Krásný den všem, vezmu to ve zkratce. Po dvou rádoby vážných známostech jsem si řekla, že si dám od chlapů pauzu. Hold Amor zřejmě požil a neměl tu správnou mušku či co.

Jezdila jsem o víkendech za přáteli na zábavy, akce apod. Docela mi ten stav volnosti vyhovoval. V týdnu v práci, o svém volnu jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Nikdo mě nehlídal, nikdo mě nekritizoval, nikdo mě nedusil.

Po tolika letech jsem mohla zase dýchat. Jenže co si budeme povídat, tenhle stav nevydrží nikomu moc dlouho a začne se stýskat po pohledu, po letmém dotyku, po objetí a taky po šimrání po celém těle. Tak jsem dala na radu kamarádky a projela jsem lidé.cz.

Ano, seznámili jsme se přes internet. Líbilo se mi, že se jmenoval Jakub (tak se jmenovala moje láska z DD). Tak jsem mu napsala. Po asi 14 dnech chatování jsme si dali schůzku. Koupel, líčení, česání, výběr oblečení, parfému, to všechno mi zabralo celé odpoledne...když jsem vyšla z domu, začalo dost foukat a poprchávat ;)

Na místo schůzky jsem dorazila se zpožděním a účes jsem měla ve stylu alá dikobraz. Ještě dnes se smějeme tomu, jak jsem stála před hospůdkou s pidi zrcátkem a snažila se zachránit, co se dalo. Ten třetí Amorův pokus totiž seděl u okna a slušně se bavil na můj účet.
Vešla jsem, sedla jsem, prohodili jsem pár slov a já pak zjistila, že má slušný smysl pro humor, že je to flegmatik a že mi připomíná mého otce.

Když vstal a odkráčel na WC, málem mi spadla brada pod stůl. Takovýho velkýho chlapa jsem snad v životě neviděla. Když jsme se šli projít městem, připadala jsem si vedle něho jako trpaslík.
Pozval mě k sobě na kafe a na film a já už  tam zůstala. Byl tenkrát v pronájmu u kamaráda. Dlouho jsme se tam nezdrželi. Po třech měsících jsem mu telefonem hlásila, že bude taťka. Našli jsme si byt, on po roce slušně placenou práci, já začala nedávno dálkově studovat (kdysi jsem o tom tady psala, necouvla jsem a bojuji).

V květnu to budou tři roky, co se nám narodila dcera, někdy v červnu to budou čtyři roky, co mě sbalil na jeden černý čaj, který jsem si tenkrát objednala ;) Žádná těžká romantika, žádné kytice, žádné cukrování, nemáme ani datum výročí. Ani jeden z nás si nemůže vzpomenout, kolikátého jsme měli první rande.
Máme jeden druhého, občas mu slušně lezu na nervy, ale funguje nám to. Zatím. A já po letech poznala, že i ve vztahu můžu volně dýchat a že když má člověk v někom oporu, tak že zdolá cokoliv. A to je pro mne víc než datum výročí. Jen doufám, že to byl Amorův poslední a zároveň vydařený pokus o střelbu na mé pozadí.

Krásné a vtipné „dikobraz“ :-))) ….ať vám to vydrží!! Míša

Celý dnešní den věnujeme náročné práci andílka jménem Amor. Kdepak se strefil do vás?

Pište na redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
PŘÍBĚHY