„Nedávno jsme oslavili pětileté výročí vztahu a celých těch pět let to máme jako na houpačce. Kratší období, kdy jsme spolu šťastní, střídají delší časové intervaly, kdy se buď míjíme a nemluvíme spolu, nebo se pořád hádáme. Naše představy o životě a trávení volného času se totiž dost liší. Já jsem spíš samotářka a přítel je společenským tvorem,“ líčí Lucie.
Foto: Shutterstock
Pár byl několikrát před rozchodem, ale nikdy k němu nakonec nedošlo. Po hodinových diskuzích se vždy dohodli, že dají vztahu ještě šanci. Následovaly chvilkové líbánky, kdy se jeden snažil přizpůsobit tomu druhému, ale nikdy to dlouho nevydrželo.
„V posledních měsících jsem došla k závěru, že Petra už asi ani nemiluju. Mám ho sice moc ráda, do jisté míry mě přitahuje, ale láska to není. Jenže se mi ho nechce opouštět. Svým způsobem jsem zvyklá i na ty naše hádky. A taky spolu bydlíme v bytě v Praze a ze svého platu bych si nedokázala zaplatit vlastní bydlení. A na spolubydlení už si připadám přeci jen docela stará,“ popisuje Lucie.
Ta se domnívá, že ani Petr to nemá s láskou k ní nijak žhavé. Myslí si, že důvodem, proč se s ní ještě nerozešel, je jeho pohodlnost. Lucie se totiž stará o domácnost a Petr má naklizeno, navařeno a nakoupeno a proti občasnému sexu také ani jeden z nich nic nenamítá.
„Od kamarádek pořád poslouchám jen to, jak jsem blbá. Prý bych se s Petrem měla rozejít a měla bych si najít někoho lepšího, kdo si mě vezme a budeme spolu mít děti. Po rodině do budoucna toužím, ale na tenhle radikální řez prostě nemám odvahu. Jsem pohodlná a bojím se budoucnosti bez Petra,“ uzavírá Lucie.
Zdroje: respondentka Lucie
Čtěte také:
- Láska, která neuznává hranice. Seznamte se s pansexuály. Kdo je podle nich ideální partner?
- Nechala jsem se přemluvit k hlouposti, která mi zkazila svatbu, možná i manželství, přiznává Jitka (24)
Nový komentář
Komentáře
Taky mám jeden takový vztah za sebou, s bývalým přítelem jsem zůstávala z pohodlnosti a kvůli společnému bydlení. To mi ale bylo čerstvě po dvacítce a budoucnost jsem ještě tolik neřešila. Po třicítce je to něco jiného.
No, tak ze vztahu se zjevně stala obchodní smlouva. Takové spolubydlení s výhodami. Každého věc. Ale pokud by paní chtěla děti, asi už by se měla začít rozhlížet jinde.
Tak mnohá manželství fungují takhle nějak podobně. Praktické hledisko převažuje, a nerozejdou se kvůli dětem, majetku, bydlení, vlastní pohodlnosti atd. Akorát je potřeba se na tom shodnout, říct si, že teda jo, ekonomicky a prakticky to funguje, dáme si nějaká pravidla, ta se budou dodržovat, abychom se hádali co nejméně a neotravovali si život, nebudeme z toho dobývat nějakou velikou romantickou lásku, a budeme s tím takhle spokojení. No a nebo holt nezbývá než sbalit kuférek, položit klíče na stůl a jít dál. Ono tolik toho času Lucie už nemá, jestli chce mít děti, tak už před třemi lety měla jít hledat jiného budoucího manžela, když se jí tohle soužití nepozdávalo. A jestli je radši pohodlná a nechce nic měnit, no tak ať si ale nestěžuje. Její volba.
Ukázkový příklad, jak někdo plýtvá jedinečnou komoditou - svým životem.