Neustále slyšíme a čteme o různých formách týrání, ať už na ženách či dětech. Bohužel málokdo si uvědomuje závažnost těchto případů, tedy pokud se nejedná o případ v jeho okolí či přímo dotyčné osoby. Jenže tito lidé nejčastěji o svém trápení mlčí, což je to nejhorší, co může být. To už ví i Luboš, který byl v dětství týraný svým otcem, stejně jako jeho matka. Luboš se nám nyní svěří s tím, jaké to je a jaký to má dopad na jeho momentální život dospělého chlapa.

Luboš je chlap jako hora, jak se říká. Má téměř dva metry, je svalnatý a už na první pohled budí respekt. Málokdo by řekl, že za slupkou „tvrďáka“ je tak přecitlivělý muž.“O tom, co jsem si prožíval za horor v dětství, nikdo neví, kromě mé matky a bratra. Ty to totiž prožívali také, tedy matka, bratr byl toho pekla ušetřen, jen viděl, co nám otec dělá, a že to občas byly zvěrstva. Nikdo se nemohl divit, že jsem v den osmnáctin z domova utekl. I když je to už cca dvacet let a mám úplně jiný život, stále je to má noční můra.“ Jak ale sám řekl, se smrtí otce si oddychl a zemřelo v něm i kus jeho, ale v pozitivním slova smyslu. Nicméně, tím, že byl jako dítě a puberťák týrán, snaží se teď svému synovi z předchozího manželství a dceři z aktuálního vztahu dát vše. Bohužel tak moc, že z dětí vyrůstají rozmazlení „hajzlíci“, což ale on nevidí.

týrání

„Na to, že z mých dětí prý vyrůstají rozmazlenci, mě upozornilo mé okolí. Mně přišlo a vlastně stále přijde, že dát dětem vše, co chtějí je skvělé, tak mají rodiče fungovat. Já jsem neměl nic, vůbec nic a vím, jak příšerné to je. To nechci u mého chlapečka a holčičky dopustit. Ovšem věc druhá je to, že mi to svým způsobem zničilo nejspíš manželství a i v novém vztahu to díky tomu skřípe.“ Luboš si uvědomuje, že s tím bude něco muset udělat, pokud nechce opět ztratit partnerku. Jak ale sám řekl, on ten problém prostě nevidí, s tím se pak těžko pracuje…

My jsme o vyjádření k článku požádali PhDr. Blaženu Stýblovou, dětskou psycholožku, která nám k příběhu řekla:

„Očividně týrání v domácnosti tohoto muže trvalo dlouhé roky, což je asi to nejhorší, co může být. Matka Luboše BOHUŽEL zapadá, respektive zapadala do skupiny žen, které tyrana jen tak neopustí, ovšem to je ta největší chyba. Já vždy apeluji na všechny, kteří se s týráním potýkají, aby šli s pravdou ven a dotyčného/dotyčnou opustili. Chápu, že je to pro ně velmi těžké, především z toho důvodu, že tyrani bývají velmi dobrými manipulátoři. Nikdy ale nevíte, kdy se „pár facek“ promění v boj o holý život.

Nyní však k chování Luboše k jeho dětem. Je evidentní, že je nade vše miluje, ale nezná hranice, což je v jeho situaci pochopitelné. Ač si myslí, že jim dává to nejlepší, je tomu naopak. Dítě nesmí být zvyklé, že dostane vše, co si poručí. Pokud Luboš chce dětem dělat radost, ať jim sem a tam něco koupí, ale ať nastaví takové mantinely, že pokud potomek po něčem touží, musí si to zasloužit. Může se jednat o domácí práce, dobré známky ve škole, atd. Luboš by si i o tom měl promluvit otevřeně s partnerkou, jistě jeho problém pochopí a společně najdou to nejlepší východisko pro ně i děti. Ovšem za podmínky, že si on sám uvědomí, že tento přístup není ideální, ač se mu tak jeví. Možná bych doporučila i návštěvu psychologa, který by mu v tomto směru pomohl.“

Čtěte také: