Říká se, že chlapi a kočky nejdou moc dohromady. Zkušenost říká něco jiného a tento pan kocour by to mohl dokázat. To je totiž kocour pro mužskou domácnost jak dělaný.
Okamžitě zaujme jeho impozantní postava, tedy mezi 8 a 9 kg živé váhy po přísné redukční dietě. Přesto je ještě pohyblivý a teď, když „zhubnul", vyskočí i na kuchyňskou linku, vyleze dokonce na horní skříňky (VELMI pevně připevněné!), kde znaveně usne.Tento tělocvik ovšem rozhodně nepatří mezi jeho koníčky… Mezi ty patří ležení na kanapi, koukání na televizi nebo do akvárka a spaní.
Hlavní vášní je ovšem jídlo. Lojza baští všechno: granule, konzervy pro kočky, ale hlavně jakékoliv maso - vařené hovězí z polévky, pečené kuře, ohřívané párky a klobásy, kotletky a vepřovou panenku přímo z grilu a taky svíčkovou s knedlíkem, slepici na paprice, knedlo-vepřo (bez zelí), uzené se špenátem (bramborové knedlíky nemusí), rizoto, není-li zbytí, vděčně spapá i chleba s paštikou nebo i s marmeládou, hovězí ve vlastní šťávě nebo olejovky. Nepohrdne ani koblihou, lívancem nebo pizzou či jogurtem, pudinkem nebo zakysanou smetanou. Počítejte s tím, že jakmile se začne připravovat jídlo nebo zjistí, že si sedáte ke stolu, bude u akce a bude vyžadovat spoluúčast - a umí jíst i z vidličky u stolu jako 
Lojza slyší na své jméno, mělo by mu tedy zůstat. Ostatně neumím si tohoto kocoura představit jako třeba Mourka nebo Macíka.
Vzhledem k věku i celkovému založení nemá rád jakoukoliv manipulaci - nerad je zvedán (u veterináře to opravdu chce chlapa), nemá rád žádné česání, mytí a úpravu zevnějšku vůbec, nerad se moc mazlí (vrcholem je pohlazení – pohladíte-li ho jednou, bude rád, budete-li ho hladit 3 minuty, ožene se po vás), rád si s vámi bude „povídat", ale jen když bude chtít, jinak vám dá najevo, že ho otravujete… Má své ustálené zvyky, na kterých trvá, a možnosti, jak dát najevo nelibost, pokud mu je narušíte.
A ideální den podle Lojzy? Ráno k snídani chléb s paštikou a mléko, pak krátká hygiena (ale opravdu krátká – jen tak olíznout, žádné dlouhé mytí) a šup do hajan. Na dopolední spaní má oblíbenou přepravku na potraviny, ze které jsme museli vyndat přední stěnu, aby se drobeček vešel. Pokud páníčkové odejdou do práce a je klid, jenom dobře…
Po poledni sváča, trochu se projít, aby neměl přeležené špeky, kouknout se, co je nového v akvárku nebo na okně a najít si místo na odpolední šlofíček. Odpoledne spává na lince nebo na lavici. Spí, dokud jej někdo nebo něco nevzbudí. Ideálně tedy, dokud nepřijde jeho člověk z práce. Pak je čas na trochu konverzace, cvičně zkusit něco před večeří vyžebrat, společně kouknout do ledničky: „Tak, co si dnes dáme?", asistovat při vaření večeře, pak společné jídlo a následný přesun na kanape k televizi. Trocha konverzace a podrbání, k
Kdo by u takové osobnosti hleděl na drobnou vadu „exteriéru"- Lojza nevidí na jedno oko. Má ho sice, ale pod vrstvou nefunkční tkáně. Tato kosmetická vada je poměrně dobře schovaná mezi srstí a zlí jazykové tvrdí, že i mezi vrstvami špeků. Situaci by sice bylo možno pořešit operativně, s Lojzou jsme byli v Pardubicích na oční klinice, ale vzhledem k tomu, že jej to nijak nebolí ani neobtěžuje, a taky vzhledem k věku, váze a riziku narkózy, jsme od tohoto úmyslu upustili. Očekávám, že kdo si Lojzu k sobě vezme, bude smýšlet stejně a ocení Lojzův charakter a vzhled oka nebude hrát roli.
