Člověka vždy udiví, kolik je u nás v republice krásných koutů, kam se ještě nepodíval a které stojí za vidění. Spousta z nich je na Vysočině. Od té doby, co máme dálnici, se nikam stranou moc často nevypravujeme. Byli jste se někdy podívat v Kamenici nad Lipou? A proč že byste se tam měli vypravit?

Strávil jsem v Kamenici před nedávnem víkend. Musím přiznat, že se mi líbil víkend i městečko. Je sice velmi zapadlé a na můj vkus moc klidné, ale bylo to přesně to, co jsem v danou chvíli potřeboval. Uprostřed náměstí stojí lípa, na jeho horním konci je zámek, na spodním zase Hotel u lípy. To jsou asi první dojmy, které po příjezdu máte.

Hotel u lípy poskytne příjemné zázemí,  jejich restaurace Konírna také rozhodně není k zahození. K tomu v městečku opravdu vládne klid a mír (alespoň pro nezúčastněné cizince). Je čas vypravit se na průzkum.

Ta lípa uprostřed náměstí je sice velká, ale není to ta hlavní. Strom, který dal jméno celému městu, se nalézá v zámeckém parku. Přitom zvláštní je, že zahrada je vystavěna kolem lípy a ne naopak. Strom je totiž starší než samotný zámek. Stáří kamenické lípy se odhaduje na 900-700 let. Strom je to vskutku podivuhodný.

Podle pramenů se kdysi mohlo jednat o několik stromků svázaných k sobě, které byly člověkem uměle vedeny k tomu, aby se nejen proplétaly, ale aby i jejich větve rostly vodorovně. Tak se vytvořilo jakési patro, které dříve čítalo devatenáct větví, jež tvořily základnu pro dřevěný altán. Bohužel v roce 1825 (pamatuji-li si dobře) do lípy uhodil blesk a do dnešních časů se nedochovala celá. I tak je ale pohled na ni ohromující, stáří a důstojnost, které z ní sálají, nutí člověka k zastavení a zamyšlení se nad vlastní smrtelností i nad tím, kdo asi lípu sázel a jaké s ní měl záměry.

Přiznám se, že lípa a park mne oslovily daleko více než zámek, který s nimi přímo sousedí. Původně se jednalo o hrad ze 13. století (o Kamenici jsou první zmínky právě z této doby, založení se předpokládá právě na začátek tohoto věku). Poslední přestavba zámku, která mu dala jeho současnou podobu, proběhla na počátku 19. století a je zajímavé, že ji provedl F. Rilke, jenž byl dědem básníka R. M. Rilkeho.

Na zámku je dnes umístěna stálá expozice hraček, která je zajímavá, ale já přiznám, že na mne působila spíše než co jiného děsivě. Tolik emocí, které byly vloženy do starých hraček, tolik dětských tužeb a sužeb… Zkrátka a dobře to chce silnou povahu.

Zámek je pro veřejnost otevřen:
Sezona květen až září :
Úterý – Neděle 10,00 – 17,00 hodin

Mimo sezonu duben a říjen :
Sobota – Neděle 10,00 – 17,00 hodin

Pokud ještě něco stojí za zmínku, je to zámecká kavárna. Má krásnou zahrádku s výhledem do zámeckého parku, navíc mají několik druhů domácích štrůdlů a kávu také dělají dobrou. Je to ideální místo k posezení v babím létě.

K zámku také náleží vodní nádrž, kolem které bude hlavně v září a říjnu úžasné procházet se. Podzim v Kamenici bude nejspíš zcela uhrančivý, tolik zeleně jako tady se hned tak nevidí. Navíc pořád ještě roste spousta hub a v okolí není les, z něhož byste odešli s prázdnou. Pokud to nemáte daleko, zajeďte se podívat na lípu, která už určitě touhle dobou začíná barvit listy do neuvěřitelných odstínů. Strom, který dal jméno celému městu, si zaslouží, aby byl navštíven, než se uloží k dalšímu zimnímu spánku.

Autor fotodokumentace: Marta Drahovzalová, Stránky města s podrobnějšími informacemi naleznete ZDE.

 

 

 

 

Reklama