Před rokem,když mi bylo 17 let maminka rozhodla že se přes prázdniny nebudu válet doma, ale že pojedu jako instruktorka na tábor na 14 dní. Přijela jsem a dostala jsem oddíl malých holčiček zhruba od 10 do 13 let. Jednou ráno byla zadaná bojovka na téma "ulov večeři-medvěda" - v lesíku poblíž tábora. Doporučila jsem holkám aby si vzaly černé oblečení, naškubaly pár větví na maskování, vymyslely si nějaké "zbraně" z klacků (šly jsme přece lovit medvěda) a já jsem mezitím vyloudila pár uhlíků. Musím uznat, že jsme byly opravdu krásné křovačky. Moje holky byly obložené listím a větvemi a tvářičky měly nabarvené uhlem. V rukách měly většinou klacíky ořezané do špičky. Naposledy jsme se rozloučily s táborem (co kdyby náš sežral mědvěd :o)) a vyrazily jsme do lesa.

Nejdřív jsme jen tak bloumaly po okolí, tiše jako myšky, občas jsme zahlédly jiný oddíl. Byl čas oběda, tak jsme našly staré ohniště, nanosily dříví, vodu jsem táhla já jakožto instruktor a pár brambor do polívky ze sáčku. Uvařily jsme si "kotlíkovou" gulášovou a byla výborná.

Tajně jsem napsala Lukášovi SMSku (náš medvěd) ať jde pomalu  na místo, které jsme předem určili. Byl to takový zelený palouk za lesem v zákrytu stromů. Holky plné nadšení vyrazily, plížily se a já jsem se orientovala podle zvuku o kterém jsem si myslela že ho vydává náš "medvěd".

Když už byl zvuk slyšet hodně tak se holky rozběhly s oštěpem před sebou, celé černé s hurónským výkřikem "na něěěěj" a listí za nimi jenom vlálo. Já jsem se držela spíš pozadu a najednou jsem slyšela šílený křik dvou lidí - což mě zaskočilo a rychle jsem přiběhla na místo, kde by měl být teoreticky náš medvěd. Byla jsem opravdu v šoku - na palouku byla mladá dvojce a viditelně byli zrovna v tom nejlepším i s vibrujícím kamarádem... milenci byli opravdu rudí jako raci.

Vyblekotala jsem omluvu a rychle jsem se vydala "na ústup" i s holkama, které z toho měly opravdu legraci. Medvěda Lukáše jsme už nepotkaly a rychle jsme běžely do tábora. Když jsem večer vyprávěla příběh ostatním instruktorům mohli se potrhat smíchy.

To byl asi můj opravdu nejzajímavější příběh z lesa.

Wendy159

Děkujeme za úchvatnou historku, taky jsem se pořádně nasmála :)

Připomělo mi to jeden "zářez" mých čtyřnohých miláčků. Venčila jsem je kolem půlnoci v Divoké Šárce - takovém lesíku na kraji Prahy. Psiska (malá pudlice a docela velký kříženec) šmejdily kdesi v křoví, když zpoza lampy vyskočil chlápek, rozhalil kabát a juk, mohla jsem si prohlídnout veškeré jeho příslušenství.

Když na mě vybafne cizí pes, občas na něj zavrčím. Tak jsem si řekla proč ne a zavrčela i na toho chlápka. Podíval se trochu udiveně, když v tom si ho všimla pudlice, zjistila, že na něj vrčím, a tak se taky s výhrůžným vrčením vynořila z křoví. Chlápek se div nerozchechtal a s viditelným despektem moji malou černou krasavici zpražil pohledem. Nevšiml si ovšem mého druhého psa, tichého a dobrosrdečného mazla, ovšem velikosti labradora. Ten si stoupl vedle chudáka exibicionisty a se zájmem ho sledoval. A stoupl si zrovna tak, že když se chlápek pootočil, aby se mi předvedl v plné kráse, brnknul mu tím svým udělátkem rovnou o nos. Psisko si jenom znechuceně odfrklo, zato chlap zaječel jako siréna a mazal kamsi k Neumětelům, až se mu za patama prášilo. Kabát nám tam nechal. Vzhledem k chladnému počasí ho to asi řádně zamrzelo :).

Máte také zajímavé zážitky z lesa? Napište nám o nich a pošlete nám fotky svých úlovků!

redakce@zena-in.cz

Reklama