Příběh čtenářky Lidky je skoro k neuvěření. Stydí se za vlastního potomka, který se oženil s „hyenou bez kouska citu v těle“. Lidka díky synovu rozhodnutí přišla fakticky o střechu nad hlavou, když ji snacha vyštípala z vlastního domu...
Smutný příběh přišel do redakce od čtenářky Lidky. Rozhodl jsem se uveřejnit naši korespondenci, v mírně pokrácené verzi, která poukazuje pouze na stěžejní body problému. Lidka s uveřejněním souhlasila, ba dokonce si ho přála...
Znáte nějaký obdobný příklad ve vašem okolí, milé čtenářky? Jak by se, podle vás, mela Lidka dále zachovat?
Lidka: 14. března 2011
Dobrý den, pane Kočí!
Ráda čtu Vaše příběhy v internetu. Rozhodla jsem se poslat Vám svůj příběh, snad se vám bude hodit.
Je mi 69 let a jsem v důchodu. S manželem, zesnul před jedenácti lety, jsme si postavili dům a v něm vychovali naše děti. Protože se všechny, až na toho nejmladšího Libora, rozletěly do světa a jsou zajištěné, rozhodli jsme se, že dům přenecháme Liborovi. Manžel záhy po tomto rozhodnutí zemřel a Libor se oženil s... Andreou. Je to s odpuštěním hyena bez kouska citu v těle. Snad proto jí Bůh odepřel mít děti.
S manželem jsme si dali podmínku, že Libor dostane dům, ale my budeme moci do smrti užívat náš pokoj. To sice Libor s Andreou dodržují, ale užívání pokoje se pro mě stalo prakticky nemožné. Nemohu tam s nimi bydlet, pro věčné urážky a napadaní ze strany snachy. Libor se mě vůbec nezastane, neskutečně se za něj stydím. Tak jsem se odstěhovala k druhému synovi a do domku jezdím jen zalívat květiny v pokoji a zkontrolovat věci.
Je to pro Vás jako příběh zajímavé?
S přáním hezkého dne
Lidka
Dobrý den!
Děkuji! Váš příběh je velice zajímavý. K jakému napadání docházelo? A jak se k věci postavil Váš druhý syn?
Rád bych Váš příběh použil jako článek v magazínu Žena-in.cz, je to možné?
S pozdravem,
Jakub D. Kočí
www.zena-in.cz
Lidka: 17. března 2011
Dobrý den, pane Kočí!
Jsem ráda, že Vás můj příběh zaujal a posílala jsem ho s plným vědomím toho, že ho můžete uveřejnit.
K Vašim otázkám: Došlo i na fyzické napadání, kdy po mně snacha házela různé věci, například i nůžky a žehličku. Od té doby mě tam druhý syn Radek nepouští samotnou. Všechny ostatní děti, máme dvě dcery Alenku a Jarmilu a syna Radka, u kterého teď bydlím, s převodem domu na Libora souhlasily. To ještě nikdo netušil, co se stane.
Za případné uveřejnění děkuji a přeji hezký den!
Lidka
Nový komentář
Komentáře
Vzhledem k tomu, že vím, že starší lidé mohou brát cokoliv jako útok a jsou velmi nespokojeni, když není po jejich a to i v případě, že danému problému nerozumi a jejich komentáře jsou akorát rozčilující.
Vzhledem k tomu, že mám z první ruky reakci babiček které se k smrti urazí když si člověk odmítne dát buchtu. A co všechno jsou schopné z toho vyvodit.
Bydlet s tchýní je vždycky těžké, i kdyby baba byla sebezlatější. Vždy to budou dvě slepice s jednou žížalou.
Nemyslím si, že je dobré přiklánět se na stranu kohokoliv. Pokud si paní myslí, že situace je neudržitelná, navrhuji odstěhovat se, nebo se zařídit tak abych snachu protě nepotkávala (zvláštní vstup do domu a vlastní přístupová cesta). A doporučuji co nejdříve, s postupujícím věkem se snižuje schopnost pohybu, a pořád je lepší udělat to v šedesáti než o deset let později.
