Pánve jsou na rozdíl od ostatního nádobí náchylnější k poškození. Důsledkem nesprávné péče je nejen to, že se na nich špatně vaří, ale také se z nich mohou do pokrmů uvolňovat toxické látky. Jak tedy správně na to, aby pánev vydržela co nejdéle v co nejlepší kondici?

Základem je samozřejmě kvalitní výrobek, za který se nesmíte bát si připlatit. „Šuntu“ totiž nepomůže ani sebelepší péče. Zaměřily jsme se na nejpoužívanější materiály. 

Obecné rady:

  • Na horkou pánev nikdy nepouštějte studenou vodu. Šok ničí povrch i dno pánve. Nádobí by mělo zchladnout postupně.
  • Rovněž voda při podlévání či smetana by měla být minimálně v pokojové teplotě.
  • K omytí používejte kuchyňské utěrky, popřípadě jemnou stranu houbičky.
  • Připáleniny nedrhněte drátěnkou, ale nechte pánev odmočit.
  • Pokud skládáte pánve při uložení na sebe, dejte mezi ně utěrku nebo speciální vložky.
  • Mytí v myčce životnost pánve snižuje.
  • K manipulaci s jídlem v pánvi raději nepoužívejte kovové předměty.
  • U každé pánve si pečlivě prozkoumejte pokyny k údržbě. Všimněte si také toho, pro jaký druh ohřevu je určená, tedy jestli ji lze používat například i na indukční desce.


Keramika

Keramický povrch nepovažují profesionální kuchaři za zcela ideální, protože se nevyznačuje zrovna ohromující nepřilnavostí. Na dietní smažení bez tuku se tedy nehodí. Výhodou je větší tvrdost a větší odolnost proti poškrábání.

Po nějaké době se ovšem jídlo začne přichytávat, a proto je vhodné keramickou pánev jednou za čas takzvaně vypéct. To se dělá tak, že pánev zahřejete a na dno nalijete tenkou vrstvičku oleje, kterou rozetřete do všech stran. Necháte péct třicet minut tak, aby se z oleje začalo kouřit. Tenký mastný film zabrání připalování, tedy v případě, že budete pánev omývat jen ubrouskem a vodou. Keramické pánve jsou určeny pro nižší teploty a pomalejší ohřev.

Teflon

Asi nejrozšířenější jsou teflonové pánve. Pro obracení jídel či míchání používejte pouze dřevěné nebo přímo teflonové nástroje. Jinak hrozí poškrábání a pánev nejenže přestane správně fungovat, ale teflon se bude uvolňovat i do jídla. Jakmile se objeví první známka poškození či odlupování vrstvy teflonu, bez velkého truchlení se s ní rozlučte.

Teflonová pánev by se měla zahřívat až v momentě, kdy jsou v ní potraviny. Pokud ji necháte běžet naprázdno, hrozí, že vysoká teplota začne teflon rozkládat. Teplota by neměla překročit 250 °C, jinak mohou unikat škodlivé látky. 

Hliník

Hliníkové pánve představují dobrý kompromis v rámci poměru cena a výkon. Výhodou hliníku je dobrá tepelná vodivost a rovnoměrné rozložení tepla. Pořizujte si ovšem pánev se silným dnem, u slabších dochází k vypoulení dna a stékání tuku do krajů.

Litina

Pánve z litiny toho vydrží opravdu hodně. Jejich odolnost je ovšem vykoupena tím, že křehkým ženám se s nimi obtížně manipuluje, protože jsou těžké. Zahřátí trvá déle, ale teplo se rozloží rovnoměrně. Litinové pánve ovšem nenechávejte dlouho ve vodě, mohly by zreznout. Litina dobře snáší vysoké teploty. Tuk přidávejte až na rozpálenou pánev.

Ocel

Dobrá tepelná vodivost je výhodou také ocelových pánví. I ty jsou velmi odolné a těžké. Při mytí je potřeba je pečlivě a dosucha utírat, aby nezrezly. Před prvním použitím je nutné ocelovou pánev vypálit. Hodí se zejména na přípravu steaků.

Nerez

Mezi profesionálními kuchaři jsou velmi oblíbené pánve z nerezu. Mají sice trochu horší vodivost, ale hodně vydrží. Aby se ovšem jídlo nepřipalovalo, je nutná dostatečná dávka oleje. Dobře snáší i vysoké teploty a zvládne i mytí v myčce.

Čtěte také:

Reklama