Foto: Shutterstock
„Je až děsivé, jak společnost soudí lidi podle toho, jakou práci vykonávají. Nebo jaké oblečení mají na sobě. Nikdy dřív jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Až teď, co se mě to osobně dotýká,“ zamýšlí se Marie, která se před dvěma roky rozhodla vyměnit slibně se rozvíjející kariéru ve vědě za roli maminky. Neloučilo se jí se zaměstnáním lehce. Zvláště když věděla, že jde o práci, která se s rodičovstvím skloubit nedá. Vždy by jedno z toho musela šidit, což se jí příčilo. Když se jí narodila dcera Anička, nelitovala svého rozhodnutí ani vteřinu. Ale zcela bez práce také nevydržela. A tak si po roce na rodičovské dovolené našla brigádu.
„Nedala jsem dceru do jeslí. Chodím pracovat až později odpoledne, kdy se manžel vrací z práce. Převezme si Aničku a jdu vydělávat zase já. Našla jsem si místo uklízečky v jednom korporátu kousek od našeho bytu. Jsou to tak tři hodiny práce, takže v osm jsem doma, abych mohla to naše zlatíčko nakojit a uspat,“ popisuje Marie, která je na sebe hrdá, že nenechává veškeré finanční zabezpečení na manželovi. Připadá si jako úspěšná žena. Ale jen do doby, než v zaměstnání vezme do ruky vysavač nebo mop. V té chvíli jí okolí začne dávat najevo, že je největší lúzr na světě.
„Většina těch nafintěných slečinek nebo vystajlovaných hošánků, co v té firmě pracují, si nevidí ani na špičku nosu. Někdo mě přehlíží, jako bych tam ani nebyla, často neodpoví na pozdrav. Jiní mě zase neurvale dirigují, co všechno mám ještě uklidit, nebo dokonce nechají ležet na zemi to, co jim cestou domů upadne. Ale ne že by mě slušně požádali, ať to při uklízení seberu. A to ještě není to nejhorší. Najdou se tací, kteří mě neváhají urážet. Jednou jsem otevřela dveře do zasedačky ve chvíli, kdy tam ještě probíhala porada. Asi se jim to protáhlo, být tam už neměli. Ale přesto na mě začali sprostě křičet, ať okamžitě s tím smetákem vypadnu a nelezu jim tam, že jsem úplně blbá. Přitom jsem dovnitř ani nešla. Nebo mi jedna namyšlená slečna, po které jsem vytírala rozlitý čaj, oznámila, že jsem se měla lépe učit a nemusela bych tu lítat s mopem,“ směje se absurditě výroku Marie, ale ve skutečnosti jí do smíchu není.
„Nikdy nevíte, kdo vám po firmě chodí s vysavačem, markuje na pokladně zboží, prodává v pekárně housky nebo připravuje hamburger ve fastfoodu. Může to být vzdělanější člověk, než jste vy sami. Jen se teď zrovna nemůže věnovat původní kariéře, nesehnal místo ve svém oboru nebo si dává od psychicky náročné páce pauzu. Tak si odpusťte urážky, kritiku nebo posměch jen na základě toho, co dotyčný právě dělá. Nad nikoho se nepovyšujte. Možná právě ztrapňujete jen sami sebe,“ dodává Marie.
