Lou Salomé (1861-1937) přišla na svět v Petrohradě jako dcera Gustava von Salomé, generála německého původu, jehož předkové pocházeli z francouzské protestantské rodiny. Na svého otce, který byl povýšen do šlechtického stavu carem Mikulášem I., byla silně fixovaná. Prožila šťastné dětství v podnětné rodině, kde se hovořilo německy, francouzsky a rusky a kde jako nejmladší ze šesti dětí a jako jediná dívka měla privilegované postavení.
Lou Andreas-Salomé kolem roku1880
Foto: Frank Beck, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Odmalička toužila po vzdělání. Sotva vyrostla, začala se vydávat na studijní cesty, nejdříve v doprovodu své matky, která byla dcerou bohatého dánského továrníka, později sama. Studovala teologii, filozofii a umění. Jako devatenáctiletá studentka se seznámila na univerzitě v Curychu, kde bylo ženám umožněno studovat, s filozofem Friedrichem Nietzschem (podle jiných zdrojů se seznámili o něco později v Římě). V každém případě se s ním spřátelila. Byl pro ni velkou inspirací, ostatně ona pro něj taktéž. Když jí ale vyznal lásku a požádal ji o ruku, svobodomyslná Lou ho ostře odmítla a rozešla se s ním. Nebyl to první (a ani poslední) muž, který o ni projevil zájem a žádal ji o ruku.
V roce 1887 se nečekaně provdala za berlínského filologa, orientalistu a archeologa Friedricha Carla Andrease. Ten se brzy po seznámení rozhodl, že si ji vezme. Dokonce hrozil sebevraždou. Lou si to dlouho rozmýšlela a nakonec souhlasila. Nebylo to rozhodně tradiční manželství. Lou Salomé celoživotně toužila po svobodě a nezávislosti, chtěla cestovat, vzdělávat se a seberealizovat. A nejspíš v tomto duchu byla ochotná uzavřít manželství s o mnoho starším filologem. Stanovila si prý pro ni důležitou podmínku – manželství bez intimností a sexu. Andreas to přijal.
Předpokládá se, že nejspíš doufal, že to Lou nebude dlouhodobě myslet vážně. Mýlil se. A tak zejména v prvních letech žárlil na všechny muže, s nimiž se Lou – ve vší počestnosti – setkala či přátelila. A přestože spolu víc nežili než žili, Andreas se odmítl rozvést. A Lou ostatně také a zůstala oficiálně provdána za svého manžela až do jeho smrti v roce 1930.
Lou Andreas-Salomé a Friedrich Carl Andreas, 1886
Foto: Max Halberstadt, Public domain, via Wikimedia Commons
V roce 1897 už jako zralá šestatřicetiletá spisovatelka, píšící pod jménem Lou Andreas-Salomé, potkala Lou v Mnichově mladinkého, ani ne dvaadvacetiletého Rainera Maria Rilka. Ten se o rok dříve rozešel se svou rodinou, opustil studia a Prahu a zamířil studovat do Mnichova, mekky umělců i filozofů. Podobně jako Nietzsche a další muži se i Rilke začal o Lou vehementně ucházet. Měl za sebou složité dětství, trpěl depresemi. Dominantní a poněkud výstřední matka ho vychovávala jako holčičku a do pěti let ho nutila nosit dívčí šatičky. Vyrovnávala se tak se smrtí své dcerky.
Lou tehdy pomohla Rilkovi, který si na její popud změnil své původní jméno René na mužnější Rainer, vrátit mužskou identitu. Zpočátku ale i jeho odmítala. Ten se s tím nesmířil, dokázal si ji podmanit a probudil v ní ženu. Začal tak bouřlivý vztah, který sice happy endem neskončil, nicméně přerostl do celoživotního přátelství, které trvalo až do Rilkovy smrti v roce 1926.
Lou Salomé Rilka v mnohém ovlivnila. Splnili si společný sen – cestu do Ruska. Rusko bylo tehdy in. Lou tu prožila hezké dětství a navíc se tu domluvila. Rainer zase doufal v novou inspiraci. Zájmu o Rusko doslova propadl. Poprvé odjeli ještě s jejím manželem ve třech v roce 1899. Setkali se například s Tolstým, oslavili tu pravoslavné Velikonoce. Za rok jeli znovu už jen sami dva. Po návratu do Berlína se jejich cesty oficiálně rozešly, takže na třetí plánovanou cestu do Ruska už nedošlo. I Rilke totiž požádal Lou o ruku a ona taky odmítla. Asi se jí hodilo, že je oficiálně stále vdaná.
Lou Andreas-Salomé kolem roku 1897
Foto: Hofatelier Elvira, Public domain, via Wikimedia Commons
Lou Salomé ovšem nezahálela, ostatně neměla to ve zvyku. Byla to velmi činorodá žena. Když se seznámila se Sigmundem Freudem, stala se jeho žačkou a veškerou energii věnovala studiu psychoanalýzy. Stala se i blízkou přítelkyní Freudovy nejmladší dcery Anny, která jako jediná z jeho dětí pokračovala v otcových šlépějích. Spolu s ní byla přijata do Vídeňské psychoanalytické asociace. Zpočátku psala články pro psychoanalytický časopis Imago. Později si otevřela ve svém domě v Göttingenu první psychoanalytickou praxi ve městě. Tu úspěšně provozovala více než dvacet let. O zámožné klienty neměla nouzi. Jednou projevil zájem o její rady a psychoanalýzu chtěl podstoupit i její komplikovaný expřítel Rainer Maria Rilke. Lou mu to ale nedoporučila. Obávala se negativních dopadů na jeho tvorbu. Pomáhala mu ale finančně. A nebyla jediná. O Rilkovi bylo známé, že se rád nechával opečovávat a vydržovat staršími, vesměs bohatými ženami.
Lou Andreas-Salomé, Paul Rée e Friedrich Nietzsche
Foto: Scan processed by Anton (2005), Public domain, via Wikimedia Commons
Poslední léta Lou Salomé nepatřila k těm nejšťastnějším. Začaly ji trápit zdravotní problémy. V roce 1930 prodělala operaci nohy. Tehdy ji její už těžce nemocný, o patnáct let starší manžel denně navštěvoval. Měl rakovinu a brzy nato zemřel. I Lou Andreas-Salomé onemocněla rakovinou a v roce 1935 ukončila svou praxi a podstoupila operaci. O necelé dva roky později v roce 1937 zemřela.
I když byla Lou Andreas-Salomé ve své době renomovanou a plodnou literátkou i uznávanou odbornicí v oblasti psychoanalýzy, které si vážil i sám Sigmund Freud, dnes je známá především díky svému nekonvenčnímu životu, který se stal námětem několika biografií i beletristických děl a zajistil jí trvalé místo v německé kulturní historii.
Zdroje info: Eva Weissweilerová: Freudové, 2008, autorský text Básník smrti a jeho osudové ženy in Historická červená knihovna 2016, Wikipedie-d
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za článek
Opět pěkné čtení, za které děkuji.
Zajímavá to žena.
Pěkný článek.
Skvělé, moc děkuji
Velmi příjemná změna proti zde obvyklým vyfabulovaným partnerským problémům a povrchnímu life stylu.
Děkuju