Lojzovi je asi 11 let, je naučený na kočičí záchod, kastrovaný, očkovaný (má neg. test na leukózu a je očkovaný i proti ní), je i čipovaný.
Je vhodný pouze do bytu a jako jediná kočka. Upřednostní domácnost samostatně žijícího muže nebo i ženy, je zvyklý být sám, nevadí tedy častá nepřítomnost. Není vhodný k dětem.
Pokud byste měli o Lojzu zájem, případně věděli o někom, kdo by byl tomuto gigantovi ochotný dát klidný domov a doživotní péči, ozvěte se prosím depozitní tetě Marcele ze soukr. útulku OS podbrdsko (Praha), u které Lojza dočasně bydlí. Telefon je 606 707 954 (e-mail).
Nový komentář
Komentáře
Aaaa. koukám, že světice se sešly. No, doufám, že to ta děvčata, co se starají o ta zvířata, jichž by se patrně ty největší ze světic štítily, neznechutí. Jste dobré, holky, článek je vtipný a pokud nemá někdo smysl pro humor, nuž, jeho chyba. Ovšem musí být opravdu radost s ním žít...
Debina: Obdivuji lidi, kteří mají sílu na to se o taková zvířata starat.
Můžu říct, že naše fenka je vlastně takové maminčino třetí dítě a letos jí už bude 13 let, babka jedna. Naštěstí nevyžaduje zvláštní péči, jen prášky na stáří a kapky na srdce. Přišli nám kocouři, kteří měli v kožichu diabolu, jeden měl dvě v hlavě a žil si vesele dál. Pak se ten parchant trefil líp... Okolo domu nám projede pět aut denně a taky už nám koček sejmuly víc, než by bylo milé. A taky jsme měli kocoura, kterýho sejmulo auto, dostal se z toho a žil si dál na svých třech nožkách. Pak se porval z autem a z toho se už taky nedostal.
Našim kočkám bylo většinou tak maximálně 10 let, teď nám doma řádí choroba (nevím přesně co) a umírají do půl roku. Novou donést nemůžeme, koťata se udržují pomalu na antibiotikách.
Vzpomněla jsem si na paní, která měla či má útulek na Plzeňsku. Ta byla mimořádně cáklá. A bohužel, kočkám svým chováním dost ubližovala, neb napadala chovatele "papíráků". Navážela se i do chovatelských organizací, které měly dost peněz na to, aby její útulek spoznorovaly - a spoznorovat ho chtěly. Nicméně po několika jejích nepublikovatelných výpadech ji všichni poslali do prdele.
Debina:
snad si Lojzu vezme někdo se stejným smýšlením jaké máte vy.
Kadla: No ale risk to je. Já jsem fakt měla v ordinaci kocoura, který si při pokusu o převedení na granule vypěstoval něco jako mentální anorexii. Nic mu objektivně nebylo, jen nežral, a pak už ani to, co mu původně chutnalo. Nedá se u nich říct jako u psů "nechceš, nežer".