„Hodnocení lidí podle profese nebo vnější role je typickým příkladem tzv. statusového předsudku,“ vysvětlují psychologové. „Společnost má tendenci automaticky přiřazovat hodnotu člověka podle jeho pracovního zařazení, aniž by znala jeho skutečný příběh, vzdělání nebo životní okolnosti. Tento způsob uvažování slouží především k posilování vlastního ega a pocitu nadřazenosti. Pro lidi, kteří se ocitnou v méně prestižní roli, je to dlouhodobě velmi zatěžující – vede ke snížení sebevědomí, pocitu studu a v krajních případech i k psychickým obtížím. Paradoxem přitom je, že právě tyto profese jsou pro fungování společnosti naprosto nezbytné.“
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Jinak mám přesně opačnou zkušenost, když jsem měla mezi klienty úklidovou firmu, tak mi dámy dávaly najevo, že ony jsou uklízečky, zatímco já jenom účetní, co neumí nic než zakládat papíry do šanonů. Ale neurážela jsem se, protože jednak to byly zkušené a dobře vyškolené pracovnice, které uklízely v nemocnici operační sály, uměly nakládat s biologickým materiálem, obsluhovat uklízecí stroje a udržovat sterilní prostředí, kde potom ti lékaři s tituly operovali, a za druhé to bylo vesměs v rovině špičkování a vtípků, než že by to někdo myslel vážně. Základ je nebýt nafrněná a dělat svoji práci dobře, ať už dělám cokoli. Dovolávat se titulu je samo o sobě takové....hloupé.
Tak mě vůbec nezajímá jaký je "skutečný příběh" uklízečky a jestli má titul a kolik. Zajímá mě, jak kvalitně uklízí. Marii bych doporučila, aby se řídila vlastními slovy a nehodnotila vyfintěné slečny a nastrojené hošánky, to jí vůbec nepřísluší, a radši se snažila za ty tři hodiny odvést co nejlepší práci. Od toho tam je, aby dělala ten servis, za který je placená. Pokud ale Marie patří k těm uklízečkám, co stejným hadrem setřou pracovní stoly i toaletní mísy, a za dvacet minut jedním kýblem vytře dvanáctipatrovou budovu, aniž by tu vodu v kýblu vyměnila, tak kritiku obdrží zaslouženě. Za to, že vlezla do zasedačky a přerušila jednání, se měla omluvit a rychle vypadnout, ne se urážet a "oni tam neměli být". Oni tam být měli, to je jejich pracoviště, a nejsou povinní odcházet kvůli tomu, že ona tam chce uklízet. No a to, že má Marie titul, ji neopravňuje k povýšenosti vůči těm, co titul nemají, a že před ní všichni padnou na zadek, protože je uklízečka s doktorátem. Jak jsem psala, důležitý je výsledek její práce, ne to, že má titul.
Na úklidu nevidím nic ponižujícího, každá práce je potřeba..
Zase vymyšlená 3,14čovina. Ano chápu, že někdo uklízí. Nicméně ženská z vysokoškolským titulem hravně najde brigándu k mateřské, u které fakt nebude muset po někom uklízet bordel...
Nikdy neodsuzují nebo se neofrňují všichni v okolí, všude se se najdou normální lidi. Možná je všechno jen v pocitu "ponižovaných" - jsou pro ně v nezvyklých podmínkách a vlastně se stydí sami před sebou.
Byla jsem v téže situaci - s VŠ jsem na MD uklízela na gymnáziu, kde učil manžel. Všechno v pohodě, jen jedna znalá věcí paní učitelka ( nikdy jsem jí nic neudělala) se vyžívala v oznamování dětem -uhněte uklízečce a pod. Tak jsem jí odpovídala věšinou - to je dobrý paní učitelko -> oni se totiž nechávali titulovat profesorko/e.
.
Tak tato práce se bude v jejím profesním životopise jistě výjimat. To bude zas nějaký AI výmysl. Proč by žena s doktorátem a praxí z výzkumu šla pracovat jako uklizečka? V dnešní době, kdy je obecně odborníků málo, nepochybuji o tom, že by ji byl umožněn zkrácený úvazek nebo práce (třeba na 4 hodiny denně) nebo práce z domova, pokud je v jejím oboru možná. P odborníky je velká bitva vsude
No a? Jestli má doktorát, tak se těm slečnám s Bc. a vystylovaným mladíkům s Mgr. může v duchu smát. Blbec člověka nemůže urazit. Náhodou, znát někoho jako ženskou s kýblem a pak jí potkat jako respektovaného a uznávaného řečníka na odborné konferenci je ten největší punk. Ona není uklízečka, ona je vědecký pracovník, který si z těch tupounů prostě vystřelil. Zjevně se jí to povedlo.
