6576dd25ced01obrazek.jpgJak říká sama Lucie k nové knize v porovnání s těmi, které jste nejspíš četli: „Už se mi nechtělo psát další fóry, cítila jsem, že se potřebuji posunout. Tak jsem to riskla a místo humoru se pustila do psychologie. Zdá se, že mi to čtenářky vesměs odpustily a knížku nezatratily. Spíš naopak, našla si svoje čtenáře, někdy i ty, kteří o mě před tím nevěděli.“ My vám tuto knížku rádi doporučíme.

Protože se s Lucií známe osobně, jsme moc rádi, že si udělala v adventním období čas a odpověděla na naše otázky.

Jak se daří tvé nové knize Sukničkářky, kterou jsi na podzim vydala?
Děkuji za optání, zdá se, že dobře. Nebo aspoň v rámci možností daného tématu. Zrovna včera mi napsala jedna čtenářka, že si mezi každou povídkou musela dát skleničku něčeho ostřejšího, jak s ní ty osudy zamávaly. Tak jen doufám, že knížku nečetla v jednom zátahu, protože povídek je v ní šest.

Příběhy, které popisuješ jsou reálné a staly se. Jak probíhal jejich výběr?
Přiznám se, že jsem je vůbec nijak nevybírala. Tyhle mi prostě ležely v hlavě i v srdci, nejspíš proto, že pořád rezonují společností i naším životem. Domácí násilí se řeší pořád dokola. Za znásilnění byla nedávno odsouzena veřejně činná osoba, jejíž jméno nemá ani cenu vyslovovat. Alzheimerova nemoc je na vzestupu, dokonce o ní byl nedávno natočený film. Co tam ještě máme? Nevěry a kukaččí mláďata v rodném hnízdě, touha po uznání a navrch jedna příšerná matka, co na své dceři nikdy nevidí nic dobrého. Myslím, že každé téma by obstálo coby námět na samostatný román.

Měla jsi v hlavě ještě více příběhů?
Myslím, že jich tam je ještě na další dvě knížky. Ale na druhou stranu musím říci, že v Sukničkářkách jsou ty, které ve mně vězely nejvíc.

Máš i ty příběh, který by do tvé knížky zapadl?
Mám! A je neuvěřitelný! Představte si, ve třiceti letech jsem se dozvěděla, že muž, kterého mám zapsaného v rodném listě, není můj biologický otec. On to věděl, a přece mě gentlemansky ochránil před prázdnou kolonkou. S maminkou se tehdy už rozváděli, nemusel to dělat. Ale ten „pravý“ otec byl ženatý a to víte, maloměsto. Tam by se jeho jméno hned rozkřiklo. Maminka si mě nechala, prý se velmi milovali a chtěla, aby jí na ten vztah zbyla nějaká památka, až čas lásku odvane. Uznejte, to je Hollywood! Samozřejmě má ten příběh ještě pokračování a zajímavé peripetie, ale nechám si je pro sebe. Máma má pořád ještě dost páry, mohla bych to od ní pěkně schytat.

6576dd101402fobrazek.jpg
Foto: Nakladatelství Motto a Lucie Šilhová

Jsme tak trochu všechny sukničkářky? Najde se v popsaných příbězích hodně čtenářek?
Jak plyne z odpovědi výše, každá máme nějaký svůj příběh, který schováváme. Někdy vyplyne, někdy ne, záleží na situaci. Nevím, kdo se v mých příbězích najde, každopádně paní doktorka Cajthamlová, která je také psycholožka, což se poměrně málo ví, mi řekla, že co příběh v té knížce, to jedna dokonale popsaná kazuistika. Takže asi opravdu mají obecnou platnost. Jo a mimochodem, říkal mi tuhle jeden muž, že se v několika příbězích poznal. Ale nezeptala jsem se ho, zda se poznal v příbězích žen, anebo mužů. Protože ty tam jsou také, to je jasné, kde je žena, muž nebývá daleko.

