Jak teď probíhala nedávná předvolební kampaň, vzpomněla jsem si na podobnou kampaň proběhnuvší u nás doma. Benny měl něco kolem roku a furt byl hubený jako lunt, lezly mu žebra, no prostě vypadal hrozně. Navíc kadil několikrát denně obrovské hromady a taky pořád šíleně prděl. Zkoušeli jsme různé granule, vždycky se to na chvilku zlepšilo, ale časem to bylo zase stejné. Tak jsem začala pátrat na internetu, co by se dalo ještě zkusit, a narazila jsem na metodu BARF. Jedná se o krmení syrovým masem, zeleninou, ovocem a přílohama jako rýže, ovesné vločky a přidávají se i různé bylinky. Co se týče masa, může to být čistá svalovina, ale i různé kosti, vnitřnosti, kuřecí skelety. Hlavní myšlenkou BARFu je návrat k přírodě, no a když se nad tím člověk tak zamyslí, má to svoji logiku. Vlci asi opravdu nežrali převážně kukuřici a sóju, což jsou hlavní komponenty většiny granulí.
A tak jsme se do toho pustili. Nejprve se začíná s masem lehce ovařeným, pak se hodí do vařící vody jenom na chvilku a pak se dává syrové. Benýsek byl z nové stravy úplně nadšený. A za nějakou dobu to na něm bylo i vidět. Jenom mně přibylo spousta starostí. Musela jsem vymýšlet jídelníček pro pánečka, teď už i pro Benýska. Ale za ten výsledek to určitě stálo. Velice nás třeba pobavilo, když dostal poprvé syrovou prasečí nožičku. Různě to válel po zemi, vyhazoval do vzduchu a dost dlouho mu trvalo, než přišel na to, že je to vlastně k jídlu. Jednou jsem si tak říkala, že by přece Benýskovi mohlo chutnat i čínské zelí, je takové šťavnaté a slaďoučké....No a tak jsem mu nachystala večeři, nějaké masíčko s rýží a s nakrájeným čínským zelím. Ten večer jsem měla sraz s kamarádkou, takže jsme mu to dala a frčela na autobus. Páneček se ten den vracel odněkud až večer a spolu s pejskem mi připravili zajímavé uvítání....
Vstoupila jsme do pokoje a připadala jsem si jako v nějaké volební kanceláři mladých konzervativců. Po zdech visely transparenty, pejsek s pánečkem se u stolu důležitě skláněli nad nějakým dokumentem, no a po zemi, tak tam se válelo rozšlapané zelí. Znova jsem se podívala na zeď a čtu si první transparent: „JEZME KRÁVY, JEZME BÝKY, ZELÍ NECHME PRO KRÁLÍKY“. Na další stěně se skvěl nápis „ZELÍ PRASETI, PRASE MNĚ“. A všechno výmluvně doplňoval obrázek jakýchsi dvou čtyřnohých oblud, naštěstí Benýsek neopomněl doplnit popisky – „TO JE KRÁLÍK, TO JE PES“. No a to už si mě volali pánové ke stolu, prý ať podepíšu petici. Založili totož ligu proti zelí, Benýsek se jmenoval předsedou a pánečkovi blahosklonně přenechal pozici místopředsedy. Snažila jsem se bránit, že zelí je zdravé, ale nebylo mi to nic platné. K podpisu jsem byla dolechtána a doblízána. No a tak mi nezbylo než podepsat a tím slíbit, že zelí nebude už nikdy součástí Benýskova jídelníčku.
Jenže sám VELKÝ PŘEDSEDA se časem ukázal jako pokrytec. Když byl takhle zase jednou na návštěvě u babičky, tak mu Slávkův taťka nabídl celý list čínského zelí a on ho spokojeně ukusoval a tvářil se, jak mu děsně chutná. No nevidíte tam jasnou paralelu s našimi politiky?
Toto je další soutěžní příspěvek k dnešnímu tématu dne. Více se dočtete ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Kdo by si chtel precist dalsi zabavne pribehy naseho pejska a podivat se na fotky, at mrkne na nase stranky http://vymarbenny.webnode.cz/