Mám kamaráda. Když se oženil, rodiče mu přenechali jejich byt a společnými silami v druhé části domu vystavěli "vejminek". Jeden vchod je zepředu domu a druhý zezadu k vejminku. Společnou mají chodbu a záchod. Všechno by bylo v pořádku, kdyby babička vzala na vědomí, že už nebydlí "vepředu" a nechodila tam bez zaklepaní a kdy se ji zachce, nepovažovala jejich lednici a špajz za svůj, nevodila své kamarádky do obýváku "mladých" a v nestřeženém okamžiku jim nelezla nezvána, nečekána do ložnice. Dodnes se divím, že po ní někdy snacha taky něco nehodila. A to mají dva oddělené byty. Jestliže tady mají společné vše, jen jeden pokoj, do kterého se ještě možná chodí přes obývák, či kuchyň, která dříve patřila jen pisatelce, pak se vůbec nedivím, že se dostali do rozepře. Myslím si, že v té druhé domácnosti to nebude taky za čas dělat dobrotu. Ráda bych slyšela (četla) ještě názor té zlé snachy a syna a taky druhé snachy, u které teď paní bydlí.
OlgaMarie — #31 ono je někdy i těžké komunikovat s někým, kdo o to nestojí
...na to jedna strana prostě nestačí...my (naštěstí) máme s rodiči dobrý vztah, dlouho jsme tam bydleli a neměli jsme žádné konflikty "na nože"...občas jsme se poštěkali, to jo...ale spíš to byly takové blbiny, kdy už jsme na druhý den nevěděli, o co šlo
...dokonce i manžel má s mými rodiči lepší vztah, než se svojí mamkou (ale tam je to o něčem trochu jiném), ale i tak s tchýni vycházíme dobře...máme jednoduché pravidlo - tady je moje, tady tvoje a tady krakonošovo...a funguje to (zatím)
idiska — #30 Vše je o komunikaci. Kdekdo o ní mluví a málokdo ji umí používat. Pokud možno v klidu a přesně formulovat, nepočítat s tím, že někomu něco dojde a hlavně nepřejít do křiku.
Kdysi dávno si tchánovci chtěli pořídit zahradu a protože tehdy nemohl mít nikdo jen tak větší pozemek, stali jsme se spolumajiteli. Já to pokládala za formalitu, tchýně nás chápala jako nevolnickou pracovní sílu, která na povel přijde zahradu zrýt.
OlgaMarie — #13 musím s tebou souhlasit...u nás to bylo asi podobné, když si táta vzal mamku (možná už jsem to tu někde psala)...babíčka mámu pomlouvala, kde jen mohla, jak je hnusná...a taky se obracela nahoru, když umřel brácha s tím, že určitě nebyl tátův, tak to tak asi bylo správné (brácha byl tátův, ale on byl po operaci a bábi si myslela, že po operaci slinivky už nemůže mít děti...proč
)...prostě to, že jedna starší paní napíše, že její tchýně je hyena a dobře, že nemůže mít děti, spíš něco vypovídá o té paní, než o její snaše
Podle mého je špatně už instituce daru s podmínkou. Dávám ti něco za podmínek, že budeš dělat to a to. Tím totiž to "dožívání" někde zavání. Tak sakra ať si to ten člověk nechá, nebo ať daruje půlku, nebo ať si nechá platit nájem někde, kde chce být, tohle prostě nedělá dobrotu. A když se na to všechno podívám očima Olgy Marie.... je tam logika. A je to dost pravděpodobné. Ty ubohé bezbranné manipulátorské stařenky... Já měla tchyni, která zase své matce nasazovala psí hlavu, ta vám byla tak věrohodná! Od staré paní by si pes kůrku nevzal...
Bože! to ty lidi nečtou pohádky? Znám přinejmenším dvě, kdy stařík doplatil na to, že dětem rozdal majetek už za života.
To samé se stalo jedné rodinné známé. Dala dceři, se kterou velmi dobře vycházela, svojí chalupu. S tím, že tam bude moci jezdit. Vložil se do toho její zeť a jednoho krásného dne přijela paní na chalupu a zjistila, že chalupa je srovnaná se zemí a kopou se nové základy na domek dcery se zeťem... ani svojí sbírku starožitných hrnků nezachránila. Ale komu není rady, tomu není pomoci.