Jaké máš reakce od čtenářek na tuto novou knížku?
Většinou hezké, i když čtenářky, které znají mou předešlou tvorbu, čekaly opět humor. Ale mně se už nechtělo psát další fóry, cítila jsem, že se potřebuji posunout. Tak jsem to riskla a místo humoru se pustila do psychologie. Zdá se, že mi to vesměs odpustily a knížku nezatratily. Spíš naopak, našla si svoje čtenáře, někdy i ty, kteří o mě před tím nevěděli. Ti si možná najdou mé předešlé knihy a budou třeba zklamaní, že v nich jde o srandu. Ale když se nad tím tak zamyslím, popisuji vlastně hodně podobné věci. Akorát jednou s humorem a jindy vážně.

Co tě v souvislosti s knížkou Sukničkářky potěšilo?
Potěšily mě reakce žen, kterých si vážím. Protože jak se říká, kvalita potlesku se řídí kvalitou toho, kdo tleská. Třeba ředitelka Alzheimer Nadačního fondu Šárka Kovandová mi říkala, že povídka, v níž popisuji, jak plíživě se Alzheimer vkradl do jednoho vztahu, a co to s ním udělalo, je úplně přesná. Kmotra knížky, herečka Lenka Krobotová, se zase cestou na křest začetla v metru natolik, že málem přejela stanici. A mámila ze mě, kdo že je to za herečku, k níž se matka zachovala tak strašně krutě, že pak sama nechtěla mít děti. Jo, a teď mě úplně nejvíc potěšilo, když kolegyně z práce hromadně nakoupily knížku kamarádkám a maminkám k Vánocům a volaly mi, kdy uspořádáme autogramiádu.

Je tato knížka dobrým dárkem pod stromeček? Komu bys jí doporučila?
Podle mého je dobrý dárek pod stromeček každá knížka! Sukničkářky bych doporučila všem, kdo mají odvahu nahlédnout do temných koutů lidské duše. A taky těm, kdo mají pocit, že se jim v životě nevede tak, jak by si třeba představovali. Protože tyhle příběhy vás vyvedou ze sebelítosti. Vždycky to totiž může být horší.

6576dd5c82756blobid0.jpgFoto: Nakladatelství Motto a Lucie Šilhová

Máš už v hlavě příběh nebo příběhy na další knížku? A o čem by měla být?
Mám. Měl by to být příběh mé babičky. O ní jsem také netušila, jak neuvěřitelný život prožila. Věděla jsem jen to, že mého dědu, jejího muže, zastřelili na konci války, 5. května 1945. Měli dvouletou dceru, druhé dítě čekali. Babičce bylo čtyřiadvacet, mladá, krásná žena na začátku života, a už vdova! Už to samo o sobě je dramatický moment, který ovlivnil život babičky i těch dvou dětí, z nichž jedno je moje máma. Ta mi teď vyprávěla, co všechno se v babičky životě potom ještě odehrávalo, jakou obrovskou lásku prožila, co jí obětovala. A co obětovala svým dětem a památce jejich padlého otce. Máme i dopisy, které si s oním mužem psali. To všechno na pozadí neuvěřitelných dějinných událostí 20. století, z nichž jedna každá babičky životem dosti neurvale zacloumala. Víc nebudu prozrazovat, aby mi námět někdo nevyfoukl, protože tam se prochází dějinnými událostmi, o kterých se zase tak často nepíše.

Jak se těšíš na Vánoce?
Moc. Miluji Vánoce a mám štěstí, že v tom moje rodina jede se mnou. Těšení je kolektivní, takže o to větší. Jak se říká, když se sejdou dva sobi, tak se radost násobí. Sejde se nás, „sobů“, po různu docela dost a hlavní motiv svátků je sranda. Co víc si přát?

Jaký dárek tě potěší a udělá ti radost?
Dobrá knížka, dobré víno a dobrá čokoláda.

Na našem webu můžete číst vtipné články od Lucie každý týden!

Lucie Šilhová, česká žurnalistka a spisovatelka, si je jistá, že padesátkou život nekončí, naopak! Každý týden vás o tom bude přesvědčovat formou fejetonů s názvem Padesát odstínů padesátky.

Přečtěte si některé z nich: