Musím nejdřív říct, že mám vše, co jsem jen od života mohla chtít.
Dvě zdravé a šikovné děti, manžela, co je mi oporou, obětavé a úžasné rodiče, dobře placenou práci, která mě baví, domek s velkou zahradou, zdraví... Ale sny samozřejmě mít musím, abych mohla snít a doufat...
Mým velkým snem je cesta do tajgy. Něco na způsob knihy Lovcem v tajze, kterou jsem kdysi četla ve svatém týdnu, abych se "řádně připravila k maturitě"...

Být úplně mimo jakoukoli civilizaci odkázaná jen na sebe a své schopnost (neschopnost?) přežít v divočině. Protože tento dobrodružný sen sdílím vrchovatě s manželem, plánujeme, jak odrostou děti (kdyby nás tam sežral medvěd, aby už byly ve věku, kdy jim tak nebudeme chybět..:-) že takovou cestu uskutečníme. Já se úplně chvěju vzrušením, když si představím tu nádhernou neporušenou přírodu a uspokojení své duše vykoupené strastmi a fyzickým vyčerpáním. (Masochismus?)
 
Zatím trénujeme v jiném prostředí, a tak přikládám foto, abyste viděli, že to stojí za to..
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tak všem hodně splněných i ještě nesplněných snů, přeje