Pohled obou stran to je pravda. Moje máti a ani v podstatě my sestry jsme nikdy moc v lásce neměli švagra - manžela nejmladší sestry, která zůstala na baráku. Ale protože to byl její život a její volba, tak holt jsme to nijak neřešili, šváru jsme kapku zpacifikovaly k obrazu svému. Jenže máti tam s nimi žila, dokud byl na živu otec, bylo všechno v relativní pohodě, ten se o hospodářství většinou postaral. Po jeho smrti převzala žezlo sestra a máti to nemohla vydejchat, protože na starání máme chlapa, že. Léta to šlo, pak jednou příliš alkoholu (ne u máti, ta byla abstinent) a rejpavejch řečí a celé to spadlo na pouhém zhodnocení švagra. Nějakého pitomce napadlo zeptat se máti na názor na švagra, ta ho řekla a oheň byl na střeše. Kdyby držela hubu a kořaly vyhodila, byla v pokoji až do smrti, takhle se odsoudila k samotě a mluvení jen tak na půl huby. A to byla vlastní matka, co potom tchyně.
Dante Alighieri — #23 Jó, to je dobrá komedie, jsem se zase pobavila.
Dante Alighieri — #23
http://www.youtube.com/watch?v=wUlslwzlUUo
http://www.youtube.com/watch?v=3VRL1SHggYw&feature=related
fakt je blbost za svého života dávat někomu barák a o tchýních vím svoje,tak tomu moc nevěřím.Jestli nekecá,může si nechat namontovat skrytou kameru a použít to jako důkaz u soudu
Dekameron — #21 Je to k dohledání na youtube, POŠTA PRO TEBE - HÁDKA DCERY A MATKY, je to na dvě části. Tam jsem to viděla já.
Je tam více videí, kde se ukáže, jak moc je důležitý pohled obou stran.
femme — #18naprostý souhlas. Je to blbost, přepsat majetek na děti a pak dělat divadlo pro druhé.... Náš soused na chalupě to udělal taky, a div se světe.Snacha si přivedla nového amanta a o divadílko je postaráno.
Ehm. Je neobjektivní soudit jednotlivé strany, aniž bychom znali oba názory.
Před lety v Poště pro tebe byla žena, co se chtěla usmířit se svojí dcerou. Rozplakala celou televizi dojemným příběhem. Vyprávěla o zeťákovi co po ní házel dokonce i psacím strojem !!! a rozuzlení? Na natáčení přišla její dcera a když zjistila že to je její mamka, tak se s ní odmítla setkat. Následovalo ze strany matky nehorázné a příšerné proklínání dcery a všech lidí kolem....
apropo... jak se hází žehlička při žehlení? není na šňůře délky cca 2metry? Připočtu-li prodlužovák, bezpečná vzdálenost pro tchýni je 4 metry s tím, že je pravděpodobnost, že se zástrčka vytrhne ze zásuvky :D
Nějak se mi to nezdá. Chtělo by to zkontaktovat snachu, možná bysme koukaly! No a pokud je to pravda - co paní brání, aby dar vzala zpět?
Julianna — #17
Já bych se do takového bydlení nepřivdala, aniž bych předem neznala jasně stanovená moje práva a povinnosti k domu a pravidla soužití.
Já prožila dětství v domku s dědou a babičkou, syn se přiženil do domu s tchýní a u setřenice mého muže se to tak vyhrotilo proti jejich babičce, až z toho zemřela na srdce, máma šla bydlet do domu k mé sestře a uraženě odtamtud odešla...Naprosto všichni se pokládali a pokládají za nekonfliktní, tedy něco o tom soužití vím.
největší blbost je přepsat např. vilu na děti ještě za života
OlgaMarie — #13 anebo je to všechno úplně jinak...
Mám dotaz. Proč paní, když se jí tak ubližuje do zmíněného domu hrůzy pořád dochází? Aby té heyně dala co proto? dovětek: "zkontrolovat věci" mě dojal. Podobný případ z rodiny. Manželé se dvěma malými dětmi žili v rodinném domě s rodiči manžela. Spory tam byly naprosto šílené, samé naschvály, ponoukali děti ke skutečně nemístným vtipům na adresu "starších". A po dvaceti letech to vypadá takto: jejich syn se oženil, dcera vdala. Syn zůstal se svou manželkou doma a.... co myslíte že se děje? No jo, přesně to, co bylo před dvaceti lety a úplně stejně
Obě strany mají pravdu a proto nikdy, nikdy nesmí bydlet spolu.
názor snachy by byl určitě zajímavý. Ale v podstatě, soužití dvou generací je vždy na hraně. Nefunfuje to už jenom z toho důvodu, každá generace se díva na svět úplně jiným úhlem pohledu. Soužití dvou generací je prakticky nemožné. Nezastávam se ani jedné strany.Mladá chce celý dům pro sebe, a babča chce zas svůj klid