Ťapina: Naučí.... Já mám čtyři kočky z útulku, z toho dvě byly zvyklé na stejnou stravu jako Lojza a všechny jsem převedla na granule HILLS, ovšem, dalo to práci, kurňa.... Chce to trpělivost.. Mimochodem, tři z mých čtyři koček jsou po výhradně granulové stravě sedmikilové. Jen ta čtvrtá, kterou jsem dostala se zlámanými packami, má jen 3 kila, ale řekla bych, že si tu váhu udržuje moudře sama, protože by ji jinak ty její pochroumané packy neunesly...
skaz: Dogmata? Ovšem, kocour, který je za celý život zkažený, se už nenaučí žrát, co mu nechutná a opravdu by radši pošel hlady, ale snad to nebudeš vydávat za plus a další kočku budeš krmit od začátku pořádně, ne?
tyrkys: Vždycky, když někde slyším, že dřív se zvířata krmila zbytky a byla celý život zdravá, tak si vzpomenu na voříška Míšu, kterého měli naši příbuzní, když jsem byla malá. Měl přesně tuhle venkovskou "péči", v deseti letech byl kompletně slepý, šedivý, sešlý, sotva chodil a pak umřel "sešlostí věkem", do té doby byl opravdu naprosto zdravý, nebo ho aspoň nikdo nepozoroval natolik, aby si všiml nějakého problému. Mému současnému psovi bude za rok taky tolik a lidi ho tipujou na štěně, má jen lehce prošedivělou bradu, oči ještě naprosto jasné a lítá nejradši s chrtama, protože všechno ostatní je na něj moc pomalé
A u koček to bohužel přetrvává, třináctileté kočky jsou "staré". Tam hraje roli ještě to, že z koček, které chodí volně ven, se skoro žádná nedožije ani těch třinácti, ale to nemá co dělat se stravou, bohužel.
Ťapina: já neměla sílu to tak pěkně rozepsat
skaz: A předpokládám, že si taky myslíš, že 13letý kocour je starý a nejspíš i tak vypadá, že? Když máme ten internet, tak ti povím sladké tajemství - kočky mají geneticky předurčeno dožívat se mnohem vyššího věku, než psi - kolem dvaceti let. Když jim někdo nezhuntuje zdraví, nebo je nesejme auto. Já jsem asi byla divná, ale i v době před internetem jsem si napřed popůjčovala hromadu knížek a přečetla, než jsem si pořídila zvíře, které jsem ještě nechovala.
skaz: "Nebyl internet a nějak jsem se to nedověděla."
Tak to je perla
skaz: ještě to přelož do češtiny a přepiš na čisto, pak teprv se do tebe pustíme, až pochopíme, co jsi chtěla říct
Znám obdobný případ, ale s pejskem. Byl to střední pudlík, který měl mít standartní váhu 8 kg. Tento měl 19 kg!!!
To zírám, že kočky žerou všechno, naše byly vždycky vybíravé, určitě by dobrovolně nedojížděly zbytky.Teď máme rok doma kocoura z útulku,váží 7 kg, je veliký, ale ne tlustý, a žere výhradně granule a kapsičky. Zkoušela jsem mu nabízet i kousky syrové ryby, kterou všechny naše dřívější kočky milovaly, ale nechce ani to. Nejedou mu ani vitamíny pro kočky, ty vždycky shodí packou na zem a tam je sežere náš pes.
my zvířátka nemůžem,syn je alergik,ale
Lojzíkovi přeji hodně
gentiana: Tak tak.
Nemíním paní Marcele jakkoliv ubližovat, ale tohle je prostě něco, co mě pokaždé poněkud rozhněvá. Člověk, který pro kočky tolik dělá, by snad měl vědět, čím je krmit.
Tenhle kocour má dost starostí i tak, mít k tomu ještě problémy se zažíváním, ledvinami... Ale co už, třeba to byla jenom blbá nadsázka, co já vím.
ZuzanaF: Kdybych věděla, že je to paní Marcela, tak ji nazvu paní Marcelou.
Každopádně doufám, že Lojza bude mít štěstí a brzo najde majitele, který bude vědět co a jak.
ZuzanaF: My tady vedeme ošklivé řeči zcela demokraticky o každém. To je z lásky. Až začnem o někom říkat, že je ploštěnka, tak to není z lásky.
gerda:
tyrkys: Třeba se pletu.
Ještěže to Lojza nečte.