"Lidi" - tím ta dotčená žena myslí všechny obyvatele zeměkoule? Spíš některé zaměstnance firmy, kde uklízí. Že by nikdo z nich nevěděl o tom, že má diplom Dr.? A, prosím, čeho? Protože absolvent vysoké školy, pokud není Ing., MUDr., MDDR., MVDr., tak dostane diplom Mgr. Pak musí ve svém oboru pracovat a pak musí obhájit složit rigorosum. Někdo v té firmě ji přijímal a vyplňovala nějaký dotazník. Určitě ten personalista ví, jakého vzdělání ta žena dosáhla. Mám dojem, že ta dotčená žena, i když vzala tu - jak ona říká "podřadnou" práci - sama a dobrovolně, trpí nějakým komplexem. Není možné, aby "všichni lidi" v té firmě se chovali neurvale. A pokud narazí na nějakého takového neurvalce, proč se nebrání? Kde je její sebevědomí, její šarm, kde její l´esprit? Děvče, pokud se cítíte být ponižována, tak tu práci nedělejte. Nakonec, jak psal Jan Neruda, kdo chvíli stál, již stojí opodál. Abyste se pak ve svém oboru vůbec ještě uplatnila. Pokud kojíte, tak máte stále rodičovskou dovolenou, až vám skončí, děti ve školce mohou být, nic se jim nestane. A vy si pořád nestěžujte na zlé "lidi".
Zažila jsem to několikrát ve svém okolí. Že člověk, který buď dost dobře toho druhého nezná a nebo má tendence nad někým se povyšovat, se chová a mluví přezíravě. Nemá k tomu důvod, protože objekt jeho zájmu má schopnosti v širším rozsahu, než kritizující a nebo zrovna vykonává činnost, která je úplně mimo obor. Někdy je to k smíchu, někdy k pláči. Když lidi někoho bezdůvodně podceňují a degradují. Vzdělání a uplatnění v oboru se vždycky nepovede. Tak je potřeba dočasně vzít něco jiného a počkat si. A taky, když nevím, co ta práce obnáší, měla bych mít zavřenou pusu. Je docela dobře možné, že bych tu práci, která se mi zdá ,, podřadná ", nebyla schopná i při svém vyšším vzdělání vykonávat. Velice úsměvná situace nastane, když člověk ve svém vedoucím postavení /ten den klienti hodně našlapali díky sněhu a zaroven vypadl úklid/ využije chvilky klidu a popadne mop a kýbl, aby to prostředí ve vstupním prostoru trochu ,,učesal". V tu chvíli se objeví další dva nečekaní zákazníci. Jeden to s gustem a přezíravým výrazem znovu zašlape a druhý pochválí pečlivost a nabídne placený úklid u sebe doma.
Nojo, v dnešní době jsou dělníci fůj. Lidi nějak zapomněli, že každá práce je potřeba.
To je opravu velmi smutný příběh. Absolutně to nechápu, já si vážím všech lidí, kteří svou práci dělají dobře a popravdě je úplně jedno jaké vzdělání mají a počet jejích titulů. Pracuji ve společnosti na vysokém postu a kdybych viděla, že se někdo takto neomaleně chová k uklízečce nebo k někomu jinému, tak to určitě řeším. Naštěstí mi přijde, že u nás ve firmě si lidi vážíme a chováme se k sobě s úctou a hezky. A jsem za to moc ráda
Povyšovat se nad někým, kdo dělá uklízečku a ještě ji urážet to může dělat jen tupec který si neuvědomuje že každá práce je zapotřebí.
Ne je fuk, kdo co dela za praci - blbec blbcem zustane at ma 3 vysokoskolsky tituly a dela pravnika nebo ma zakladku a maka ve fabrice. Posedlost hodnotit hodnotu lidi dle vzdelani nebo pravovni pozice jsem nikdy nepochopila. Porreba jsou vsechny prace (az na par vyjimek)