii spousty lidí z jejího okolí odsoudilo, nemusíme ani říkat, ale jí to bylo jedno. „Je to můj život a nevidím důvod, proč by mi měl do něj někdo mluvit a moralizovat mě.“

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.
John Lennon

„To, že se jednalo o chybu, jsem zjistila později, ale jak se říká, pozdě bycha honit. Samozřejmě za další rok, když jsme si s Járou už miminko plánovali, jsem otěhotnět nemohla. Nedařilo se a nedařilo, všichni kolem mě vždy přišli s jednou a tou samou připomínko, kdybys nebyla blbá a nešla na potrat… Ano, byla jsem blbá, jenže tím to už nevrátím,“ popisuje Lucka, ale přesto, že se jedná o smutnou věc, jí nezmizel úsměv ze rtů. „Byla jsem už nešťastná, chvilkami dokonce i hysterická a divila jsem se, že to Jára dával. Zašli jsme na různá vyšetření a mně gynekolog řekl, že možná právě díky potratu už nemusím mít miminko, ale ať jsme trpěliví. To mi jako mělo být k čemu? To jsem si říkala taky. Jestli jsem někdy něco neměla, byla to právě trpělivost.“

Lucce se nyní ale rozzářil její běloskvoucí chrup a vyprávěla dál a něco hledala v kabelce. „Takže jsme se o miminko snažili dál a já se nepoznávala. Ta holka, která nepotřebovala k životu lásku, děti a další v té době nesmysly najednou měla jedinou myšlenku – chtěla dítě se svým milovaným partnerem.“
Lucka cosi drží v ruce, ale povídá dále. „Když už jsem myslela, že budeme tím párem bez dětí a naše snažení dost polevilo, tak to přišlo… Byla jsem před dvěma týdny u gynekologa, protože jsem to nějak nedostala, ale přikládala jsem to prostě stresu, a víš co? Čekáme miminko!“ 
Lucie se naprosto rozzáří, ukazuje fotku z ultrazvuku, kde nejde nic rozeznat, ale ta malá tečka je prý jejich plod lásky a s pohledem na její vysněné miminko dodává: „Chci tuhle fotku dát zarámovat a dám ji Járovi pod stromeček, ten bude koukat, ale snad se neprořeknu. Tuším, že to budou ty nejkrásnější Vánoce, které jsem doposud měla.“

Čtěte také:

Reklama