„Můj manžel pracoval ve firmě, která zkrachovala, a tak se prakticky ze dne na den ocitl na dlažbě a dokonce i bez zákonem garantovaného odstupného, protože zaměstnavatel skončil s několika miliony dluhů,“ napsala nám Věra ze Severní Moravy. „Místo toho, aby se začal rychle shánět po něčem novém, doslova otupěle sedí doma, zírá celý den na televizi, pije pivo a když na něj kdokoliv z rodiny promluví, hrozně ho seřve. Nevím si rady, protože bych mu ráda pomohla, ale on moje snahy odmítá a dokonce mi vyčítá, že se mu vysmívám. Prý jsem si měla najít někoho jiného, kdo by se o mně lépe postaral a ne takového bábovku a budižkničemu jako je on. Poradíte mi?!“


Podle psychologů mají ženy od přírody vrozené vlohy pro řešení problémů, které naše "silnější" polovičky obvykle okamžitě klátí. Proto se i se ztrátou zaměstnání obvykle vypořádají o poznání lépe, než muži. V některých případech dokonce maminky samy volí variantu "přihlásit se na pracák" jako nejschůdnější momentální zdroj příjmů, navíc ještě mohou využít náhle vzniklé volno opětovnou péčí o děti, které (přiznejme si to) jsou v době zaměstnání matky trochu ošizené. Není to samozřejmě optimální řešení a nelze je aplikovat plošně. Ale zcela jiná situace nastává v okamžiku, kdy hrozba ztráty zaměstnání vyvstane před mužem, který je od nepaměti považován za živitele rodiny.
Zatímco žena vyvíjí aktivitu všemi směry, aby se svého problému zbavila, muž obvykle upadne do pasivní letargie. Mívá sklony k neobyčejně protivným náladám, trpí tendencí napadat všechny členy rodiny kvůli malichernostem a jestli něco opravdu nesnese, tak je to snaha o jakoukoliv pomoc, tím spíše ne od vlastní ženy. Lze to částečně i pochopit, protože pro něj je vzniklá situace dvojnásobně frustrující - nejenže se bojí, že novou práci buď vůbec nesežene anebo za horších podmínek, ale hlavně jej deptá pocit, že jako ochránce a živitel selhal, protože nedokázal zajistit to nejzákladnější, co se od něj očekávalo. Čím více se oddaluje konečné řešení, tím je situace v rodině méně snesitelná pro všechny její členy.


Máte pocit, že je to jinak? Napadá vás východisko ze situace? Nebo jste sami (samy) již podobný problém řešili? A co to udělalo z vaším vztahem? Protože se jedná o otázku v dnešní době velmi, rádi bychom jí věnovali na našich stránkách větší prostor. Těšíme se na vaše příspěvky.


Šárka Kunická
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY